 |
  |
 |
P a m ě ť M o r a v y
|
|
|
 |
Z
Prahy přišel na Moravu, založil rodinný statek.
Léčíme bolestivou minulost, říká ekozemědělec Tomáš Fénix |
 Z
pražského rodáka moravským zemědělcem.
Tomáš (vlevo) spolu s partnerem Robertem
dávají do kupy rodinné hospodářství v krajině, která nese bolestivé stopy minulosti. Ekologický rodinný statek Ochsen, který se nachází na Znojemsku poblíž hranice s Rakouskem, patří mezi příklady skvělého skloubení zemědělské výroby a odpovědnosti vůči životnímu prostředí. Hospodaří na něm soukromý zemědělec Tomáš Fénix, jehož životní příběh jakoby šel proti proudu současné doby. Zatímco se mnozí lidé z Moravy stěhují “za lepším” do Prahy, jeho kroky spěly opačným směrem. Hospodářství Ochsen vzniklo roku 2012 v Hrušovanech nad Jevišovkou v místě zvaném kdysi Ochsenstall. Tradiční místní název se také stal jedním ze zdrojů jeho jména. “Pořídili jsme si s partnerem původně jen zahradu, na kterou jsme chtěli jezdit za tichem a fyzickou prací z vídeňského bytu. Již v tom samém roce jsme ale rozpoznali povolání k péči o historií a nešetrným zemědělstvím velmi nešťastně poznamenaný kraj,” vzpomíná na začátky ekologického statku Tomáš Fénix. Prvních pět let s partnerem Robertem bydleli v bývalé parní pumpě hrušovanského nádraží, v současnosti sídlí na majeru v sousedních Pravicích. Zdejší statek koupili od podniku patřícímu holdingu Agrofert, zachránili jej před stržením a postupně jej obnovují jako hospodářství i jako místo pro setkávání a kulturní akce, stejně jako moderní a udržitelné bydlení. Hospodaří v současnosti asi na padesáti hektarech půdy. Jedná se převážně o staré vysokokmenné sady a nové sady, které vlastníma rukama založili, staré vinohrady, louky, mokřady či lužní les. Pěstují stromové ovoce, od třešní po jablka a sami je zpracovávají. Chovají taky slepice na vajíčka a kozy na mléko. „Hospodaříme ekologicky, bez umělých hnojiv a jedovatých postřiků. Znamená to někdy mírně nižší výnosy, ale hlavně mnohem více práce při péči o pozemky. Zaměstnáváme tak více místních lidí na pestrou škálu činností. I když je poměrně těžké sehnat spolupracovníky, kteří by chtěli pracovat v zemědělství trvale, vždycky najdeme dost brigádníků i dobrovolníků, kteří to s námi společně zvládají,“ říká mladý zemědělec, který sice pochází z města, ale sedláckou tradici má v krvi.
Na
rodinném statku Ochsen je stále co dělat
Krajina stále
nese bolestivé stopy minulostiJako znalec svého oboru i jako bývalý viceprezident Evropské rady mladých zemědělců připomíná, že tuzemská zemědělská politika je té evropské bohužel stále velmi vzdálená. Snaží se jí navíc oponovat optikou 80. let, kdy se zde bojovalo o zrno a krajina se planýrovala. To se ale může změnit. „Veřejná moc může výrazně pomoci, když bude podporovat ekologické a místní rodinné statky, třeba nákupem potravin, pomocí s rozvojem infrastruktury, výkupem půdy určené pro ekologické účely či propagací regionálních potravin,“ vysvětluje. V místě, kde Tomáš Fénix ekologicky hospodaří, dnes končí vlak z Brna. Přitom tudy kdysi projížděl až do Vídně. „Na propojování regionů navzdory hranicím je postaveno i naše podnikání. Máme zákazníky, spolupracovníky, kamarády i vlastní rodiny v Rakousku i na Moravě. Bolestivou minulost, kdy byla zdejší původní populace z velké části vyhnána jen na základě jazyka, zatímco nová populace byla obelhávána a udržována ve strachu komunistickým režimem za ostnatým drátem, budeme ještě muset zpracovávat. Když se k ní ale postavíme čelem, můžeme leccos společně posunout dopředu,” dodává nadějně. Řešení vidí nejen v kritickém zhodnocení moderní doby, která lidem a krajině přinesla mnoho bolesti. Je také třeba dívat se do budoucna a vnímat přicházející výzvy, ať už ekonomické, ekologické či demografické. Částečnému vylidňování regionů nepůjde zabránit, místům mimo dominantní aglomerace ale lze dát nový život. Třeba právě obnovou zemědělství rodinného typu, které je nenahraditelné. Koneckonců sám Tomáš je důkazem, že to není jen romantický ideál.  Obnovený
sad v Ochsenu
Hlásím se k Moravě Lidé se zpravidla stěhují za vidinou lepších příležitostí z Moravy do Prahy, Tomáš Fénix to má naopak. Rodák z české metropole po studiích politologie a teologie v Praze, Erfurtu a Vídni zakotvil právě na jihu Moravy, která mu rychle přirostla k srdci. Považuje ji za svou vlast a hlásí se k ní. Zároveň kritizuje tendenci veřejných institucí používat historický znak Čech a vynechávat Moravu. “Stát jako svůj znak používá nejčastěji znak jen jedné ze tří historických zemí, které ho tvoří. Státní hymna rovněž opěvuje jen jednu z těchto zemí, tedy Čechy. Ostatně stalo se téměř běžným používat toto pojmenování pro celý stát,” upozorňuje. Za chybu považuje, že nedošlo k obnovení zemského zřízení po roce 1989, ačkoliv by to pomohlo vyrovnat se s komunistickou minulostí. Současné kraje nerespektují historické dědictví a hluboce zakořeněnou identitu. Podcenění významu tradičních regionů je přitom chybou, které se v Evropě nedopustila jen Česká republika. Naopak sousední Rakousko, do kterého je to od Tomášova hospodářství co by kamenem dohodil, se jich přidrželo. A vsadilo na správnou kartu, o čemž svědčí mnohem vyrovnanější rozvoj jednotlivých částí našeho jižního souseda. Autor: pjk, zzm, 26. 11. 2021 foto: Tomáš Fénix |
