Okrašlovací spolek ve Znojmě
P a m ě ť m í s t a
Loupežnická věž, spadla nad ránem
| Hlavní obranná věž knížecího, později markraběcího a královského hradu „Znojem“ již dnes nestojí. Bohužel. Zřítila se nad ránem 25. července 1892. Svou výškou přes 32 metrů a tvarem osmibokého hranolu vytvářela ojedinělou dominantu celého hradu a potažmo i přilehlého města.Patřila mezi nejstarší hradní stavby na Moravě. Nechal ji nejspíše na začátku 12. století postavit moravský kníže Litold, syn knížete Konráda I. a vnuk dobyvatele Moravy Břetislava I. z rodu Přemyslovců. Děkujeme Jiřímu Kacetlovi za připomínku zaniklé pamětihodnosti znojemského hradu. |
 Loupežnická
věž a Mauralova zimní pivovarská restaurace.
Snímek kolem roku 1880
|
Věž tak patrně vznikla současně s hradní kaplí (rotundou) Panny Marie a sv. Kateřiny. Mezi kaplí a věží, v místech dnešní expozice pivovarnictví, se pravděpodobně nacházel nejstarší knížecí palác. Inspiraci kníže Litold našel v nedaleké rezidenci rakouských markrabat z rodu Babenberků, v Garsu nad Chubou (Gars am Kamp), kde si vyhlédl svoji nevěstu Idu, sestru tehdy vládnoucího markraběte Leopolda III. Svatého. Právě na garském hradě dodnes stojí osmiboký bergfrit, pomyslné dvojče znojemské Loupežnické věže, jehož stavba je průkazně datována do 80. let 11. století. Věž byla 11,5 m široká, síla zdiva obnášela 2,2 až 2,5 metru. Základový sokl předstupoval vnější i vnitřní líc asi o půl metru a byl 4 metry vysoký. Okolí věže bylo v novověku při stavbě a rozšiřování měšťanského a později Mauralova pivovaru z provozních důvodů odtěženo, čímž došlo k obnažení soklu a narušení statiky celé stavby. Uvnitř tvořil půdorys věže kruh o průměru 6,7 m. Vně i uvnitř bylo zdivo věže lícováno z kamenicky pečlivě upravených románských kvádrů o výšce 20 až 30 cm. Jako výplň mezi oběma líci zdiva byl použit lomový kámen kladený do husté malty. Zdivo bylo v metrových intervalech vždy vyrovnáno. Svědčily o tom malé otvory, stopy po dřevěném lešení. |
 Ideální
pohled, řez a půdorys Loupežnické věže od historika
umění Augusta Prokopa z roku 1892
|
Věž
byla pevností sama o sobě, posledním
útočištěm obránců
hradu. Vstup do ní proto vedl ve výšce
9,5 m (měřeno od spodku
základového soklu) a obracel se na
chráněnou stranu, směrem k rotundě.
Před portálem vstupu se nacházel
široký práh, vynesený na
kamenných
konzolách, ke kterému byl přistavěn
žebřík. Později ve středověku se
tento vchod usnadnil z ochozu hradby
vnějšího hradu.Vertikálně uvnitř
byla věž členěna devíti trámovými
patry, spojenými dřevěnými schodišti.
Pod vstupním prvním patrem,
u základů věže, se nacházelo
temné, 9 metrů
vysoké přízemí,
obávaná hradní hladomorna. Byla
přístupná pouze
poklopem (propadlem) shora. Původní raně
románská věž sahala do úrovně
pátého patra. V pozdní
gotice, tj. někdy v průběhu 15. století,
když
byla v sousedství věže prolomena hlavní
hradní brána do města, došlo
k nadstavění věže o čtyři horní
patra. Ze sedmého patra bylo možno
vystoupit dvěma východy na visutý
zastřešený dřevěný obranný
ochoz,
z něhož se na konci 19. století dochovaly
pouze zbytky vyčnívajících
trámů. Poslední, deváté
patro sloužilo jako hláska: výhledy do
okolí
hradu umožňoval zubořez, na který byl položen již
střešní krov. Střecha
věže bývala vysoká, stanová; po
požáru v 2. polovině
17. století již
nebyla obnovena, což znamenalo postupné
chátrání objektu.
 Ve
spolupráci se Znojemským městským
pivovarem nyní připravujeme obrazový
informační panel v zákoutí
dnešní Hradní ulice,
kde je nově v dlažbě vyznačen půdorys někdejší věže. |
| zpátky | úvod |
