Dr.jur. Josef Mareš (1885 - 1945)

První český starosta Znojma. Josef Mareš se narodil 17. října 1885 ve Vídni. Byl nemanželským dítětem, což byl tehdy velký společenský prohřešek a jeho otec kvůli tomu spáchal sebevraždu. Nezaopatřená matka se v r. 1897 z Vídně raději odstěhovala k příbuzným na Vysočinu. Malý Josef do základní školy chodil v Heralticích, odkud vlastně pocházeli a pak v Okříškách u Třebíče. Měl se stát bednářem, matka však chtěla pro nadaného syna vyšší vzdělání, a tak přichází do Znojma, aby studoval na německém gymnaziu (1901 – 1905). Po maturitě studuje ve Vídni právnickou fakultu, práva však dokončil na Karlově univerzitě v Praze, kde roku 1914 promoval a získal titul doktora práv. Již za Rakouska-Uherska byl společensky činný v českých spolcích ve Znojmě: členem Besedy Znojemské byl od roku 1906 a do místní organizace Sokola vstoupil roku 1914. To už vypukla první světová válka. Dr. Mareš byl jako nadporučík c.k. armády odvelen na balkánskou frontu. Dostal se do kulometné palby, byl zraněn a zranění doléčoval ve znojemské nemocnici. Na frontu se již nevrátil – byl vyreklamován k soudcovské službě. Po skončení války se dal cele do politické služby. Za sociálně-demokratickou stranu stál u zrodu Národního výboru ve Znojmě dne 30.10.1918, v lednu 1919 byl zvolen členem městské rady a 23. června 1920 byl zvolen i prvním českým starostou města Znojma.  A tak „pouhým“ prvním zástupcem starosty se stal ctižádostivý advokát,  znojemský Němec dr. Franz Fritz, druhým zástupcem, za české politické strany byl dr. Josef Koliáš. Volebnímu klání ale vévodil incident se znojemskou vojenskou posádkou.  Marešův předvolební tah byl v tom, že v převážně německém Znojmě mu k vítězství pomohly hlasy slovenských vojáků, dislokovaných v Žižkových kasárnách. Před ně dal Mareš vyvěsit transparent: “Pro Krista Pána Ježíše, starostou volte Mareše!“  a nábožensky založení Slováci tak pomohli zvolit českého starostu. Bylo to celkem 1262 vojáků místní posádky, kteří jednoznačně nebyli místními občany. Znojemští Němci si pochopitelně stěžovali v Praze a už 29.11. 1920 musel Mareš osobně presidentu Masarykovi vysvětlovat, jak to vlastně bylo. TGM ho profesorsky pokáral, ale Mareš již ve funkci zůstal. Další stížnosti od znojemských Němců přišly do Prahy a Brna po sčítání lidu(ve dnech 15. a 16. února 1921). Sčítalo se v příbytku každého občana, na činnost sčítací komise dozíral sčítací komisař a bylo nařízeno že: “Každý, kdo se narodil z českého otce nebo české matky, každý, jehož řečí je čeština, jest Čech. “  A dále: „Každý Čech, který přizná jinou řeč než českou, bude vydán nejen hanbě a opovržení... nýbrž bude podle zákona odsouzen k vězení nebo pokutě...“ A ještě dále: „Každý, kdo je původem Čech, nesmí zaznamenati národnost německou.“ To samozřejmě do jazykově smíšeného Znojma přineslo obrovské napětí. Obě strany zahájily velmi rozsáhlou kampaň, znojemští Češi formou oficiálních vyhlášek a znojemští Němci formou veřejných schůzí. Ta první byla již 31.1.1921 ve velkém sále Německého domu. Zde, mimo jiné, vystoupil útočně Felix Bornemann. Prohlásil, že základ tohoto státu je lživý, že stojí na francouzských bodácích, že se světu namluvilo, že zde existuje ohromná česká většina atd. Další podobné projevy se opakovaly až do dne vlastního sčítání, a to i v jiných městech (Slavonice atd.). Nacionálně štvali