Okrašlovací spolek ve Znojmě
P a m ě ť m í s t a
PAMĚTNÍ DESKA KRÁLI JIŘÍMU NA DOLNÍ BRÁNĚ ZNOJMA (1462)
Původní
kamenná deska s rytým nápisem z roku 1462 byla
umístěna nad průjezdem brány barbakanu Dolní
brány Znojma, který až do roku 1847 stával v
tupém ohbí dnešní Kollárovy ulice.
Originál desky se nedochoval, její opis nicméně
stačil pořídit znojemský historik Anton Hübner.
Okrašlovací spolek ve Znojmě nechal letos k 800.
výročí založení města Znojma zhotovit repliku
desky s původním textem v latině a umístil ji na
fasádu domu Kollárova 27. Nechybí pochopitelně
český překlad.
Přijetí Jiřího z Kunštátu a Poděbrad jako markraběte Moravy
Po smrti krále a markraběte Ladislava Pohrobka roku 1457 se Znojmo podobně jako ostatní katolická moravská města nejdříve postavilo za dědické nároky Habsburků a bylo připraveno uznat novým moravským markrabětem rakouského arcivévodu Albrechta VI., bratra římského císaře Fridricha III. Habsburk byl pro znojemské konšele přijatelnější nejen z konfesijního hlediska, ale i z hlediska kontinuity úzkého kulturního a politického propojení jižní Moravy s Rakouskem. Městská rada se nicméně dlouho zdráhala svoji vůli veřejně deklarovat, k čemuž ji vedla obava z vojenského obsazení města družinou rakouského šlechtice Osvalda z Ludmannsdorfu, hejtmana znojemského hradu a přitom straníka Jiřího z Kunštátu a Poděbrad, od 2. března 1458 krále v Čechách.
Král Jiří byl nicméně již 9. dubna 1458 zemským sněmem v Brně přijat za moravského markraběte a oznámil vojenské tažení na Moravu s cílem si loajalitu vynutit i silou. Znojemčané se zalekli. Jiřího totiž podporoval i císař Fridrich III., který se se svým bratrem Albrechtem rozhádal. svářil. Jiřím a císařem Fridrichem Znojemčané vyhodnotili kandidaturu kališnického pána z Kunštátu jako přijatelnou. Král totiž oznámil úmysl táhnout na Moravu a vynutit si loajalitu i silou. Na začátku června 1458 proto Znojmo bez odporu otevřelo brány novému moravskému markraběti.
Znojemští razili vlastní peníz!
I když o tom nemáme přímých dokladů, Jiří musel (a asi i chtěl) věrnost Znojemčanů nějak ocenit. Zdá se, že ústně povolil konšelům, aby razili vlastní městskou minci. Důvodem byly stížnosti Znojemčanů na devastační příliv nehodnotné čtverhranné černé mince z rakouských zemí a Bavorska. Znojemský peníz se tedy záhy stal novým symbolem hrdé městské samosprávy. Panovnická, trpěný panovnickou kanceláří jako dočasné řešení měnové krize.
Při následné krátké válce mezi arcivévodou Albrechtem VI. a císařem Fridrichem III. o moc v Dolním Rakousku se Znojmo stalo nepostradatelným pevnostním bodem, centrem zvědů operujících v rakouském prostoru a základnou pro zamýšlené pomocné útoky krále Jiřího proti Lavě a dalším rakouským městům. Na konci září 1458 boje utichly a král Jiří se s Albrechtem VI. dohodnul na smíru a vzájemném uznání (2.10.1458).
Jiřího privilegia pro Znojmo (1462)
Naše pamětní deska se nicméně váže k událostem roku 1462. Loajalitu Znojemčanů si král Jiří nejprve v březnu pojistil hned dvěma privilegii. Velkým privilegiem potvrdil všechny výsady městu udělené od předchozích králů českých a markrabat moravských a následně menším privilegiem upřesnil prastaré právo vybírat ve vzdálenosti jedné míle od města mýto, konkrétně v Hnízdě, Vrbovci a Hnanicích, dále upravil platy z vinohradů na cizích panstvích a konečně prodloužil právo razit vlastní minci o jeden rok. (Ve skutečnosti Znojemčané razili svoji minci podstatně déle.)
