Stručná historie třiceti let činnosti Okrašlovacího spolku ve Znojmě: 1992 až 2022.

Sepsal MUDr. Lubomír Černošek, předseda spolku.

Od roku 1990 se začalo ve Znojmě scházet několik nadšenců, kteří přemýšleli a diskutovali, jak by se mělo Znojmo rozvíjet po sametové revoluci v listopadu 1989. Časem začaly být schůzky pravidelné a přemýšlelo se o založení skutečného spolku. Hledal se vhodný název. Nakonec zvítězil „Okrašlovací spolek“, neboť jsme chtěli navázat na práci našich předchůdců v „Zalesňovacím a okrašlovacím spolku“, existujícím ve Znojmě od roku 1878 do roku 1938. Sepsali jsme svoje spolkové stanovy a první valná hromada spolku se konala 20. 3. 1992. Stanovy spolku byly potvrzeny příslušných odborem Ministerstva vnitra ČR dne 9. 4. 1992. V těchto začátcích měl spolek devět členů a prvním předsedou byl zvolen MUDr. Lubomír Černošek. Postupně přibývali další členové a schůze spolku začaly být pravidelné, jedenkrát za 14 dní. Zpočátku jsme se scházeli ve Znojemské Besedě, později, až dodnes, v restauraci „U Karla“ na Mikulášském náměstí č. 6 ve Znojmě.

Hned od počátku jsme se zabývali stavem zeleně ve Znojmě a v okolí, ale hlavní věc, která nás stála hodně sil, byl boj proti realizaci silnice I-38, průtahu dopravy středem města. Ten se později ukázal jako jeden z největších problémů města. Navíc byly kvůli němu 31. 3. 1993 skáceny čtyři památné lípy – Stromy republiky z roku 1968 na náměstí Republiky a celé náměstí bylo degradováno na dopravní esíčko.

Na rok 1993 připadlo 200. výročí narození spisovatele Charlese Sealsfielda – Karla Postla, rodáka z Popic (nar. 3. 3. 1793). V součinnosti se znojemskou radnicí jsme připravili kopii jeho bysty, kterou podle originálu připravil a vypálil znojemský keramik Ivo Sláma. Ta pak byla umístěna na svoje původní místo v Horním parku. (Dnes je posunuta o něco níže.) K mezinárodnímu sympoziu o Sealsfieldovi, konanému na podzim ve Znojemské Besedě jsme ve spolupráci s místním Klubem filatelistů připravili příležitostné razítko, ceněné dnes jako rarita.

Podařilo se nám zachránit vzhled Dolního – Masarykova náměstí. Celá plocha se měla osadit velkými kamennými deskami, čímž by náměstí ztratilo svůj historický vzhled. Postavili jsme se v květnu 1995 proti odstranění původní dlažby, tzv. „kočičích hlav“. To bylo nakonec, po různých úředních jednáních, dokonce až na Ministerstvu kultury ČR, městem akceptováno. Při předláždění náměstí tak byla poslední, původní „kočičí hlava“ vsazena do plochy náměstí 8. 10. 1998.

Po roce 2000 jsme se opět dali do boje, tentokrát jsme byli proti umístění plovárny na pozemku louckého kláštera. Chtěli jsme plovárnu jinde, aby nebyla zmenšována a také degradována plocha původní zahrady louckého kláštera. Centrální úřady nás v tomto úsilí podporovaly, ale nebylo to nic platné. Nejprve byla 8. 2. 2003 zbořena barokní ohradní zeď zahrady kláštera a plovárna se mohla začít stavět. Nutno však spravedlivě poznamenat, že znojemští občané si plovárnu oblíbili a v létě bývá hojně navštěvovaná.