i dr. Fritz,  poslanec Pittinger a další. V den sčítání byli vysláni do Znojma Němci, přijely vlaky od Hrušovan, do Šatova přijel vlak z Retzu se 400 vídeňských buršáků zpívajících velkoněmecké písně, byl však vrácen zpět a Němci zuřili, že se jim úskok nepovedl. Výsledky sčítání však byly tyto: Češi 11 691, Němci 7988, ostatní (zvl. Židé) 558 a cizinci: 960. Proti roku 1910 se počet Čechů prakticky zpětinásobil, zatímco počet místních Němců klesl na méně než polovinu. Na nesprávný postup sčítacích orgánů nebyla podána ani jediná stížnost. Starosta Mareš si mohl oddechnout. Přesto došlo 23.11.1921 k interpelaci poslanců Pittingera a dr. Rady, podpořené delegací znojemských radních (Spitzer, Wessely, Haschek) k ministerskému předsedovi Edvardu Benešovi s tím, že starosta Mareš se současně uchází o získání soudcovské funkce, což by v jeho případě znamenalo rozšíření pravomocí a také to, že Mareš údajně utlačuje německé školství ve Znojmě. Na protest se zástupci německých politických stran až do 3.5.1922 nezúčastnili žádného zasedání. (Pozn.: Marešovo jmenování soudcem mělo vstoupit v platnost až po jeho odchodu z funkce starosty a městská pokladna přispívala na jednoho německého žáka až trojnásobně vyšší částkou než na žáka českého: 308 proti 112,-Kč). S dr. Fritzem a dalšími Němci na radnici se starosta Mareš potýkal prakticky stále. Přesto byl zvolen starostou dokonce třikrát za sebou: 1920, 1924 a 1929. Vždy kandidoval za sociálně-demokratickou stranu. Ta zvítězila ve znojemských volbách i v roce 1935, ale Mareš již na funkci starosty nekandidoval, protože byl téhož roku zvolen poslancem Národního shromáždění. I to bylo už podruhé: poprvé  v roce 1929. Marešova pracovna na radnici byla v prostorách dnešní matriky. Zachovala se část původního nábytku i se vzácnou Tiffanyho lampou. Zrestaurovaný nábytek se po mnoha letech opět vrátil do pracovny současného starosty, i když ta je už na jiném místě. V květnu 2009 ji, na pozvání starosty ing. Petra Nezvedy,  navštívil i syn dra Mareše, Ivo. Ten si již původní pracovnu nepamatoval, neboť tam byl asi jako pětiletý. Přesto byl potěšen zájmem vedení radnice o renovaci historického nábytku a osobu dra Mareše. Ve Znojmě také v nové republice vzniklo – zásluhou Antona Vrbky – muzeum s výstavními sály. To však potřebovalo svoje kuratorium. Na návrh okresního inspektora Stanislava Maráka měl být jeho předsedou vždy starosta města, Češi a Němci měli mít po pěti zástupcích. Předsedou kuratoria znojemského muzea se tedy v roce 1920 stal dr. Mareš, místopředsedy byli Adolf Oborny a Stanislav Marák. Kustodem muzea byl jednomyslně zvolen Anton Vrbka. Dr. Mareš ve Znojmě prosazoval národnostní politiku, byl dobrým diplomatem s výbornou znalostí němčiny, i tak měl mnoho sporů se svými německými radními a zastupiteli, zvláště s dr. Fritzem a nakladatelem Felixem Bornemannem. Dokázal však udělat mnoho významného pro město Znojmo, zvláště pro jeho dělnickou vrstvu. Nechal v roce 1923 vybudovat dělnickou kolonii rodinných domů - dnešní Marešov, podle územního plánu městského geometra Josefa Hájka a návrhu místního stavitele Viléma Krause. Ten postavil ještě nájemní domy na Loucké ulici a Na Vinic i(1923) a na Jarošově ulici (1924). Do roku 1929 to bylo 204 bytů. Nová pracovní místa a levnější domy a byty měly také za cíl přilákat do města nové české obyvatele. Městské