Okrašlovací spolek ve Znojmě - Zveřejněno Jiřím Kacetlem,  · 28. srpen · 2018:
 
Ve Znojemském týdnu z 27. 8. 2018 vyšel názor pana Emanuela Hejče na prezentaci knihy vzpomínek vyhnaných německých krajanů ze Znojemska. Zde zveřejňujeme reakci historika a našeho člena Jiřího Kacetla:

„Vážený pane Hejči! Děkuji vám za názor k nelehké problematice. Nejprve rozporujete termín „vyhnání“ a tvrdíte, že patřičný je termín „odsun“. Nemáte tak docela pravdu. Občané německé národnosti byli od května do srpna 1945 skutečně ze svých domovů vyháněni, často se v literatuře objevuje i termín „divoký odsun“ či právě ono „vyhánění“. Neexistoval totiž kromě několika ústních výzev čelních politiků a vojáků jakýkoli legální podklad pro takové jednání. Vyhánění tedy bylo mimo zákon. Zpětně jej posvětila teprve postupimská konference vítězných velmocí v srpnu 1945 a dekrety prezidenta Beneše ze stejné doby. Od srpna dále proto již hovoříme o organizovaném odsunu. O tom, jak probíhalo toto vysídlení v divoké i organizované fázi na Znojemsku, vypovídají právě vzpomínky pamětníků zachycené v nově vydané knize.

Představení knihy ve Znojmě není žádným plivnutím do tváře českých vlastenců. Jako historik prostě musím odmítnout všechny tyto netolerantní postoje potomků českých vlastenců vůči potomkům jihomoravských Němců. Válka skončila před 73 roky a opravdu přišel čas, abychom se společně scházeli a nad historií debatovali. My i oni považují jižní Moravu za svoji vlast. Ono vlastně v delší historické perspektivě žádné "my a oni" neexistuje. Jsme sousedé z jednoho kraje. Až do poloviny 19. století, tedy pouhých 170 let nazpět, ještě žádní Němci a Češi v dnešním slova smyslu na jižní Moravě nežili, většina obyvatel se tu bez ohledu na jazyk identifikovala zemsky, tedy moravsky, byli jsme všichni Moravané čili Mährer. Dvojjazyčnost zdejších obyvatel byla častým jevem a v živnosti téměř nutností. Generace jihomoravských Slovanů a Němců tuto krajinu po staletí společnými silami zušlechťovaly. Když chodíme ulicemi Znojma, architektura a drobné umění nám jasně vypovídá o orientaci města na podunajský, tj. německojazyčný prostor.

Musíme proto dnes zahodit uměle prodlužovanou zášť a předsudky a místo toho hledat příčiny všeho zla, kterého se ve 20. století v našich zemích nakupilo vrchovatě. A to nelze omezit pouze na období hnědé totality 1938–1945. Historikové již často hovoří o druhé světové válce jako o volném pokračování války první, ve které leží příčiny mnohých křivd a bezpráví, které se staly poté. Jihomoravští Němci, resp. jejich potomci, si jsou dnes velmi dobře vědomi zločinů nacistického režimu a opakovaně se omluvili za to, že tento režim při nástupu v českých zemích v roce 1938 pomáhali svým chováním upevnit. Byli opojeni Hitlerovými lacinými a populistickými sliby, extrémním národovectvím. Jenže velmi podobně byly opojeny a zmateny miliony českých občanů v roce 1946, když pomohli k nástupu totalitního komunistického režimu v Československu. Upřímně se ptejme: Zlobíme se sami na sebe a na své předky za tento „přehmat“, který zničil demokracii, ekonomický blahobyt a svobodu v této zemi na dlouhých 40 let?

Vážený pane Hejči! Píše se rok 2018. Ve střední Evropě vládne ekonomický blahobyt, svoboda slova, volný pohyb zboží a osob, svobodné podnikání atd. Važme se toho i přes všechny nedostatky a negativní průvodní jevy této moderní doby. Rozněcováním nacionalistické rétoriky můžeme tento kout Evropy uvrhnout zpět do temných časů nesvobody.
S úctou Jiří Kacetl.
 
Znojemský týden, 3. 9. 2018

Jindra Foltin :
Divím se, že ještě dnes se někdo najde a používá pro Moravské Němce hanlivý název Sudeťák. Co by bylo Znojmo bez německy mluvících obyvatel? Kde a jak by tkzv. samozvaní vlastenci bydleli a pracovali, nebýt Moravských Němců. Jen se podívejte, co ti vlastenci, když už zmiňujete Dřevojana, udělali s ukradenýma fabrikama? Kde jsou, dnes, několik desítek let po vyhnání jejich majitelů, po mnoha generacích prosperity? Pořád se to tady nějak pytlíkuje, nic nejde dál, ulice jak za války.

Jindra Foltin:
Ostatně kniha by měla být na zn. školách povinnou četbou.


Zbyněk Sturz:
Nazývat potomky lidí, kteří přišli o své domovy, občanská práva a většinu majetku na základě kolektivní viny "Sudeťáky" je i se vší úctou k obětem nacistického teroru rétorický faul. Proč naše vlastní svinstva rozlišovat umíme a za události po únoru 48 viníme komunisty, a ne Čechy/-oslováky, zatímco za peklo druhé světové války nemohou nacisté, ale Němci..
..jinak za neutrální a oboustranně přijatelný termín je považován "transfer"


Lenka Lyalikoff :
Čekala jsem, kdy se "sokolíci a vlastenci" ozvou.  :-) Děkuji Jiřímu Kacetlovi za povznášející reakci.