Od roku 2002 jsme začali spolupracovat s „Nadací Partnerství“, a tak vznikla i naše první publikace - „Studánky Znojemska“ z roku 2003. Byl o ni velký zájem, dnes již k dostání není. Na náš popud také vede jedna ze „zelených stezek“ – „Greeways Praha - Vídeň“ kolem Znojma. Začali jsme aktivně vysazovat stromy – ve spolupráci s Nadací Partnerství oskeruše, také platany, lípy i jiné druhy zeleně. Snažíme se ve správních řízeních mnimalizovat kácení stromů, aktivně hledáme plochy pro náhradní výsadbu ve městě a spolupracujeme s odborem životního prostřední, Městskými lesy, Městskou zelení a Správou Národního parku Podyjí. Kvůli necitlivému kácení v městských alejích jsme dokonce museli 9. 11. 2015 uspořádat protestní demonstraci „Zachraňme parky“.

Široká veřejnost nejvíc oceňuje naši práci při umísťování pamětních desek. Snažíme se tak Znojmo s jeho bohatou historií probouzet z poválečné anonymity. Nechci zde vyjmenovávat všechny jednotlivé akce, je to dlouhý seznam, připomenu jen některé: 1. 12. 2008 byla odhalena deska k 70. výročí zničení znojemské synagogy na dnešním náměstí Svobody, v roce 2010 jsme umístili dvě pamětní desky J. Gr. Mendelovi, který ve Znojmě přechodně bydlel (na ulici Horní České) a učil na tehdejším německém gymnasiu (dnes je zde Obchodní akademie). Slavnostní odhalení se uskutečnilo 1. 11. 2010. Zatím poslední pamětní deska byla odhalena 13. 9. 2020 moravsko-rakouské spisovatelce Marii Ebner von Eschenbach, která ve Znojmě několik let bydlela. Deska je na jednom z domů na Dolním – Masarykově náměstí. Hlavně nás vždycky potěšilo, že všechny akce byly hojně navštíveny znojemskou veřejností a medializovány. Musím zde připomenout i umístění „Stolpersteinu“ – „Kamene zmizelých“ na dnešní ulici Rudoleckého u vily č. 21, kde bydlela židovská rodina znojemských podnikatelů Weinbergerů. Ti z nich, kteří zavčas neprchli před Hitlerem do zahraničí, zahynuli v koncentračních táborech. Kámen zmizelých byl, za účasti jejich rodinných potomků, kteří sem přijeli až z New Yorku, odhalen 4. 8. 2016.

Náš spolek také spolupracuje s Klubem českých turistů, zejména s jejich znojemským značkařským odborem. Proto se nám podařilo v roce 2006 proznačit čtyři místní turistické okruhy v Gránicích a vydat k tomu o rok později „Mapu Gránic“ a na podzim 2015 sem přidat ještě „Cestu Jakuba Jirala“, pojmenovanou na počest bývalého aktivního a dlouholetého jednatele „Zalesňovacího a okrašlovacího spolku ve Znojmě“. Slavnostního otevření cesty dne 10. 10. 2015 se zúčastnil i jeho vnuk, Mgr. Jaromír Jiral s celou rodinou a v kočárku se dokonce vezl malý prapravnuk ing. Jakuba Jirala.

K informaci veřejnosti užíváme také informační panely a různé nápisy, obnovujeme staré, již poničené pamětní desky, například desku dřívějšího starosty města Johanna Brantnera. Byla umístěna na původní místo do Gránic na podzim 2009. V Gránicích jsme také v dubnu 2008  obnovili poničený „Kernekerův kámen“ a při vchodu do Gránického údolí jsme vytvořili nápis ve skále s názvem „Polský kámen“. K němu jsme přidali informační panel o pobytu polských důstojníků ve Znojmě po nezdařeném proticarském povstání v roce 1830. Celé toto místo bylo  5. 11. 2011 požehnáno tasovickým knězem – polským redemptoristou za účasti polské konzulky Anny Olszewské. Takovýchto akcí bylo samozřejmě ještě mnohem víc.

