Okrašlovací spolek ve Znojmě
P u b l i k o v á n o
 |
Přeložil dr.Karel Fila a
dr.Jiří Kacetl 245 stran a barevné přílohy V edici „Opera Znoymensia“ vydal Okrašlovací spolek ve Znojmě,o.s., ve spolupráci s Jihomoravským muzeem ve Znojmě, za finančního přispění Města Znojma. Znojmo, 2011, vydání první. Kněz Eduard Sládek,člen Řádu křížovníků s červenou hvězdou působil 7 let jako farní kooperátor v proboštství Hradiště u Znojma (od 2.7.1839). Díky bohatému hradišťskému archivu, který začal uspořádávat, už nebylo daleko k myšlence napsat dějiny tohoto místa. Jeho „Dějiny proboštství“, psané německy však zůstaly ležet v hradišťském archivu. Ujal se jich – po 140ti letech (!) znojemský lékař a vlastivědný badatel dr. Karel Fila (1920 až 2007, původem z Velkého Meziříčí). Přeložil do češtiny přes sto dvacet stran textu a – přeložený rukopis zůstal několik dalších desítek let u něj doma. Teprve v roce 2008 se ho ujali členové Okrašlovacího spolku a zařadili do svého vydavatelského plánu „Opera Znoymensia“, který řídí a sponzoruje ing.Karel Fiala. Aby však mohl spis nabýt kvalitní knižní podobu, bylo k tomu potřeba ještě spousta práce. Největší díl zde odvedl dr.Jiří Kacetl, který rukopis redigoval, uvedl do historických souvislostí, doplnil vedutami, zejména od Giovanni Monsorna a dodal další nalezený text, již český, od probošta Antonína Karla Fischera: Hradiště za druhé světové války. Co říci k této publikaci? Jednoznačně se jedná o zdařilý počin, který významně doplňuje – jako nový pramen poznání – dějiny Hradiště a tím i našeho města, je přehledně uspořádán, opatřen portréty téměř všech proboštů a krásnými snímky celého areálu. V přílohách má opravený seznam hradišťských proboštů až do dnešní doby a pak také důležitý terminologický slovníček. Samozřejmou součástí je jmenný a místní rejstřík. A jaké je to čtení? Rozhodně nic suchopárného! Dějiny Hradiště jsou někdy docela dramatické, došlo zde dokonce i k vraždě hodnostáře, střídaly se zde doby hojnosti i úpadku, zvláště po různých válkách, je zde popsána stavba kopule kostela a její výmalba Antonem Maulbertschem – a dějiny plynou, až končí rokem 1837. Přetržka je přes sto let, ale český kronikářský zápis probošta Fischera pak stojí za to. Je to hutné a jadrné vyprávění bez příkras, i s různými „lechtivými“příhodami, které se zde staly, i to, jak se kdo choval během německé okupace. Končí však rokem 1944. V kontrastu s tímto krásným vyprávěním jsou pak stručné a až mrazivě chladné zápisy z vizitací a drobné kronikářské poznámky z let 1946 – 1988. Hned po válce to ještě jde: „ 14.července 1946. Jako díkuvzdání milému Bohu za ochranu, kterou nás chránil po dobu celé války, upravili jsme kapličku Samaritánku.“ Nejhorší stav a duchovní bída zde byla pravděpodobně v osmdesátých letech 20.století: „ 26.6.1985. V roce 1985 zůstává stav stejný. Bylo jen 5 křtů svatých. 1 sňatek – nevěsta z Únanova. 5 pohřbů. Náboženství se nevyučuje. Jedno první svaté přijímání. V Moravských Budějovicích zemřel a na Hradišti pohřben bratr Vít, zešílel. Zbožný, tichý řeholník. Co k tomu dodat? Je skoro zázrak, že Hradiště opět normálně žije, víra se vzmáhá, že jsme mohli vydat tuto knihu, a že hned v prvních dnech při její prezentaci se prodalo přes sto výtisků. Je vidět, že je hlad po poznání místní historie a podobné publikace si vždy najdou svůj – poměrně velký – okruh čtenářů. dr. L. Černošek, leden 2011. |
| zpátky | úvod |