Ing. Karel Marušák (1874 - 1970)

Ing. Karel Marušák  (* 20. 012. 1884  -  † 25. 06. 1970) Senátor Pocházel z chudé malozemědělské rodiny, měl 7 sourozenců. Od dětství museli všichni vypomáhat na poli. Ve dvanácti letech nastoupil nadaný Karel na vyšší reálné gymnazium v Uherském Brodě, zde si přivydělával doučováním bohatších dětí. V roce 1903 maturoval a začal studovat stavební inženýrství na Vysokém učení technickém v Brně. Po obdržení inženýrského diplomu sloužil jako jednoroční dobrovolník v chorvatské Pule. Po vzniku Československé republiky byl na jaře 1919  Moravským zemským výborem jmenován správcem oddělení zemského stavebního výboru ve Znojmě a městu už zůstal věrný. Zde také vstoupil do národně – socialistické strany a v prvních poválečných volbách v roce 1920 byl zvolen do městského zastupitelstva. (Starostou se tehdy stal dr. Mareš za sociální demokraty.) Marušák byl aktivním Sokolem, pomohl vybudovat znojemskou sokolovnu, založil bytové družstvo „Domovina“ i týdeník „Znojemsko“. V roce 1929 byl zvolen senátorem a v této funkci setrval až do obsazení zbytku republiky Němci, t.j. do 15. 3. 1939, kdy byl Senát nacisty zrušen. Ještě za 1. čsl. republiky měl několik vážných sporů se starostou dr. Marešem a hlavně s jeho prvním náměstkem dr. Fritzem. Ten na něj dokonce podal trestní oznámení pro urážku na cti. Marušák to ale ustál. Za okupace odjel do Brna a zapojil se do ilegální „Obrany národa“. Byl prozrazen a vězněn v Kounicových kolejích v Brně, pak v německém Oranienburgu a osvobození se dočkal v květnu 1945 v Buchenwaldu. Tam se před tím také seznámil s vězněným Ferdinandem Peroutkou. Během války ho zachránil od smrti známý mladoboleslavský židovský lékař dr. Pírek, který pak sám zemřel v Osvětimi. (Jeho vyhlášená klinika v Mladé Boleslavi stále funguje.) Po roce 1945 se Marušák stal ve Znojmě místopředsedou Okresního národního výboru (ONV), ale hned 25. února 1948 po komunistickém převratu byl zbaven této funkce i všech dalších. Celou rodinu čekala od komunistů dlouhodobá perzekuce. Do jeho vily v serpentinách Dyjské ulice ve Znojmě mu nuceně ubytovali podnájemníka – konfidenta Státní bezpečnosti (StB), který na něj podával hlášení. Jeho syn Karel byl pak na základě vykonstruovaných obvinění poslán na nucené práce do Jáchymova. V roce 1961 byl ing. Marušák opět zatčen, protože si v dopisu stěžoval emigrantovi Peroutkovi na nesnesitelné podmínky v naší zemi. Z vězení byl ale za rok propuštěn pro zhoršení zdravotního stavu. Zemřel ve Znojmě 25. 6. 1970, své rehabilitace si tedy dlouho neužil, byl rehabilitován v  roce 1969      Marušákova vila 2019 V Marušákově prvorepublikové vile dnes žije jeho vnučka, paní Dana Dybová. Lubomír Černošek, leden 2019. foto: archiv D. Dybová (1,2,3),  Karel Jakl (4)