Osudy některých stromů ve Znojmě
Za
velkého nadšení obyvatelstva vznikla dne
28.října 1918 Československá republika. Byl to
státní útvar, který prakticky
všichni Češi přijali za svůj, byla to „res
publica“ – věc veřejná.
To se mimo jiné projevilo projevilo i v tom, že
demokratická ČSR patřila mezi deset
nejvyspělejších států světa. Ve všech
našich městech se tak často konaly symbolické akce na
počest vzniku republiky a presidenta T.G.Masaryka.
Ani ve Znojmě tomu nebylo jinak.
K 10. výročí vzniku Československé republiky v r.
1928 byl založen Jubilejní park a znojemští Němci
ze Zalesňovacího a okrašlovacího spolku vytvořili
v Gránicích tzv.“Jubilejní cestu“ a v
roce 1930 u Masarykovy protituberkulosní ligy u malého
plicního sanatoria na Dyjské ulici byla vysazena
„Masarykova lípa“ k 80. narozeninám
prezidenta TGM. Noviny „České Znojmo“ z 3. dubna
1930 o tom napsaly: „Slavnostní zasazení Masarykovy
lípy ve Znojmě, v malém parčíku u
dispenzáře Masarykovy Ligy koná se v neděli 6. dubna o
10. hod. dopoledne. Zástupcové úřadů a veřejnost
dostaví se přímo k Lize o 10. hod. dop. Průvod s
ověnčenou lípou, který vyjde z Divišova
námětí a jde Sokolskou třídou, přes
Mariánské n. A Republiky, zúčastní se jen
školy. Program: Smetana: Slavnostní ouvertura, proslov,
sázení lípy, hymny. Od 11. – 12. hod. dopol.
koncert vojenský v Husových sadech.“
Další desetiletí už byly poznamenána
omezeními a tíhou totalitních režimů, ať už za
protektorátu nebo potom za vlády komunistů.
Přesto v době uvolnění, v roce 1968, se opět intenzivně
vzpomínalo na masarykovskou první republiku a byly opět
akce k připomínce padesáti let jejího vzniku:
skauti vysadili lípu, „Strom republiky“ v
parčíku na Žižkově náměstí. K tomu poskytl
informace bratr Boris Wolf z oddílu Oldskautů OS 14:
„Znojemští skauti, tak jako i další v
celé republice obnovují svoji činnost po dlouhém
zákazu komunistickým režimem opět 4. dubna 1968. Bylo to
v době uvolnění, v době tzv. „Pražského
jara“, na pokyn pražského ústředí
Junáka. Doba svobody trvala jen krátce, do 21. srpna
1968, kdy byla naše země přepadena a pak okupována vojsky
Varšavské smlouvy. I po tomto datu však
Junák – navzdory nátlaku mocenských složek
– stále vyvíjel aktivní činnost.
Znojemský Junák měl v té době na okrese 531
členů.“
Kronika II. oddílu Znojmo, středisko Podyjí
Junák – svaz skautů a skautek ČR. Článek v kronice:
Sázení stromu republiky k 50. výročí vzniku
Československa. „Sraz byl v 10 hod. u klubovny v neděli 9. 11.
1968. (Klubovna Junáků byla ve dvorním traktu domu
naproti kláštera dominikánů, pozn. aut.). Tam bylo
seřazení všech znojemských oddílů, jak
chlapeckých, tak dívčích. Odtud jsme vykročili na
místo sázení. Šlo se po
Kovářské ul. kolem Corsa, potom jsme odbočili nalevo po
Sokolské ulici do Žižkova parku na místo
sázení. Před započetím sázení se
zazpívala junácká hymna. Po tomto
slavnostním ceremoniálu jsme vykopali jámu, do
které byla zasazena lipka a upevněna kůlem. Na ukončení
jsme si opět zazpívali. Seřadili jsme se a společně jsme
odešli ke klubovně, kde byl rozchod. Na tuto slavnostní
chvíli nikdy nezapomeneme, bude nám ji neustále
připomínat rostoucí lípa v parku.“ Potud
zápis. Dopadlo to ale jinak. Žižkův park byl vybrán jako
místo pro pomník „Věčné slávy“,
který měl tzv. navždy připomínat
„internacionální bratrskou pomoc proti
kontrarevoluci“ v r. 1968. Pomník byl skutečně v
sedmdesátých leteh 20. stol. realizován v kameni,
jako dva do sebe vklíněné prapory –
československý a sovětský. Občanům to mělo
připomínat pevné vklínění
naší republiky do sovětského bloku, snad až
úplné splynutí se Sovětským svazem.