výstavbě konkurovala stavební družstva(Bratrstvo v Marákově, Domovina a Vlastní krov – ulice Palliardiho a okolí nebo německý Sicheres Heim). Ta do roku 1929 vybudovala 603 byty. Mareš však velkoryse postavil 13 nájemních domů s malými sociálními byty jako tzv. „Masarykovu dělnickou kolonii“ (dnešní „Kolonka“) na ulici Pražská,  a to v letech 1930 – 1931, podle návrhu brněnské projekční kanceláře Stockar-Bernkopf. Do architektury Znojma se však zapsal hlavně vlastní funkcionalistickou vilou v ulici „Na  Vyhlídce“ od brněnského architekta Jana Víška (návrh a realizace 1931-1932). Architekt Víšek (1890-1966)patřil mezi brněnské progresivní architekty, měl kontakty s Adolfem Loosem, Le Corbusiérem a dalšími, v jeho stylu byla úspornost až asketičnost. Přesto Marešova vila není tak funkcionalisticky přísná, ale má zaoblená nároží a zvláště nádhernou terasu. Ta i s jejím výhledem pravděpodobně rozhodla o tom, že Mareš jí dal přednost před jinými, obvyklejšími návrhy domů se střechou. Interiér je však – kupodivu - zařízen v pohodlném historizujícím stylu. Příliš progresivnímu funkcionalismu Mareš nakloněný nebyl. Zásadně byl proti stavbě obchodního domu Baťa na Horním náměstí, měl za to, že tato moderní stavba se do historického prostředí nehodí a nechtěl ji povolit. Baťa měl tu drzost, že si chtěl starostu Mareše povolat k sobě. Mareš připsal na Baťův dopis velkými písmeny: “Co si ten švec o sobě vlastně myslí? Napište mu to!“ Sekretářka pak negativní odpověď přetlumočila do společensky  únosné fráze. Faktem je, že pásová okna prodejny obuvi musela být nakonec rozčleněna na současné čtverce a obyvatelé se s touto architekturou dlouho nemohli ve městě smířit. Mareš si však nebral servítky ani v parlamentu. Několikrát se prý jednalo o zbavení  jeho poslanecké imunity pro opakované urážky. On to však ustál. Také se tradovalo, že vstupní dveře, kterými starosta vycházel do práce a kde je krásný výhled na radniční věž, jsou tak situovány proto, aby mohl Mareš hned po opuštění vily srovnat myšlenky na práci na radnici. Syn Ivo Mareš to považuje jen za spekulace, nikdy se o tom u nich doma nemluvilo. Dr.  Mareš si nové vily příliš neužil, bydlel zde jen šest let.  Zato Ivo Mareš zde po válce strávil celý svůj další živost, kromě období, kdy byl pracovně jako geolog na Kubě. Ve svých 77 letech nás však i „Marda“ navždy opustil. Jeho matka zde žila do svých 81 let. Za starostování dra Mareše zažilo celé město Znojmo nebývalý hospodářský vzestup. Ten dobře zdokumentovala „Zemská a jubilejní krajinská výstava“ pořádaná v zatím nezastavěném prostoru před nádražím od 7.8. do 4.9.1927. Znojmo tehdy slavilo 700 let od povýšení na královské město. Výstavu organizoval výbor, v jehož čele stanul starosta Mareš. Patronát převzali i tehdejší ministři čsl. vlády:Peroutka, Hodža a Sedinka. Vystavovatelů bylo několik set: 450 větších a asi 600 menších. Návštěvnost se předpokládala 80 tisíc lidí, konečné číslo však přesáhlo 120 tisíc. Vstupenka stále 6,-Kč,  pro návštěvníky bylo ve Znojmě 1100 lůžek. Početná byla např. návštěva vídeňských Čechů. Byly i četné doprovodné akce hudební, divadelní, sportovní a další. Vystavovala i jiná města jihozápadní Moravy(Jemnice,  Třebíč,  Valtice a další). K vidění byly stánky zvl. okurkářství, vinařství, pivovarnictví a konzervárenství. Některé firmy zde zcela vyprodaly přivezené zásoby a