OS ve Znojmě - paměť místa - kašna na Horním náměstí

Impulsem k opravě kašny se svatováclavskou sochou se stala slavná korunovační jízda římského císaře Karla VI. (viz obr. 3) s chotí a dětmi (včetně sedmileté následnice trůnu Marie Terezie - viz obr. 5) z Rakous přes Moravu do Čech a zpět v roce 1723. Večer 21. června 1723 byl honosný průvod panovníka na cestě z Vídně do Prahy uvítán ve Znojmě městskou honorací a zejména zástupci moravských zemských stavů, kteří Karlu skládali hold jako svému pánu a markraběti. Po noclehu panovnické rodiny na Horním náměstí v místech dnešního rohového obchodního domu Baťa, sousedního domu a s ním sousedícího Starhemberského paláce se průvod dalšího dne vydal směrem do Brtnice, Jihlavy a ku Praze, kde na začátku září téhož roku došlo ke korunovaci svatováclavskou korunou. Ještě více si však Znojmo panovníka užilo při jeho návratu z Čech. Pobyt císaře a čerstvě korunovaného krále Čech ve Znojmě ve dnech 18. až 20. listopadu 1723 byl velkolepým barokním spektáklem, uspořádaným na počest jmenin císařovny a čerstvě korunované české královny Alžběty Kristýny (viz obr. 4), maminky Marie Terezie.

Jak psal dobový vídeňský tisk, v době příjezdu bylo „celé město spolu se svou vysokou věží a vztyčenými slavobránami pěkně osvětleno.“ Toto osvětlení zajišťovalo přes sto luceren. Z radniční věže, ozdobené důvtipnými nápisy a svítilnami, se nad město nesla hudba a zpěv. „Na Horním náměstí se nacházející kašna, na které stála socha sv. Václava ozdobená velkými pozlacenými paprsky, byla kol dokola osvětlena a obklopena symbolickými nápisy.“ V hlavní den oslav jmenin královny 19. 11. 1723 se konala bohatá obědová recepce v prostorách Starhemberského paláce (Horní nám. 3), zatímco na ploše náměstí rozdávali sloužící lidem zdarma chléb a „z městské, krásně ozdobené kašny teklo bílé a červené víno.“ Oslavy vyvrcholily v podvečer, kdy byla na Horním náměstí na dvou velkých triumfálních vozech, vyrobených ve dvoře domu louckého opata Vincence Wallnera (dnes U Zikmunda) a tažených čtyřspřežími, provedena velká hudební serenáda s názvem La Concordia de´ Pianeti ve světové premiéře (Komponist Antonio Caldara, vicekapelník Vídeňského dvorního orchestru). Předvedlo ji 144 hudebníků a zpěváků.

Obdobnou podívanou Znojmo nikdy předtím ani nikdy poté nevidělo. Kašna na Horním náměstí hrála v tomto aktu kromě praktické zábavné úlohy (zdroj vína) velmi důležitou ceremoniální a symbolickou úlohu: byla pro korunovaného krále připomínkou prastaré státoprávní a duchovní tradice svazku tří zemí Koruny české – Čech, Moravy a Slezska.
Dobové vyobrazení kašny při listopadové slavnosti 1723 ve Znojmě ukazují obrázky 6 a 7.

obrázky 6 a 7

Novou situaci kašny a pranýře na Horním náměstí dobře zachycuje anonymní veduta z ptačího pohledu z roku 1740 (Archiv města Brna, sbírka Dismase z Hofferů) – obrázek 8.

Obr. 8

Plán Horního náměstí z 1. poloviny 19. století z Archivu města Znojma, nalezený Ottem Boudou, ukazuje obrázek 9.

Obr. 9

V první třetině 19. století byla kašna opravována. Zvířecí chrliče na středovém dříku se zřejmě opotřebováním rozpadly, jejich zbytky byly tudíž odtesány a namísto nich instalovány dvě dlouhé mosazné trubky. Výslednou podobu kašny dobře dokumentují fotografie ze soukromých sbírek pana Vladimíra Hrba a Josefa Vlasáka – viz obrázky 10 a 11.