Většina Znojmáků proto monument upřímně
nenáviděla a hned po listopadu 1989 byl odstraněn. Současně je
– a snad už navždy – v depozitáři. V době
Husákovy normalizace na počátku
sedmdesátých let musela pryč i lípa, vždyť
Junák a skauti příliš připomínali
demokratickou první republiku.
Aby lípa, „Strom republiky“, nebyla zničena,
přesadil ji na začátku sedmdesátých let
městský zahradník pak Frýbort do travnatého
místa na Dyjskou ulici. Bratr Boris Wolf k tomu ještě
uvedl, že na Žižkově náměstí byla v r. 1968
přidána ke stromu láhev se zprávou o stavu
junáckých oddílů ve Znojmě. Zda byla také
přemístěna na nové místo, to už nevěděl.
Masarykova lípa z třicátých let na Dyjské
ulici byla po německé okupaci (tedy někdy po roce 1938)
skácena a mramorová deska s pamětním
nápisem u ní na 7 let zmizela. Kolem pařezu se ale
objevily nové zelené výhonky a k těm pak po
válce někdo ze znojemských Čechů zase nápis
„Masarykova lípa“ vrátil. Asi ho měl přes
válečné časy pečlivě schovaný. Takhle viděl toto
místo v roce 1947 Karel Jakl ještě jako chlapec.
Jméno občana, který desku s nápisem ukrýval
se, ale vypátrat nepodařilo. Deska pak nadobro zmizela po roce
1948 nebo 1949, po uchopení moci ve státě komunisty.
Místo pak bylo dlouho jen zatravněné, až do
přesazení lípy junáků. Junácký
„Strom republiky“ zde roste dodnes a v r. 2008 k němu
současní skauti přidali malou vysvětlující tabulku.
K 90. výročí vzniku Československé republiky
přichystal Okrašlovací spolek ve Znojmě svoji
vlastní akci – vysazení dalšího
„Stromu republiky“, lípy, na trávník
kousek od již čtyřicetileté lípy skautské. Dne 28.
října 2008 jsme se nejprve zúčastnili slavnostní
akce pořádané vedením města Znojma –
odhalení pomníku před budovou soudu a pak jsme se
všichni odebrali pod znojemskou věznici k vysazení
naší lípy. Přidali jsme k ní malou tabulku
a doufáme, že strom přežije i horší časy.
Není to však úplně jisté. V neděli 28. 4.
2019 se do zeleného ostrůvku na Dyjské ulici, zrovna do
úzké plohy trávníku mezi obě lípy
zakously krompáče pracovníků firmy p. Klímy,
která zde začala provádět výkopové
práce pro položení plynového potrubí do
léčebny ve staré nemocnici. Výkop šel
vést kousek vedle zelené plochy, přes silnicí
– ale asi by to narušilo dopravu, a tak to vezmeme raději
těsně kolem stromů. A to tak těsně, a tak do hloubky (asi 1,5 až 2
metry), že bylo přeseknuto několik kořenů velké lípy,
mnohé až o průměru 10 cm. To už samozřejmě ohrožuje životnost
stromu, může dojít k hnilobě kořenů a do budoucna i k
uhynutí stromu. Proto Okrašlovací spolek ve Znojmě
– „hlídací pes“- podal 3. 6. 2019
podnět k prošetření na Inspekci životního
prostředí do Brna. Přiložili jsme i fotografické
snímky porušeného kořenového
systému, pořízené ještě před
zasypáním výkopu. Výkopové
práce měl také dozorovat úředník
Městské zeleně Znojmo, ale v neděli zde pochopitelně nikdo
nebyl. 13. 5. 2019 předala firma svoji práci Městské
zeleni Znojmo, dle protokolu bez závad.
