Bohužel jen proto, aby byl převezen k soudu do Brna, kde dostal trest třináct let vězení. Propuštěn byl po devíti letech strávených  za mřížemi a o několik měsíců později zemřel při cestě z Vlčatína do Uhřínova nedaleko Třebíče, kde v té době musela jeho rodina  žít.
Pobyt Jana Zahradníčka od středy připomíná na znojemské věznici pamětní deska. Zároveň by měla být i 
připomenutím, že tady ne tak dávno existoval režim, který byl schopen na dlouhá léta zavírat básníky do vězení jen pro jejich tvorbu. A tak zatímco se jedni  básníci, například Vítězslav Nezval účastní opulentních režimních banketů a pronikají na stránky čítanek, jiní trpí hladem v  chladných kobkách a jejich výtvory se dostávají maximálně na zadní strany pokradmo získaných dokumentů, což byl i případ Jana Zahradníčka, rodáka z Mastníků u Třebíče, ale i dalších - Zdeňka Rotrekla, Václava Renče, Josefa Palivce...
Osud Jana Zahradníčka byl protkán řadou tragických událostí. Pocházel z chudých poměrů z devatenácti dětí. V mládí utrpěl těžký úraz, takže trpěl doživotně těžkou vadou páteře, kromě toho měl problémy se srdcem. Přesto byl tak nadaný, že mu rodiče umožnili  vystudovat alespoň třebíčské gymnázium. Na vysoké škole v Praze už se musel živit sám, filozofickou fakultu nakonec nedokončil,  složil ale knihovnické zkoušky. V Praze se dostal do okruhu katolických autorů sdružených kolem revue Tvar a stal se jednou z  nejvýraznějších postav naší poezie třicátých a čtyřicátých let. Po skončení druhé světové války se oženil a se svojí ženou měl brzy  tři děti. Jejich šťastný rodinný život skončil 14. června 1951, kdy byl Zahradníček zatčen, a na svobodu se znovu dostal až o devět  let později. Během Zahradníčkova pobytu za mřížemi jej postihla další tragická událost. Na otravu houbami zemřely dvě z jeho tří  dětí. Zachránil se jen syn Jan Jakub, který byl také přítomen odhalení desky svého otce na znojemské věznici.
"Tatínek byl nejprve vyslýchán v Brně na Příční ulici. Do Znojma byl převezen počátkem září do tzv. odlehčovací vazby, kde se připravoval na nadcházející proces a učil se nazpaměť vynucené výpovědi. Odsud byl odvezen před samotným procesem, který se konal od 2. do 4. července v budově Moravského zemského sněmu. Pro zajímavost, dnes je to sídlo Ústavního soudu," uvedl Jan Zahradníček ml.
O tom, že je jeho otec vězněn ve Znojmě tehdy rodina vůbec nevěděla a vyšlo to najevo až mnohem později. Nevím, jestli to tatínek řekl mamince v té krátké době, když se vrátil z vězení, ale já ani literární historikové jsme o tom nevěděli. V tom roce 1951 jsme jen z posledních třech dopisů vydedukovali, že je mimo Brno a pak nastalo dlouhé odmlčení. To, že zde pobýval jsme usoudili  až z jeho básní, které byly vyneseny z Pankrácké věznice v Praze a až v roce 1968, kdy bylo takové krátké politické odlehčení, byly předány Františku Křelinovi, spoluvězni mého tatínka, dozorcem Václavem Syslem, který pana Křelinu znal jako politického vězně, a  tak mu důvěřoval a básně, které schovával od padesátých let u sebe na zahradě, mu předal. Z těchto básní pak vznikla sbírka "Dům strach," vysvětlil básníkův syn. Indiciemi pro identifikaci znojemské věznice jako místě pobytu Jana Zahradníčka byly kromě jiného tyto verše:

Obzor přetékající vinicemi, železniční most, na kterém houkají vlaky a také poznámka o městě nad řekou "opodál mého dětství"  umožnila identifikovat znojemskou věznici. "Otec se narodil nějakých čtyřicet kilometrů odsud, proto ta poznámka o blízkosti jeho dětství," vysvětlil Jan Zahradníček ml. Sám se vyučil strojařem, protože studovat jako syn perzekuovaného nemohl. Po roce 1989 se  ale stal poslancem České národní rady a později senátorem. V politice už ale nepůsobí. "Odešel jsem z ní v roce 2002. Nejprve to  bylo takové hořké, ale dnes jsem rád, že už s tím nemám nic společného," Zahradníček, který byl instalací pamětní desky svého otce ve Znojmě evidentně dojat: "Víte, můj otec byl vězněn v Brně na Příční ulici, v Praze na Pankráci, v Bartolomějské ulici, na Mírově, v Leopoldově, ale nikde není připomínka jeho pobytu, jen tady ve Znojmě..."

Text a foto: František Střecha, Znojemský týden 21.května 2012