23.01.2014
|
|||
V dolní části parku přišli o své zimoviště netopýři |
23. ledna 2014 |
Strom
s netopýry byl pokácen
šetrně, v kolonii
nebyla zjištěna žádná
zranění
Při kácení vybraných stromů v dolní části parku přišli o své zimoviště netopýři. Nikoliv nešetrně či náhodně. Kolonie byla od roku 2010 sledována odborníkem doktorem Antonínem Reiterem. Zkušený zoolog Jihomoravského muzea ve Znojmě i při kácení dohlížel na to, aby se chráněným zvířatům nic nestalo a aby nebyli vystaveni zbytečnému enormnímu stresu. A netopýři v parku byli také hlavním tématem našeho rozhovoru. Můžete čtenářům přiblížit druh netopýra, který se v městském parku vyskytuje? V parku se vyskytuje více druhů netopýrů. V zimním období zde přezimuje, pokud víme, jen netopýr rezavý. A to je právě ten druh nalezený během kácení. Dosud jsem neměl možnost přímo spočítat žádnou ze zimujících kolonií, a vlastně i teď jde jen o hrubý odhad. Pro přesné sečtení by bylo potřebné s netopýry nějak manipulovat, a to jsem nechtěl, abych je nevystavoval dalšímu stresu. Odhadem tedy v pokáceném stromě bylo přítomno mezi 300 a 500 netopýry. Pokud vezmu v úvahu, že zimují vždy ve více stromech, je pravděpodobné, že zdejší zimující populace přesahuje 1000 kusů. V tomto ohledu je asi zajímavé zmínit, že v létě jich prostor parku obývá podstatně méně. A možná také to, že zimující zvířata nemusí být „místní“ letní populace. Netopýr rezavý totiž patří k tažným druhům, a zimující jedinci mohou do střední a jižní Evropy táhnout i stovky kilometrů ze severní části areálu druhu. Je to netopýr obývající buď dutiny stromů, nebo i štěrbiny na povrchu staveb, typicky třeba mezi panely domů na sídlištích. Patří mezi druhy zvláště chráněné, a podobně jako většina našich netopýrů, do kategorie „silně ohrožený“. Přesto se dá říct, že na Znojemsku je běžný a poměrně hojný. V parku tito netopýři převážně zimují, potřebují k tomu stromové dutiny, a pokud možno co nejméně rušení, jinak ve vegetační sezoně loví především létající hmyz. Lovecká strategie tohoto druhu je lov ve volném prostoru a větší výšce nad zemí, v interiéru parku tedy neloví, mají zde spíše jenom ty úkryty. Jak dlouhou dobu jste netopýry v parku monitoroval? Netopýry jsem v parku soustředěněji studoval především v roce 2010, v rámci přípravy projektu revitalizace. Pozdější sledování jsou spíše jednorázová a nahodilá, nejde mluvit o systematickém monitoringu podle nějaké přesné metodiky. Početnost netopýrů je podle mého odhadu zatím stabilizovaná, určitě jich v posledních letech nějak závažně neubylo. V kolika kácených stromech jste netopýry našli a jaký byl postup jejich přesunu? V rámci letošního kácení byli netopýři nalezeni v jediném stromě, kde ale tvořili tu poměrně početnou kolonii. Naštěstí byl strom pokácen celkem šetrně náraz ztlumily větve stromu i křoví, do kterého byl skácen. Na netopýrech v odhalené kolonii nebyla zjištěna žádná zranění ani poškození. Také teplota v den kácení byla příznivá a nebylo nutno zvířata nějak speciálně chránit před mrazem. Proto jsem doporučil nechat je přirozeně probudit a opustit místo přirozeným způsobem. Velká většina jedinců se také během cca dvou hodin probudila a odletěla. Pokud se nám dařilo pozorovat, tak netopýři velmi rychle vletovali do dalších dutých stromů v těsném okolí a našli tam náhradní úkryt. Pouze několik desítek jedinců zůstalo v pokáceném kmeni až do večera, ale i ti jej postupně opouštěli v noci a následující den. V pátek už se z části dutiny, do které není vidět, ozývaly jen ojedinělé hlasy. Předpokládám, že s přicházejícím ochlazením i tito jedinci úkryt opustí a přesunou se do teplotně lépe vyhovujících míst. Není přesun pro netopýry stresující? Každé nenadálé probuzení ze zimního spánku je pro netopýry stresující a připravuje je o část energie potřebné k překonání zimního období. V tomto ohledu byla pro ně vzniklá situace nepochybně nepříjemná. Pokud ale je taková událost během jedné zimy ojedinělá, zvířata se s ní dokážou vyrovnat. Ostatně podobné situace nastávají občas i v přírodě, ať už např. samovolné rozlomení stromu se zimujícími zvířaty, nebo jen prudké ochlazení, které je donutí opustit úkryty více exponované vnějším podmínkám a vyhledat nějaké lépe chránící. I tehdy se zvířata stresově probouzejí a „nuceně“ přesunou do jiného místa. Právě kvůli snížení úrovně stresu byli netopýři ponecháni v klidu, aby se mohli samovolně probudit, očistit, dosáhnout potřebné teploty a úkryt opustit. Jsem přesvědčen, že pokud bychom je někam přemisťovali, brali do rukou a nějak jednotlivě kontrolovali či „probouzeli“, byla by úroveň stresu podstatně vyšší a zvířatům samotným by to přitom v ničem nepomohlo. To ale samozřejmě platí za těch výše zmíněných „šťastných okolností“ – tedy že zde nebyli jedinci viditelně zranění a že nehrozilo ani bezprostřední ohrožení obnažené kolonie mrazem ani jinými nepříznivými faktory. Ľuba Peterková, Znojemské listy, 23.1.2014 |
Zoolog Antonín Reiter (na snímku vlevo). Foto: archiv JMM |
tisk 2014 | další |