Samostatný odstavec si také zasluhují publikace vydané přímo Okrašlovacím spolkem nebo ve spolupráci s dalšími institucemi. Studánky Znojemska a mapu Gránic jsem už zmínil.  Mezitím, v roce 2004, vyšlo „200 let městských alejí a parků ve Znojmě“. Velký význam mělo založení naší ediční řady „Opera Znoymensia“ (Díla Znojemská), kterou inicioval a nadále sponzoruje náš člen ing. Karel Fiala. Celé to vzniklo takto: na jaře 2005 nechal náš spolek umístit na Kraví horu u Znojma tzv. „Vrbkův kámen“, náhradou za původní a poničený v padesátých letech 20. století. Anton Vrbka byl dřívější kustod znojemského muzea a významný vlastivědný badatel. Navíc psal literárně cenné povídky, které uveřejňoval v tehdejších znojemských německých novinách. Jejich překlad od znojemského učitele a člena našeho spolku Jiřího Svobody jsme vydali jako výpravnou knihu v roce 2006 pod názvem „Dvacet obrázků z Kraví hory“. Byla to první publikace v rámci zmíněné edice. Zatím poslední, šestá, je z roku 2020 od PhDr. Jiřího Kacetla, rovněž našeho člena a má název „Znojemská nemocnice na Vídeňce“. Kromě knih v této edici jsme vydali několik pohlednic a v roce 2020, ve spolupráci se Znojemskou Besedou, reedici „Průvodce městem Znojmem“ od Jiřího Svobody.

Okrašlovací spolek také pořádá akce, obrácené k široké veřejnosti. Je to zejména udílení „Ocenění Okrašlovacího spolku“, jehože začátky spadají do roku 2006. Do letošního roku bylo uděleno na šedesát takovýchto „Ocenění“ jednotlivcům nebo kolektivům, zejména za přínos k regionální kultuře, péči o památky, ekologii nebo za práci s mládeží. Jinou akcí, která si získala velkou oblibu, je promenádní koncert ve znojemském Horním parku. Ten volně navazuje na prvorepublikovou i dřívější tradici. Nultý ročník jsme zkusili koncem léta v roce 2012 a od té doby už probíhá každoročně. Účastnící mohou přijít v historických kostýmech  i v současném dnešním oblečení. V altánku hraje hudba, korzuje se, může se také tančit. Akce je závislá na počasí, a to nám zatím přálo.

Je ještě mnohé, co by stálo za zmínku. Tedy alespoň stručně: umístili jsme  na padesát nových laviček do Gránic a do blízkého okolí, pečujeme o hroby badatelů Antona Hübnera, Antona Vrbky a louckého faráře Franze Tretery, bádáme a odkrýváme historii města a regionu, pořádáme společné výlety a vycházky – po našem městě a do jeho okolí, do Vídně a Dolního Rakouska i jinam. Prosazujeme tzv. „zelený prstenec“ kolem města – sen našich předchůdců již z roku 1886, chráníme zeleň, charitativně přispíváme na televizní adventní koncerty...

Našich třicet let činnosti jsme 20. dubna 2022 oslavili v historických prostorách „zimního lokálu Mauralova hradního pivovaru“, kde byl ustaven v roce 1878 náš předchůdce - „Zalesňovací a okrašlovací spolek ve Znojmě“.

V roce 2022 máme zaregistrovaných 26 členů a členek spolku. Podrobně je naše činnost popsána - v pětiletých intervalech - ve Sbornících Státního okresního archivu Znojmo.

Nakonec ještě seznam předsedů Okrašlovacího spolku ve Znojmě:

1992 až 1994: MUDr. Lubomír Černošek

1995 až 1996: ing. Karel Pavlíček

1997 až 1998: Mgr. Zdeněk Bína

1999 až 2003: MUDr. Lubomír Černošek

2004 až 2005: PhDr. Jiří Kacetl

2005 až 2006: vznikla tříčlenná Rada spolku: PhDr. Jiří Kacel, PhDr. Jan Kozdas a Lenka Škrabánek. Od roku 2007 byla opět obnovena funkce předsedy spolku.

2007 až 2010: MUDr. Lubomír Černošek

2011 až 2021: Otto Bouda

2022 až dosud: MUDr. Lubomír Černošek

L. Č., říjen 2022.