Obr. 10

Obr. 11

Jak se přihodilo, že vzácná kašna se státoprávní symbolikou zemí Koruny české z náměstí téměř beze stopy zmizela? Na vině je ryze pragmatické, památkově necitlivé a „šetřílkovské“ uvažování znojemských radních, kteří v roce 1897 nechali z centra města odstranit 9 z celkového počtu 11 historických kašen (zůstaly pouze kašny na Dolním a Otakarově náměstí). Jejich funkci zdroje pitné vody pro občany a návštěvníky města převzalo celkem 45 pump, které vydržely v ulicích a na náměstích Znojma až do konce 60. let 20. století. V případě kašny na Horním náměstí to bylo „o fous“. Návrh čestného občana města Znojma Leopolda rytíře Haberlera a jeho kolegů Eduarda Oberwimmera a Franze Ellera ponechat kašnu z památkových, ale i praktických protipožárních důvodů stát na místě byl na zasedání obecního výboru (zastupitelstva) města Znojma 7. října 1897 zamítnut těsnou většinou hlasů. Kromě neochoty uvolnit peníze na opravu zchátralé kašny hrály v rozhodnutí zastupitelů velkou roli i sílící nacionalistické tendence: socha svatého Václava byla symbolem starého svazku zemí Koruny české, který do moderního pojetí císařského Předlitavska („Velkého Rakouska“) německy cítícím Znojemčanům přestával konvenovat. Kašna byla tedy nakonec odstraněna a nahrazena velkou litinovou pumpou. Socha sv. Václava byla uschována do lapidária Městského muzea ve Znojmě a v roce 1929 odtud opět vyzvednuta: jak již bylo řečeno, byla druhotně osazena do kašny na bývalém Otakarově, nově Václavském náměstí.

Závěr
Jak jsme ukázali výše, historická barokní kašna na Horním náměstí z let 1677, 1700 a 1723 a její význam jsou archivními prameny dobře dokumentovány, a tudíž si dovolujeme navrhnout, aby byla na uvažovaném a technicky předpřipraveném místě na Horním náměstí ve formě repliky a po konzultaci s dotčenými orgány státní správy obnovena. K navrženému cíli bude vhodné zvážit tyto aspekty:
•    Podobně jako v případě sochy Panny Marie Immaculaty na Dolním náměstí či soch na Karlově mostě v Praze, není další venkovní setrvání znojemské sochy sv. Václava od Michaela Mandíka ideální. Lze jedině doporučit, aby byla pro repliku kašny na Horním náměstí zhotovena věrná kopie. Originál sochy pak může být bezpečně uchováván v lapidáriu muzea či v jiném vhodném a důstojném galerijním prostoru města coby klenot jeho kulturně-historického dědictví (např. znojemský hrad či loucký klášter).
•    Tím, že svatého Václava přeneseme zpět tam, kam patří, tedy na historicky nejstarší a společensky nejdůležitější náměstí Znojma, Horní náměstí, osiří kašna na Václavském náměstí. Zde lze doporučit návrat k původnímu výtvarnému prvku této kašny: formou volné repliky či pouhé inspirace by zde opět stanula říční víla Najáda (viz článek ke kašně ve Znojemských listech z prosince 2019 – v tisku). Dalším logickým krokem pak bude návrat ke staršímu jménu náměstí – Otakarovo: král Čech a markrabě Moravy Přemysl Otakar I. si tuto poctu jako zakladatel města jistě opět zaslouží. Náměstí se tak jmenovalo v letech 1854 až 1929. V konečném efektu by se pak mohlo vrátit staré jméno i sousední základní škole – lidově mezi starší generací dodnes zvané „Otakarka“.

S ohledem na kvality a zejména duchovní význam a historický odkaz by byl návrat sochy sv. Václava na Horní náměstí, hlavní historický rynk Znojma, velmi žádoucí. Výsledek architektonické soutěže z roku 2019 žel nic z výše popsaného neodráží. Pokud by byl vítězný soutěžní návrh kašny realizován, a zatím to nelze předvídat, protože klíčové závazné stanovisko NPÚ a rozhodnutí výkonného orgánu státní památkové péče (MěÚ OŠKPP) ještě nebylo vydáno, bylo by to podle našeho názoru popření statusu a smyslu ochrany městské památkové rezervace.

Málokteré město na Moravě a v českých zemích vůbec má tak kouzelné genius loci jako Znojmo. Nenechejme si ho zničit za cenu povrchních výmluv o potřebě "jít s dobou". Vítězný návrh soutěže, soudě podle ohlasů u znojemské veřejnosti na sociálních sítích, se nesetkal s příznivým přijetím. Vítězný návrh je navíc natolik podobný kašně na náměstí Svobody v Brně, že o originálním soudobém díle nelze příliš hovořit.

Na základě zákona o obcích a jeho ustanovení § 82 písmeno a) se obracíme na Radu města Znojma, aby tento náš návrh na své schůzi projednala. Vyzýváme také městskou radu, aby na toto téma zahájila s občanskou veřejností dialog. Dokážeme si dobře představit, že kromě obnovené historické kašny bude v jiné části náměstí situován skromnější moderní vodní prvek, naplňující představy současných generací obyvatel Znojma o osvěžení za parních letních dnů apod. Předem děkujeme!

Ve Znojmě o svátku patrona města Znojma, sv. Mikuláše, 6. prosince 2019

Petr Bojanovský v. r.

Mgr. Lukáš David v. r.

PhDr. Jiří Kacetl v. r.
Bc. Jakub Krainer v. r.
JUDr. Olga Štefaniková v. r.