A jaký byl verdikt Inspekce životního prostředí z
11. 6. 2019: vše bylo v pořádku, zákon č. 114/1992
Sb., o ochraně přírody a krajiny, nebyl porušen
(podepsán Ing. Vítězslav Polách, vedoucí
oddělení ochrany přírody). A je to – takto si
vážíme vzrostlé zeleně ve městě.
V roce 1968 vysadilo Město Znojmo na náměstí Republiky
čtyři pěkné lípy, rovněž „Stromy republiky“,
za velké účasti obyvatel Znojma. Ty pak zde
nerušeně rostly až do devadesátých let. Jejich
osud se – paradoxně – naplnil až po pádu komunismu.
V novém státě začal vládnout
silnější protivník než komunisté –
peníze. Po roce 1990 byl naplánován a později
proveden průtah dopravy městem Znojmem, který sem, až do středu
města, zavedl hustou a hlučnou dopravu, která je nyní
příčinou každodenní dopravní zácpy. V
této souvislosti také „musely“ být
pokáceny zmíněné čtyři Stromy republiky a z
celého náměstí se stalo jen obyčejné
dopravní esíčko. Tato degradace prostoru probíhala
za souhlasu tehdejšího vedení (starosta Jan Hart)
a mlčení většiny obyvatel Znojma. Proti průtahu i proti
pokácení těchto lip se postavil pouze obnovený
Okrašlovací spolek a skupina znojemských
architektů. Nic to však nebylo platné, referát
životního prostředí tehdejšího
Okresního úřadu ve Znojmě (vedoucí
ing.Jaromír Mička) vydal souhlasné stanovisko i se
„zdůvodněním“. Průtah městem – tzv.
rekonstrukce silnice č.I/38 - měla zelenou.
A tak ve středu 31.3.1993 v časných ranních
hodinách – jako obyčejně (!) - byly lípy
pokáceny. Okrašlovací spolek mohl vydat už jen
veřejný protest (ten byl uveřejněn v týdeníku
Znojemsko) a žádost o přezkoumání tohoto
rozhodnutí.
Průtah městem s hustou dopravou funguje bez přerušení
dodnes. Obchvat města je zatím, i přes snahu města, v
nedohlednu. Průtah městěm je totiž „plně funkční“.
Náš spolek se v devadesátých letech 20.
stol. snažil také na referátu dopravy Okresního
úřadu ve Znojmě o změnu průběhu trasy průtahu, a to kolem
nádraží, aby velká plocha města kolem staré
nemocnice a divadla zůstala klidnou a zelenou zónou. Vše
bez úspěchu.
Jak pracuje a rozhoduje odbor životního prostřední
Městského úřadu Znojmo v dnešní době
názorně ukazuje kauza dvou pokácených
vzrostlých jinanů (Ginkgo biloba) ve vnitrobloku mateřské
školy na náměstí Republiky.
Na zahradě současné MŠ nám. Republiky již od
první čsl. republiky rostly vedle sebe dva krásné
jinany se samčími a samičími květy, takže se
každým rokem vzájemně opylovaly. Bývalý
majitel domu si zde totiž zřídil svůj malý parčík
a jinany byly vstupními stromy do této udržované
zeleně. Po 2. světové válce byl tento činžovní dům
naproti divadlu přeměněn na mateřskou školu. Děti si zde mohly
hrát ve vnitrobloku v udržované zahradě a vzrostlé
jinany také chránily jižní stranu objektu proti
slunci. V roce 2017 odešla do důchodu dlouholetá
ředitelka MŠ a na její místo nastoupila
nová, Lenka Nováčková.