během výstavy je musely doplňovat. Všichni byli plni dalších očekávání a nadějí. Přicházela však celosvětová hospodářská krize třicátých let a po ní i hrozba z Hitlerova Německa. Za první republiky navštívil Znojmo dvakrát i president Masaryk. Poprvé to bylo 20. června 1924. TGM přijel v doprovodu ministra vnitra Malypetra a moravského hejtmana Pluhaře. Na náměstí Republiky ho přivítal starosta dr. Mareš,  zde byla i tribuna pro slavnostní projevy. V doprovodu starosty navštívil i znojemský hrad, kde bylo i muzeum a setkal se zde s kustodem Antonem Vrbkou a obdržel pamětní plaketu od znojemského umělce Lojzy Budíka. Z hradního altánku obdivoval krásu Podyjí. Slavnostní oběd se podával v prostorách besedního domu (Znojemské Besedy) a menu bylo toto: hovězí polévka se svítkem, hříbky na másle s jemným knedlíkem, chřest, svíčková obložená různými druhy zeleniny,  dort, zmrzlina, ovoce a káva. K pití se podávalo znojemské pivo a znojemská vína. Prezidentova cesta do Znojma byla součástí cesty po jižní Moravě,  a tak TGM v 16 hodin odjel směrem na Brno,  přespal v Židlochovicích. Zalesňovací a okrašlovací spolek (pod předsednictvím znojemského Němce Johanna Mucka) prezidentovi v hradním vyhlídkovém altánku umístil dne 15.5.1927 pamětní desku. Dlužno ovšem říci, že rubová strana desky obsahuje pozlacený nápis o otevření školy císaře Františka Josefa I. v r.1888, ke 40. výročí jeho panování. Deska byla sejmuta z chodby školy (dnešní základní škola na náměstí Republiky ve Znojmě) a použita k novému účelu. Podruhé byl TGM ve Znojmě 21.6. 1929, odtud odjel v doprovodu své dcery Alice Masarykové,  dcery předsedy vlády slečny Udržalové a ministra vnitra Černého na Bítov, aby zdejším občanům vysvětlil důležitost nové přehrady a jejich přestěhování do nového Bítova. Potom odjeli k prohlídce stavby Vranovské přehrady,  ale zde je zastihla silná bouře a tak prezident musel odjet ze Šumné vlakem do Prahy. 20. dubna 1925,  až ve svých čtyřiceti letech se Josef Mareš oženil s Aloisií Šaškovou, o 16 let mladší krásnou ženou. Její příbuzní měli na Kovářské ulici drogerii,  sama paní Lola se narodila v Klatovech,  ale mládí prožila v Praze,  měla i pražské školy. Roku 1932 se jim narodil syn Ivo. Kmotrem při křtu byl ministr železnic Rudolf Bechyně, dobrý Marešův přítel. Dr. Mareš dokázal rodinu dobře finančně zajistit,  měl však i svoje slabosti. Rád hrával karty a někdy prohrál i větší částku. Mezi rodinné přátele patřili i manželé Stadnitzští, majitelé zámku Vranov. Ivo Mareš vzpomínal, že v neděli šli ve Znojmě nejprve, jako správní Poláci,  do kostela sv. Mikuláše na mši a ke sv. přijímání a teprve potom u nich na terase snídali. Také baron Jiří Haas z Bítova zde byl častým hostem a naopak zvláště paní Lola Marešová se projížděla na koni, ochotně poskytnutém panem baronem, po bítovském panství. Ivo Mareš si také pamatuje na návštěvu předsedy sudetoněmecké strany, poslance Konráda Henleina, který v roce 1937 navštívil Znojmo: „Otec ho ze společenských důvodů musel vzít k nám, doma jsme pekli husu. Než Henlein přišel, otec si nebral servítky, byl nazlobený, že ho musí přijmout doma a nazval to „prase Henleinovo“. Když jsem dostal k obědu husí stehno,  křičel jsem, že chci vidět to prase Henleinovo. Asi jsem si představoval skutečného vepře. Henlein to pochopitelně slyšel, ale zachoval společenské dekorum a dělal, že