OS - 30 let 1992-2022

Budiž chvála mužům osvíceným
zelenými vizemi

O. S.

Anton Brosch, Johann Haase, rytíř Leopold von Haberler, Romuald Hochberger, Ferdinand Kerneker, Franz Lerch, Adolf Oborny… Ta jména patrně širší současné znojemské veřejnosti mnoho neříkají. Přitom právě oni, osvícení zakladatelé znojemského Okrašlovacího a zalesňovacího spolku, se významnou měrou zasloužili o zkulturnění vzhledu Znojma a ochranu přilehlé přírody. Měšťanstvo, nejen znojemské, se v tomto ohledu snažilo vyrovnat a přiblížit vzhled měst panským sídlům s jejich pěstěnými parky a zahradami. Znojemským mohl být v tomto ohledu příklad konání hrabat z Mniszku. Jejich vranovské sídlo na skalním ostrohu nedovolovalo mnoho kultivovat stísněný zámecký prostor, a proto nechali upravovat i okolí, kam ze zámeckých ochozů dohlédli.
Poté, co vývoji palných zbraní nebyla s to odolat letitá opevnění měst, začaly se na počátku 19. století bourat mnohé části městských hradeb, zejména ve směrech, kam se ostatně už o něco dříve rozšiřovala nová městská výstavba. Ve Znojmě to bylo především severovýchodním směrem.
Naštěstí ona likvidace předělu mezi historickými a novými částmi města nebyla až tak důsledná, a tak na torzu předhradebních valů a příkopů mohl vzniknout zelený pás stromoví a travnatých ploch, tvořících dnes soustavu východního parkového segmentu. To bylo první dílo znojemských ekologických osvícenců, kteří se posléze v roce 1878 sdružili do Okrašlovacího a zalesňovacího spolku. Během následujících let zajisté s přičiněním mnoha českých i německých obyvatel tehdejšího Znojma, změnily podobu svahu za Karolininou bránou směrem k Dyji, vytvořili Rajskou zahradu nad Gránicemi a upravili celé údolí gránického potoka. Svahy obou na město navazujících lokalit byly protkány sítí vycházkových stezek, doplněné romantickými vyhlídkami a odpočívadly s lavičkami. Zalesněna byla velká Kraví hora i její menší jmenovkyně za potokem Leska… Ve vnitřním Znojmě nechal spolek podél ulic a na náměstích vysazovat stromy. Zakladatelské dílo rozvíjeli následovníci, v jejichž čele stáli Fritz Schneider, Robert Mayr, Johann Muck, JUDr. Josef Mareš, Jakob Křepinsky, Jakub Jiral… Spolu s Klubem turistů položili základy rozvoje podyjské turistiky.
Po září 1938, po odtržení pohraničí, včetně Znojma, a jeho včlenění do Hitlerovy Třetí říše, byla činnost znojemského okrašlovacího spolku nařízením říšské moci zastavena. Žel poválečné poměry nebyly nakloněny obnově spolku a v důsledku letitého zanedbávání mnohá z míst a stezek zpustla a rozpadla se.

Až po více než půl století a v souvislosti s pádem totalitní moci a celkovou změnou ve společnosti mohli nadšenci navázat na bohulibou okrašlovací činnost svých předchůdců. K obnově znojemského okrašlovacího spolku došlo v dubnu 1992. Mgr. Zdeněk Bína napsal stanovy spolku. Prvním předsedou byl zvolen MUDr. Lubomír Černošek. Spolek měl v té době devět členů. Mezi nimi byli kromě už jmenovaných ing. Karel Pavlíček, PhDr. Jan Kozdas, Jiří Svoboda, Soběslav Stehlík, prof. Vladimír Brunclík, dr. Grossman, Biagio Svoboda a Zdeněk Balík. V prvopočátku víceméně jen diskutovali o stavu zeleně ve městě a v okolí, zvláště pak nad zánikem unikátního údolí Dyje, zaplaveného přehradním jezerem. Následně předložili městu plán výstavby nového říčního koupaliště, který ovšem narazil na odpor majitelů zahrádek při břehu řeky a také na neochotu Povodí Moravy.

Znojemské dění komentuje Jiří Cmunda Roupec, e-Rojnost č. 214, 26. 10. 2021

			26. 10. 2021
	Okrašlovací spolek byl obnoven 1992	1992 - 2022