Ta se z nepochopitelných důvodů rozhodla, že tyto
vzácné stromy nechá pokácet. Podala
žádost na odbor životního prostřední MÚ
Znojmo – a ten jí vyhověl!! V odůvodnění je
uvedeno, že jinany produkují velké množství pylu,
který pak může alergizovat. Přitom jinany pyl téměř
nevytvářejí. (Ale vytvářely velké
množství drobných bobulek – plodů, které
padaly na zem a při rozšlápnutí dosti
páchly. Přitom je stačilo zavčas zamést, jak se to
automaticky dělalo dříve.) Pod rozhodnutém o
pokácení těchto vzácných stromů z 22. 5.
1018 je podepsán Ing. Boris Dostál.
Část viny nese i Okrašlovací spolek ve Znojmě.
Máme totiž podanou tv. generální žádost,
abychom byli uvědomováni o všech káceních
stromů a mohli se tak případně příhlásit k
účasti na úředním řízení. My jsme
ale tento záměr kácení (z 26. 3. 2018) v
záplavě podobných oznámení přehlédli
a dobu, ve které jsme se mohli přihlásit, jsme
propásli. O záměru pokácet tyto stromy jsme se pak
dozvěděli náhodou, od učitelek mateřské školy. To
ale bylo pozdě.
A tak v březnu 2019 byly oba krásné a ojedinělé
stromy pokáceny a na zahradě školky u schodiště
zůstaly jen pařezy. Vznikla tak nenahraditelná škoda,
neboť jinanů je na našem okrese jen několik kusů (jeden je ve
Znojmě v Dolním parku) a taková unikátní
dvojice, jaká byla v této školce, se nenajde vůbec.
Okrašlovací spolek tedy neuhlídal odbor životního prostředí (!).
Nakonec ještě kauza skáceného
„Vánočního stromu republiky“ na
Komenského náměstí.
Ve čtvrtek 4. března 2010 byla poražena vzrostlá a zdravá
jedle (Abies concolor – jedle ojíněná). Na
poválečnou historii „Vánočního stromu
republiky“ si vzpomíná Karel Jakl: „V roce
1946 byl ozdobený Vánoční strom republiky vztyčen
na Horním náměstí. Na něm byla připevněna kasička
pro vánoční sbírku „Pro chudé
děti“. K mému překvapení se ozdobený
vánoční strom na Horním náměstí před
Vánocemi 1947 již neobjevil. Zato byla ozdobena
mladá jedle na Komenského náměstí.
Také ta se nazývala „Vánoční strom
republiky“ a měla taktéž vánoční
sbírkovou kasičku. Z počátku jsem moc
nadšený nebyl, stromek se mi zdál malý.
Svůj názor jsem změnil, když jsem zjistil, že strom zůstal
stát i v novém roce, rostl, a o
příštích Vánocích splnil znovu svou
funkci. Až v padesátých letech, v éře soudruha
Stalina, soudruha Gottwalda a soudruha Dědy Mráze, tradice
Vánočního stromu republiky skončila. Tato jedle
však dále rostla“, a o Vánocích 1968
se znovu stala „Vánočním stromem republiky“.
Ten rok se u stromu začaly do kasičky vybírat peníze pro
tehdy nově vzniklé „SOS vesničky“. Byl to vlastně
takový malý ostrůvek svobody v našem městě i v
době pozdější „normalizace“. Tradice se
zde udržela i po roce 1989, až do března 2010, kdy byla jedle necitlivě
a bez znalosti její historie skácena. Strom měl
údajně hodnotu 497 405,- CZK, ale hodnotu historicko –
společenskou žádný další nově
vysazený strom nenahradí. Argument, že se to dělo v
souvislosti s revitalizací alejí, nemůže obstát.
Brněnský ateliér „Tišnovka“,
který „revitalizaci“ prováděl, se
historií našich parků příliš
nezabýval. Podle toho to také dopadlo. A tak je to
pokaždé, když se projekty ve městě nedělají ve
spolupráci s místními a tvrdohlavě se prosazuje
jen jeden „odborný“ názor.
Autor: Lubomír Černošek, srpen 2019.
|