se nic nestalo,  prostě to přešel. “Nutno ale dodat, že Henleinova SdP (Sudetendeutchepartei) se v roce 1935 stala vítězem voleb v celé ČSR, nejen v pohraničí. Nebyla však pověřena sestavením vlády. Starosta Mareš byl i členem mnoha znojemských klubů a spolků, patřilo to prostě k jeho společenským povinnostem. Byl předsedou tenisového klubu (členkou zde byla i jeho manželka), byl divadelním ochotníkem, členem Klubu československých turistů, členem střeleckého klubu a dalších, ale byl i čtyři roky předsedou Zalesňovacího a okrašlovacího spolku (v letech 1930-1934).  Za jeho předsednictví došlo k dalšímu zvelebení Gránic, např. k proražení tunelu ve skále v r. 1930 (provedla to technická rota 24. pěšího pluku pod vedením plk. Gustava Jausena). Ve dnech 28. a 29.6.1931 se ve Znojmě uskutečnila i valná hromada svazu Okrašlovacích spolků. Jak už bylo řečeno, dr. Mareš si své vlastní vily užil jen málo. V roce 1938, kdy bylo Znojmo připojeno k německé Říši odešel do Brna a pak do Jihlavy, kde vykonával advokátní praxi. Rodinu přestěhoval do Heraltic na Vysočině. Znojemští Němci však nezapomněli. Byl sledován gestapem a již 23. června 1939 zatčen v Brně a tři měsíce vězněn na policejní stanici na Orlí ulici. V jeho vile ve Znojmě zatím sídlilo gestapo. Ivo Mareš ale vzpomíná, že zde pouze předělili schodiště dveřmi a že zde nic, ani žádné dokumenty nezcizili. Spíše má nepříjemnou vzpomínku na Čechy ve vlaku, kteří je poznali a kteří jim jejich osud i přáli. Podruhé byl dr. Mareš zatčen v srpnu 1941, byl vězněn asi měsíc a i po propuštění byl neustále sledován a opakovaně vyslýchán. Koncem srpna 1944 byl zatčen již potřetí a deportován do Malé pevnosti Terezín. Zde ke konci války onemocněl tyfem a oslabené tělo asi podlehlo zápalu plic. Dr. Mareš zde zemřel 12. dubna 1945, těsně před osvobozením. Byl pohřben do hromadného hrobu v Terezíně. Teprve po válce byla těla exhumována a uložena do hrobů se jmény. Rodina však dodnes neví zdali se v jejich hrobě nachází pan Josef Mareš. Přesto o svěřený hrob v Terezíně pietně pečuje. Za všechny jeho zásluhy o rozvoj města bylo dr. Marešovi uděleno dne 5. dubna 1946 čestné občanství města Znojma in memoriam. Po roce 1948 chtěly garnitury z radnice jeho vilu mnohokrát zabrat ve veřejném zájmu, ale přece jen měly k Marešovi velký respekt a ani Praha to nikdy nepovolila. Dnes má dr. Mareš ve vstupní hale znojemské radnice pamětní desku, ulice vedoucí k Vyhlídce byla pojmenována po něm a Marešova vila je zapsanou kulturní památkou. Dr. Lubomír Černošek, květen 2010. Prameny a literatura: M. Kudláček: Sčítání obyvatelstva v roce 1921. (Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě, rok 2002, str. 29-46). J.Blaha: Znojemská Beseda 1870-2005, vydáno 2005 ke 135. výročí založení ZB Richter-Samek-Stehlík: Znojmo. Odeon, l966 Různé novinové články, osobní vzpomínky ing. Ivo Mareše (syna starosty) a ing. Evy Marešové – Dunglové (vnučky starosty). Rodinný archiv a rodinné album dra. Josefa Mareše J. Sedlák a kol.: Slavné vily Jihomoravského kraje. (Foibos a Muzeum Města Brna, 2007) Dokumenty Státního okresního archivu ve Znojmě Kolektiv autorů: Jihomoravské muzeum ve Znojmě.  Muzeum – Brána k poznání. Sborník ke 130. výročí založení,  Znojmo 2008 Cesta demokracie,  díl 1.,  soubor projevů za republiky (str. 439,  položka 161: „Z rozhovoru se zástupci města Znojma“)