Okrašlovací spolek ve Znojmě
P a m ě ť m í s t a
800 let od vysvěcení kostela v Příměticích
Přímětická římsko-katolická farnost patří mezi nejstarší na Znojemsku a historicky je pevně spjata s dějinami znojemského hradu a zejména dějinami premonstrátského kláštera v Louce. Tím, že u ní známe jejího zakladatele i poměrně přesně dobu jejího vzniku, je v celé zemi poměrně ojedinělá. Z pěti archivních listin z let 1220 až 1241 si můžeme sestavit tento historický obraz:
Ves Přímětice byla založena někdy v 2. polovině 12. století na pozemcích náležejících panovníkovi, tehdy moravskému knížeti z rodu Přemyslovců ve Znojmě. Po roce 1198 sjednotil vládu nad Moravou s titulem markraběte Vladislav Jindřich, bratr českého krále Přemysla Otakara I. Prostí poddaní z Přímětic svými dávkami a pracemi pomáhali zajišťovat ekonomický chod znojemského hradu a podléhali dohledu a soudní jurisdikci markraběcích úředníků na hradě. Hlavním hradním úředníkem, purkrabím (kastelánem), se po roce 1201 stal Jimram (Imrammus / Emerammus / Engramus), syn Atluše (Etlea) z panského rodu s erbem zubří hlavy s houžví v nozdrách (pozdější páni z Medlova a Pernštejna). Duchovní správa Přímětic byla po roce 1190 svěřena louckým premonstrátům od farního kostela sv. Mikuláše na předpolí znojemského hradu. Město tehdy ještě v právním smyslu neexistovalo.
Rychle rostoucí počet obyvatel Přímětic a okolních vsí brzy přiměl louckého opata Floriána a bratry premonstráty, aby se se znojemským purkrabím Jimramem coby panovníkovým zástupcem dohodli na vlastní duchovní správě Přímětic. Se souhlasem svého pána, markraběte Vladislava Jindřicha, tedy Jimram založil „pro spásu duše své, svého otce i matky“ v Příměticích samostatný kostel. Důkazem toho je dodnes v originále dochovaná, leč nedatovaná listina (obr. 1), podle všeho z jara roku 1220, ve které Jimram jakožto fundátor (zakladatel) přímětického kostela předává patronátní právo k němu (tj. právo dosazovat kněze, povinnost o kostel pečovat) opatu louckých premonstrátů Floriánovi. Kostelu je také vyčleněno pozemkové příslušenství, a to jeden lán s poddanými v Příměticích, další jeden lán s poddanými v Kuchařovicích a část lesa v Hlubokých Mašůvkách.
Slavnostní vysvěcení přímětického kostela v roce 1220, nejpravděpodobněji ve svátek sv. Markéty Antiochijské dne 13. července, celebroval sám vrchní představitel moravské diecéze, olomoucký biskup Robert zvaný Angličan. V onen den z části sepsaná, ve skutečnosti však mnohem později zpečetěná listina potvrdila a upřesnila Jimramův zakládací akt: Dárcem (donátorem) patronátního práva ke kostelu je v této listině sám markrabě Vladislav Jindřich, který tak učinil „ku spáse duše své a svých předků“ na radu „urozeného pána Jimrama, purkrabího znojemského“. Biskup navíc na žádost markraběte postoupil přímětickému kostelu tzv. spiritualia (právo farní duchovní správy) s nárokem na desátky od poddaných Přímětic, Kuchařovic, Kravska, Mramotic a Hlubokých Mašůvek.
Zajímavé je, že asi o deset let později, když již markrabě Vladislav Jindřich byl po smrti (1222) a urozený Jimram mimo purkrabský úřad (1223), bylo patronátní právo k přímětickému kostelu zpochybněno a novým zeměpánem Václavem I., králem českým, patrně uzurpováno zpět. Dost možná se tak stalo kvůli tomu, že listina biskupa Roberta z července 1220 se „někde na cestě“ k louckému příjemci ztratila. Loučtí premonstráti se však nevzdali a dosáhli v Olomouci toho, aby listina s biskupovou pečetí byla dodána dodatečně.
Aby dar přímětického kostela byl právně nezpochybnitelný i ze strany panovníka, pána Přímětic, nechal si loucký opat (opět dodatečně!) vyhotovit listinu o právním pořízení z 2. dubna 1233, kdy patronát kostela „v naší vesnici“ Příměticích daroval znovu Louce moravský markrabě Přemysl, tehdy v odboji vůči staršímu bratrovi, králi Václavovi (obr. 2).
.
 |
 |
 |
