Reaguji na tiskovou zprávu vedení města Znojma ze dne 5. 3. 2014 „Rada města Znojma odmítla zastavení revitalizace parku“ a také na vyjádření starosty města V. Gabrhela z tiskové konference komentující moji úlohu při vzniku projektu revitalizace Městského parku ve Znojmě. Považuji za nezbytné se k tomu osobně za pomoci rekapitulace událostí vyjádřit. Projekční ateliér Tišnovka z Brna se na počátku, tj. na podzim 2007, kdy proběhla soutěž o návrh revitalizace, tvářil velmi skromně, profesionálně, s nevídanou ochotou naslouchat. Architekti Říčný a Todorov z Tišnovky měli příznivé reference od uznávané znojemské památkářky Blanky Rudolfové, překvapili mě tehdy svým hlubokým zájmem o historické reálie parku, které jim na stříbrném podnosu tehdy nezištně a s nadšením poskytl další znojemský památkář Jan Kozdas. Oba architekti se také kriticky vyjadřovali o necitlivém řešení architekta Ludvíka Gryma při rekonstrukci Horního a Václavského náměstí a ulice Přemyslovců, v čemž jsme si velmi porozuměli. Tišnovka tedy soutěž vyhrála díky výbornému rozboru stavebně-historického vývoje parku a proklamovanou snahou tento vývoj promítnout do projektu revitalizace, tedy znovuoživení. Následovaly asi dvě ideové schůzky, kterých jsem se jako jeden z tehdejších radních zúčastnil. Architektům i odboru rozvoje jsem tehdy v této věci předal koncepční materiál z dílny Okrašlovacího spolku a věřil jsem, že podstatná část tam uvedených myšlenek, které se neliší od současných požadavků občanských spolků, se objeví i ve výsledném projektu Tišnovky. Odmítám tvrzení, že již tehdy, tj. na přelomu 2007-2008, Tišnovka dávala najevo vůli odstranit z projektu obnovu romantického dekoru a vůli aplikovat ryze moderní soudobé tvarosloví, které dnes pánové Říčný a Todorov vydávají za klasicismus, čímž matou laickou veřejnost i samotné vedení města zdáním věrnosti k historii. Uvedený vstřícný a nadějný přístup Tišnovky se zcela proměnil v průběhu roku 2009. Detaily projektu se řešily za zavřenými dveřmi odboru rozvoje. Na moje dotazy, v jaké fázi příprava projektu je, mi bylo vždy na odboru odpovězeno, že zatím “nic definitivního hotové není” a že „na diskusi s občany je ještě hodně času“, že je nutné nejprve vyřešit přesuny technických sítí apod. Ano, kriticky přiznávám, že jsem jako tehdejší politický nováček příliš důvěřoval a málo prověřoval. Nezjistil jsem, že projekční příprava nabírá naprosto nežádoucí směr, odklánějící se od historického vývoje parku směrem k prosazení sebevědomé moderní architektonické vize Tišnovky. Tak se stalo, že i mojí vinou Okrašlovací spolek „usnul na vavřínech“ a propásl důležité územní řízení, ve kterém bychom bývali mohli mnohé skutečnosti připomínkovat, případně se odvolat. Členové rady města další fáze projektu vůbec neřešili, vše řídil odbor rozvoje pod vedením Zdeňka Čižmáře se supervizí Petra Nezvedy. Při mých dalších dotazech jsem byl odkázán na skutečnost, že se budou v roce 2009 a 2010 řešit jiné priority: výstavba nového autobusového nádraží, revitalizace hradebního příkopu a parkánu u Střelniční věže a především rekonstrukce Komenského náměstí a přilehlých ulic. Ke Komenského náměstí se také tehdy soustředila veškerá pozornost. Na podzim 2009 proběhlo jediné pracovní jednání na odboru rozvoje, kde jsem mohl vyjádřit své stanovisko k mobiliáři náměstí kolem Kopalova pomníku. Nesouhlasil jsem s ryze moderními formami, můj názor plně podpořil další zastupitel Otto Bouda a členové Okrašlovacího spolku ve Znojmě, kterým Tišnovka projekt náměstí prezentovala v lednu 2010. Jak jsme ale ihned zjistili, vše už bylo rozhodnuté, naše stanoviska zůstala nevyslyšena. Atmosféra vzájemných vztahů houstla. V květnu 2010 jsme se snažili vyvolat veřejnou diskusi nad projekty, rámcově zveřejněnými na výstavě „Měníme Znojmo“ v prostorách mázhauzu staré radnice. Už tehdy dával Karel Fiala jasně najevo starostovi Petru Nezvedovi, že uvažované plošné vykácení alejí je nepřijatelné a hrozil svoláním demonstrace. Naprosto jsme odmítali výstavbu moderního kiosku s WC u gymnázia, dále myšlenku moderní kavárny na místě Ringšpílu (školky) v Dolním parku, nelíbila se nám absence dekorativních záhonů v parku. O typu laviček a osvětlení ještě stále nebyla řeč s odkazem na to, že „se to bude ještě řešit v rámci stavebního řízení“. Přišly hektické týdny po zatčení tajemníka Krejčíře a komunální volby 2010. V oněch dnech, aniž by kdokoli z aktivní veřejnosti včetně mě samotného věděl, stavební úřad vydal stavební povolení k celému projektu. Vedení radnice se změnilo. Ateliér Tišnovka zůstal. Dlouho se nic navenek nedělo. Starosta Zbyšek Kaššai se na jaře 2011 vyjádřil na zastupitelstvu, že revitalizaci parku za prioritu nepovažuje. Teprve po zvolení Vlastimila Gabrhela starostou na podzim 2011 začalo vedení města otázku obnovy parku zejména na popud Jiřího Ludvíka a spolků opět řešit. Otevřenému představení dlouho chystaného projektu se však radnice stále bránila. Byl jsem dokonce na odboru rozvoje při zápůjčce projektové dokumentace v závěru roku 2012 upozorněn, že nesmím zpřístupnit projektovou dokumentaci komukoli jinému (!) To jsem přirozeně nerespektoval, považoval jsem to za nezákonné omezení. Zpřístupnění klíčového dokumentu požadoval na jednáních se starostou místopředseda Okrašlovacího spolku Karel Fiala. Díky tomu jsem nakonec právě pro Okrašlovací spolek sepsal v březnu 2012 rozsáhlou oponenturu projektu a předal ji vedení města. Starosta však nechtěl o změnách slyšet a oháněl se již tehdy slovy o tom, že jsme měli křičet dříve. Uplynul další celý rok! Teprve v dubnu 2013, po vykácení Středního parku a zděšení většiny Znojmáků, radnice konečně projekt představila na hektické schůzi v Kině Svět. Jakýkoli názor, který šel proti vytyčené myšlence projektu, však byl i nadále silácky ignorován. Proto došlo logicky k další protestní akci – iniciativě „Zachraňme park“, vyjádřené občanskou manifestací v Kině Svět v říjnu 2013 a rezolucí k rukám radních. Ti se konečně nechali obměkčit a ustanovili dvě pracovní vyjednávací skupiny. Nicméně výsledek je opět neuspokojivý. Opět jsme zjistili, že při jednáních je vše vlastně už rozhodnuto bez šance na jakýkoli kompromis. A ztratili jsme další skoro půlrok.      Ve Znojmě 10. března 2013 Jiří Kacetl, zastupitel města Znojma