Pramen pitné vody, od nepaměti vyvěrající pod Kraví horou, dostal v 19. století název „Cendelínová studánka“, (něm. „Zendlbrunn“ - „Brunn“ básnický výraz pro „Brunnen“).  Vdané ženy v té době nosily na hlavách, při slavnostní příležitosti, čepec z jemné látky. Jednou z těchto jemných hedvábných látek, z kterých se čepec šil, byl cendelín („Zendel“). Protože voda z této studánky byla také takto jemná a dobrá, dostala studánka svůj název podle této látky.
Původně zde vyvěrala voda pod klenutím podobném vchodu do sklepa, teprve později byl výtok vody upraven do dnešní podoby. Ve 20. století odtud brala část vody i sodovkárna „Stella“, jejíž budova plnírny lahví se zachovala poblíž mostu pod znojemskou přehradou.

Studánku zmiňuje také Adolf Foyt, znojemský rodák (nar. 7. 1. 1882), ve své knize „Znojmo, perla Jižní Moravy“. Každoročně na jaře, v sobotu před svatodušními svátky, mládež studánku pečlivě vyčistila, odstranila bláto a listí, stěny byly nabíleny a klenutí, které pramen chránilo, bylo vyspraveno. Trubka, z které vytékala voda byla ucpána. Vedle studánky byl zapálena hranice dříví, přes kterou přítomní skákali. O posilnění se ochotně staral hostinský z blízkého hostince „U zeleného stromu“.
O svatodušní neděli dopoledne přichází ke studánce jásající chlapci, s ozdobenými větvičkami břízy, za doprovodu hudební kapely, aby uvolnili výtok vody ve vyčištěné studánce. Čerstvá voda se podává zúčastněným a studánka je takto zase předaná veřejnosti. Tentýž den se konala v Dyjské vsi i pouť, a večer „U zeleného stromu“  taneční zábava. Foyt tuto slavnost nazývá „slavnost cendelínové studánky“ („Zendelbrunnfeier“).

Po Velké válce tradice zanikla, ale od roku 2000 jí v jiné podobě – s vynášením Moreny a chválou víly Tajány, která studánku ochraňuje – obnovily děti znojemských mateřských škol.