malé logo
Okrašlovací spolek ve Znojmě
os staré Znojmo

P a m ě ť   m í s t a

Napoleon ve Znojmě před bitvou u Slavkova v roce 1805

Napoleonna Koni od S.Meistera
S. Meister - Napoleon na koni


Napoleonovo tažení z roku 1805, zakončené vítěznou bitvou nad rakouským císařem a ruským carem 2. prosince 1805 u Slavkova je dodnes vydáváno za vzorový model správně vypracované koncepce, dobře provedených příprav a mistrovského dosažení stanoveného cíle. Koncepce byla prostá – včas zvrátit vojenské přípravy třetí protinapoleonské koalice. Velitelem hlavní rakouské armády jmenoval císař František málo schopného generála Karla von Macka.
Ten se nechal i s armádou zaskočit a obklíčit u pevnosti Ulmu a byl Francouzi donucen ke kapitulaci. Od Ulmu měl už pak Napoleon otevřenou cestu na Vídeň.
Vkročil do rakouského hlavního města 13.listopadu 1805. Vídeň se nebránila, rakouská vojska již před tím odešla s císařem a celým dvorem a u bran hlídkovala jen měšťanská garda. Vídeň Bonaparta nenadchla. Aniž to věděl, pohyboval se v blízkosti hudebního genia Beethovena, který původně svoji 3. symfonii - Eroicu - složil na jeho počest.
Také město Znojmo prožívalo v listopadu 1805 rušné chvíle. Od Dunaje ustupovaly směrem k Brnu domácí rakouské i spojenecké ruské armády, ve Znojmě byly 3. října a s nimi prchali i někteří obyvatelé Vídně. 16. listopadu byl ve městě celkový poplach, odjížděli poslední příslušníci spojeneckých armád a ti, kteří se zdrželi, upadli do francouzského zajetí, neboť následně 17.listopadu bylo město snad během půl hodiny v rukou Francouzů.
Ti se ve městě rychle zabydleli. Nejdříve bylo určeno obydlí pro císaře Napoleona, jímž se stal dům č.207 (dnes č.9) na Horním náměstí. Byl to tehdy dům měšťana Schultze.  (Až od roku 1810 patřil Ugartům a dnes je znám jako Ugartův palác. Od devadesátých let 20. stol. je na něm umístěna pamětní deska Napoleonova pobytu ).
Ve Znojmě se také ubytoval i francouzský maršál Lannes ( v domě č. 161 na Dolním náměstí, dnes č. 10 na Masarykově náměstí, vedle Domu umění).
Všichni čekali 17.listopadu Napoleona. Ten se však zdržel v Louce, tehdy již továrně na tabák, kde přijal občerstvení.
Podle deníku hraběnky Marie Anny Ugartové, roz.Windischgrätzové, která ve Znojmě bydlela, přijel Napoleon do města příštího dne, 18.listopadu. Autorka deníku ho osobně viděla vstupovat s mameluky a gardou do domu pana Schultze na Horním náměstí. Zapsala si, že Napoleon měl jen šedý plášť velmi špatného vzhledu, ošklivý malý klobouk a jel na malém arabském koni. Hned příštího dne 19. listopadu si zapsala, že ráno odjel císař Napoleon s celou svou suitou k Brnu. (Zde pak 2.12. svedl slavnou bitvu u Slavkova).

Napoleon u Slavkova
Francois Gerard - Napoleon v bitvě u Slavkova

Je to ojedinělé, přímé a osobní svědectví o Napoleonovi ve Znojmě, podané přímým svědkem bezprostředně v těchto dnech.To je nesporná výhoda deníku, který si hraběnka stačila přes všechny krušné události pozorně psát. Byl to zřejmě její celoživotní zvyk a psala ho vždy francouzsky. Bohužel se zachoval jen jeden, ale právě z let 1804 až 1811. Je to svázaná knížka rozměrů 18,5 x 11,5 cm, má 216 popsaných stránek, začíná dnem 3.1.1805 a končí 29.12.1811. Vzácnou památku uchovala v soukromé sbírce rodina Jedličkova z Diviše a ke zpracování ji zapůjčila panu Miloslavu Trmačovi.
Hraběnka Ugartová zemřela ve Znojmě v roce 1830.
Další svědectví, které se zachovalo o pobytu vojsk ve Znojmě v roce 1805 je pamětní zápis, nalezený v roce 1983 při opravě domu č.19 v Kovářské ulici. Nalezlo se plechové pouzdro s pamětní pergamenovou listinou z roku 1842 od bývalého majitele domu Johanna Höcka.
V ní píše (německy)  „milovaným potomkům“. Část českého překladu, týkajícího se napoleonských válek v r.1805 uvádíme:
„... 17.října 1805 táhlo Znojmem a nejblíže ležícími vesnicemi pět jedoucích kolon ruských vojáků čítajících 32 278 mužů, které v listopadu
téhož roku šestá kolona se 7062 muži následovala, ale již 17.listopadu 1805 se tlačili Francouzi pod znojemskými zdmi .Rusové po
ostrém předcházejícím boji přejeli u Starého Šaldorfa přes Dyjský most, který byl vypálen. Napoleon vtáhl v čele svého vojska s 10 000 muži gardy a 24 mameluky a zdržel se ve Znojmě dva dny a odjel potom svést bitvu u Slavkova dne 2.prosince 1805....“
Další svědectví o pobytu vojsk je z farní kroniky obce Přímětice:
1805 - ve 3. roce války s Francouzi také Přímětice hodně utrpěly. Když Napoleon přitáhl k Vídni, pouze bdělostí ruského velitele Kutuzova byli odraženi, nebyly totiž ve Vídni spáleny mosty. Kutuzov, aby zachránil své vojsko a získal příhodné místo k obraně, ustupoval ke Znojmu. U Znojma spálil veliký dřevěný most a uchránil tak vesnice na druhé straně od válečných útrap. Francouzi je pronásledovali, takže Rusové museli u Znojma vše nechat ležet a zachránit se. Francouzští jezdci však přešli Dyji u Sedlešovic 17.11.1805 a vtrhli do Znojma. Ruské vojsko muselo vše nechat a zachránit se ústupem.
Kolem 3.hodiny přijeli tři jezdci do Přímětic, žádali peníze a zmizeli.
Kolem 4. hodiny přijel 3. francouzský pluk, ve Znojmě a okolí bylo v té době 40 tisíc Francouzů. Na faře bydlel plukovník, dva majoři, dva adjutanti, 40 vojáků a sluhů a 50 koní. Kolem Znojma je vidět mnohé ohně, proto se všichni velmi báli. Francouzští důstojníci se chovali velmi slušně, zvláště jeden adjutant nás chránil proti výtržnostem vojáků s nasazením vlastního života.
19.11. přišlo na faru 3x za sebou množství vojáků s koňmi,jednou dokonce sto najednou. Všichni žádali potraviny pro sebe a krmení pro koně. Byly to nejhorší dva dny - snědli za 4 q našeho chleba, vypili 70 věder vína aj. Vyjedli faru tak, že nezůstalo nic.
Mnoho vojáků bylo nemocných. Z domácích však nikdo neonemocněl, ač od 3.hod ráno do 12.hod. v noci jsme posluhovali.
Pěšáci odešli 21.11. do Jihlavy.
Pak v noci přišli dragouni, kterých se všichni nejvíce báli. Chovali se zde velmi špatně. Ráno v 5 hodin zase odjeli.
27.11. přišli další se 600 koňmi a pyrotechnici. Od Budějovic do Jihlavy se táhli Bavoráci s princem Ferdinandem, zato pyrotechnici ve velkém zmatku utíkali přes Dyji.
Poslední vojáci odešli z Přímětic až 4.1.1806.
Během těchto 7 týdnů živení vojska faráře stálo 3000 zlatých.
10% farníků zemřelo na nemoci od vojáků – za rok 141 pohřbů. Většina byla nemocných, jen farář sám byl v domě zdravý.