Moravané a Češi s králem Jiřím u Vídně (1462)
Věrnost Znojemských, pojištěná uvedenými privilegii, byla pro Jiřího klíčová z hlediska vnitřní i zahraniční politiky. Poté, co papež zrušil na konci března 1462 basilejská kompaktáta, mohl Jiří očekávat jen potíže, zejména rostoucí opozici od katolických stavů ve svých zemích i od katolických panovníků v okolí. Bylo tudíž klíčové, aby stará aliance Jiřího s římskoněmeckým císařem Fridrichem III. Habsburským zůstala zachována. Jiří proto logicky opět využil letitého sváru mezi habsburskými bratry o Dolní Rakousy. V srpnu 1462 se město Vídeň spojilo s mladším arcivévodou Albrechtem VI. a vypovědělo císaři poslušnost. Nejvyšší hlava Svaté říše římské pak byla v říjnu potupně obležena v Dvorním hradě – Hofburku. Král Jiří přislíbil císaři rychlou pomoc. Z Čech vyslal předvoj o síle 3 tisíce pěších vojáků a 800 jezdců pod vedením svého syna Viktorína. Moravané o síle 2300 pěších a 400 jezdců pod vedením Jindřicha z Lipé na Krumlově se k českému předvoji připojili právě ve Znojmě. Společně bez odporu dopochodovali až k Dunaji. Nicmén pokus dobýt Vídeň dne 19. listopadu kvůli nepřízni počasí a přesile povstalců ztroskotal. Teprve včasný příchod krále Jiřího s hlavním česko-moravským vojskem o síle 8 tisíc mužů situaci vyřešil. Vídeňané nechtěli riskovat dlouhé obléhání a přístoupili na jednání.
Dne 4. prosince byl sjednán mír a císař byl z prekérní situace vysvobozen. Habsburští bratři se usmířili a vděčný Fridrich III. v Korneuburku, na cestě ke Znojmu, nešetřil odměnami pro Čechy i Moravany. Na žádost Jindřicha z Lipé a moravské stavovské obce císař povýšil dne 7. prosince erb Moravy. Šachování orlice se změnilo z bílo-červené na zlato-červenou. S povýšením barvy pro Moravu přirozeně souhlasil i Jiří jako markrabě, pán země. Tím se proměnil i znojemský městský znak.
Kamenná deska na Dolní bráně
Triumfální návrat Jiřího vojska z Vídně přes Znojmo na Moravu a do Čech v adventním čase 1462 zanechal ve zdech Znojma trvalou památku. A sice právě onu kamennou desku, vsazenou nad průjezdový portál mohutného předbraní (barbakanu) Dolní brány Znojma. Nápis v latině zněl:
V českém překladu:
Barbakan
Dolní brány Znojma s původní pamětní deskou
je dobře zachycen
na střeleckém terči z r. 1844 (dnes ve
sbírce Jihomoravského muzea ve Znojmě).
Přijetí Jiřího z Kunštátu a Poděbrad jako markraběte Moravy
Po smrti krále a markraběte Ladislava Pohrobka roku 1457 se Znojmo podobně jako ostatní katolická moravská města nejdříve postavilo za dědické nároky Habsburků a bylo připraveno uznat novým moravským markrabětem rakouského arcivévodu Albrechta VI., bratra římského císaře Fridricha III. Habsburk byl pro znojemské konšele přijatelnější nejen z konfesijního hlediska, ale i z hlediska kontinuity úzkého kulturního a politického propojení jižní Moravy s Rakouskem. Městská rada se nicméně dlouho zdráhala svoji vůli veřejně deklarovat, k čemuž ji vedla obava z vojenského obsazení města družinou rakouského šlechtice Osvalda z Ludmannsdorfu, hejtmana znojemského hradu a přitom straníka Jiřího z Kunštátu a Poděbrad, od 2. března 1458 krále v Čechách.
Král Jiří byl nicméně již 9. dubna 1458 zemským sněmem v Brně přijat za moravského markraběte a oznámil vojenské tažení na Moravu s cílem si loajalitu vynutit i silou. Znojemčané se zalekli. Jiřího totiž podporoval i císař Fridrich III., který se se svým bratrem Albrechtem rozhádal. svářil. Jiřím a císařem Fridrichem Znojemčané vyhodnotili kandidaturu kališnického pána z Kunštátu jako přijatelnou. Král totiž oznámil úmysl táhnout na Moravu a vynutit si loajalitu i silou. Na začátku června 1458 proto Znojmo bez odporu otevřelo brány novému moravskému markraběti.
Znojemští razili vlastní peníz!
I když o tom nemáme přímých dokladů, Jiří musel (a asi i chtěl) věrnost Znojemčanů nějak ocenit. Zdá se, že ústně povolil konšelům, aby razili vlastní městskou minci. Důvodem byly stížnosti Znojemčanů na devastační příliv nehodnotné čtverhranné černé mince z rakouských zemí a Bavorska. Znojemský peníz se tedy záhy stal novým symbolem hrdé městské samosprávy. Panovnická, trpěný panovnickou kanceláří jako dočasné řešení měnové krize.
Znojemský peníz, který se razil asi od r. 1458 až do počátku 16. století
Na straně krále Jiřího a císaře Fridricha III.
Na straně krále Jiřího a císaře Fridricha III.
Při následné krátké válce mezi arcivévodou Albrechtem VI. a císařem Fridrichem III. o moc v Dolním Rakousku se Znojmo stalo nepostradatelným pevnostním bodem, centrem zvědů operujících v rakouském prostoru a základnou pro zamýšlené pomocné útoky krále Jiřího proti Lavě a dalším rakouským městům. Na konci září 1458 boje utichly a král Jiří se s Albrechtem VI. dohodnul na smíru a vzájemném uznání (2.10.1458).
Jiřího privilegia pro Znojmo (1462)
Naše pamětní deska se nicméně váže k událostem roku 1462. Loajalitu Znojemčanů si král Jiří nejprve v březnu pojistil hned dvěma privilegii. Velkým privilegiem potvrdil všechny výsady městu udělené od předchozích králů českých a markrabat moravských a následně menším privilegiem upřesnil prastaré právo vybírat ve vzdálenosti jedné míle od města mýto, konkrétně v Hnízdě, Vrbovci a Hnanicích, dále upravil platy z vinohradů na cizích panstvích a konečně prodloužil právo razit vlastní minci o jeden rok. (Ve skutečnosti Znojemčané razili svoji minci podstatně déle.)
Moravané a Češi s králem Jiřím u Vídně (1462)
Věrnost Znojemských, pojištěná uvedenými privilegii, byla pro Jiřího klíčová z hlediska vnitřní i zahraniční politiky. Poté, co papež zrušil na konci března 1462 basilejská kompaktáta, mohl Jiří očekávat jen potíže, zejména rostoucí opozici od katolických stavů ve svých zemích i od katolických panovníků v okolí. Bylo tudíž klíčové, aby stará aliance Jiřího s římskoněmeckým císařem Fridrichem III. Habsburským zůstala zachována. Jiří proto logicky opět využil letitého sváru mezi habsburskými bratry o Dolní Rakousy. V srpnu 1462 se město Vídeň spojilo s mladším arcivévodou Albrechtem VI. a vypovědělo císaři poslušnost. Nejvyšší hlava Svaté říše římské pak byla v říjnu potupně obležena v Dvorním hradě – Hofburku. Král Jiří přislíbil císaři rychlou pomoc. Z Čech vyslal předvoj o síle 3 tisíce pěších vojáků a 800 jezdců pod vedením svého syna Viktorína. Moravané o síle 2300 pěších a 400 jezdců pod vedením Jindřicha z Lipé na Krumlově se k českému předvoji připojili právě ve Znojmě. Společně bez odporu dopochodovali až k Dunaji. Nicmén pokus dobýt Vídeň dne 19. listopadu kvůli nepřízni počasí a přesile povstalců ztroskotal. Teprve včasný příchod krále Jiřího s hlavním česko-moravským vojskem o síle 8 tisíc mužů situaci vyřešil. Vídeňané nechtěli riskovat dlouhé obléhání a přístoupili na jednání.
Dne 4. prosince byl sjednán mír a císař byl z prekérní situace vysvobozen. Habsburští bratři se usmířili a vděčný Fridrich III. v Korneuburku, na cestě ke Znojmu, nešetřil odměnami pro Čechy i Moravany. Na žádost Jindřicha z Lipé a moravské stavovské obce císař povýšil dne 7. prosince erb Moravy. Šachování orlice se změnilo z bílo-červené na zlato-červenou. S povýšením barvy pro Moravu přirozeně souhlasil i Jiří jako markrabě, pán země. Tím se proměnil i znojemský městský znak.
Kamenná deska na Dolní bráně
Triumfální návrat Jiřího vojska z Vídně přes Znojmo na Moravu a do Čech v adventním čase 1462 zanechal ve zdech Znojma trvalou památku. A sice právě onu kamennou desku, vsazenou nad průjezdový portál mohutného předbraní (barbakanu) Dolní brány Znojma. Nápis v latině zněl:
„INCLYTE
REX IN PACE GEORGI PROTEGE ZNOYMAM HANC SEMPER TUA QUE SERVA FIDELIS
ERIT FEDERIS
ES SIGNUM DISCORDES PACIFICANDO VIVE DIU TECUM NOS ALTE DEUS JUVA 1462“
ES SIGNUM DISCORDES PACIFICANDO VIVE DIU TECUM NOS ALTE DEUS JUVA 1462“
V českém překladu:
„SLAVNÝ
KRÁLI JIŘÍ, V POKOJI OCHRAŇUJ ZNOJMO, KTERÉ
PROVŽDY TVOJÍ VĚRNOU SLUŽEBNICÍ BUDE.
JSI ZNAMENÍM SVORNOSTI, UKLIDŇUJEŠ ZNESVÁŘENÉ. ŽIJ DLOUHO! NECHŤ TOBĚ I NÁM POMÁHÁ MOCNÝ BŮH. 1462“
JSI ZNAMENÍM SVORNOSTI, UKLIDŇUJEŠ ZNESVÁŘENÉ. ŽIJ DLOUHO! NECHŤ TOBĚ I NÁM POMÁHÁ MOCNÝ BŮH. 1462“