To byl ovšem jen počátek francouzské přítomnosti ve Znojmě. Pobyt vojsk se protáhl až do 6.ledna 1806, kdy oddíly konečně opustily vyčerpané město.

Dlouhodobé války však dokonale rozvrátily rakouské finance, až 15.března 1811 musel být vyhlášen státní bankrot. Ve všech zemích habsburské monarchie, ve městech a vesnicích bubnovali policajti na návsích a v ulicích a vyhlašovali tzv. bankrot-patent, jímž se snižovala hodnota obíhajících bankocetlí na jednu pětinu. Devalvované bankovky byly měněny na nové „šajny“.
Ve farní kronice Přímětic je o tom velmi výmluvně jen stručný zápis:
20.3.1811 padly peníze na 1/5 ceny – státní bankrot.
Obšírněji vzpomíná na situaci již zmíněný Johann Höck:
„...V roce 1811 dne 15. března byl v celé monarchii publikován zatracený finanční patent,
kterým 1 zlatý bankocetlí byl sesazen na 12 krejcarů šajnů. V oběhu byvší tisíc a deset milionů zlatých bankocetlí byl nahrazen 202 miliony zlatými šajny, ztratily ale také zrovna při prvním převratu cenu, a tak mnoho soukromníků, obzvláště ale sirotků přišlo o větší díl jejich jmění, které stálo pod veřejným vyúčtováním a na 5. díl jejich reálné ceny bylo redukováno.“
Při státním bankrotu bylo také nařízeno odvedení kostelního stříbra a všech věcí, které nebyly nutně třeba k bohoslužbě. Posuzovala to zvláštní komise, která na potřebné věci dávala nový punce, tzv. “repunc“. Např.v kostele sv.Mikuláše ve Znojmě je tento repunc z r.1811 nejméně na jedné nádobě – ciboriu.
Na Znojemsku byly při tom odvedeny votivní dary u P. Marie v Hl. Mašůvkách, votivní dary u P.Marie ve Znojmě u sv.Kříže a stříbrný rám zázračného obrazu zde byl zachráněn tím, že ho bratři dominikáni natřeli hnědou olejovou barvou a komise ho posoudila jako bezcenný. U sv.Mikuláše byla odvedena diamantová koruna z obrazu Dítěte Ježíše s mučícími nástroji, která měla hodnostu 1000 zlatých. (Pro srovnání: všechny vyřezávané lavice v tomto kostele byly asi za 900 zlatých).
Veselili se dlužníci,  jejichž dluhy klesly na pětinu, nejhůř bylo lidem odkázaným na stálý plat. Nová měna však neměla stabilitu, hospodářský rozvrat setrvačně pokračoval a výsledkem byla rostoucí drahota .Z toho profitovali noví zbohatlíci z výrobních a obchodních kruhů. Prohlubováním sociálních rozdílů rostla i všeobecná demoralizace. Ale to je již jiná historická kapitola.

Dr.Lubomír Černošek, září 2009


Prameny a literatura:

Jan Halada: Metternich kontra Napoleon. (nakladatelství Panorama,1988)

Zápisy z farní kroniky obce Přímětice (z němčiny přeložil dr.Karel Fila)

Zdeněk Bína: Pamětní zápis nalezený při opravě domu v Kovářské ulici ve Znojmě
(Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě,1987, str.40-42)

Miloslav Trmač: Nový pramen k pobytu Napoleona ve Znojmě
(Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě, 1987, str.68-72)




zpátky úvod