Okrašlovací
spolek ve Znojmě
P a m ě ť m í s t a
Konice
Jiří G.K. Ševčík: Konice –
poznámky k historii, 2009
Úvod
Okolnosti způsobily, že jsem se ocitnul jižně od Znojma, na svahu Kraví Hory za řekou Dyjí, v Konici.
V této malé vesničce se mi zalíbilo natolik, že
jsem tam koupil starou rozdrbanou usedlost s vinicí.
Lidé, se kterými jsem se tam setkal, mě hned
zpočátku typicky českým způsobem ujišťovali o tom,
že mnou plánovaná rekonstrukce této usedlosti s
rozsáhlými sklepy opravdu stojí za námahu:
„Takovou zříceninu bych nebral ani zadarmo, bože to bude
práce, k čemu ti to bude, že by ses na to nevybodl... a
podobně". Pří jedné z prvních obhlídek
vybrané usedlosti mi padl do oka kámen s vytesaným
letopočtem 1737. To ve mně vzbudilo zájem o osudy
původních obyvatel této nemovitosti, kteří poznali
jak robotu, tak napoleonské války, vznik a zánik
Rakousko-Uherska, Československou republiku, Protektorát a
Sudety a nakonec nucený odchod v roce 1945, definitivní
přerušení dlouholeté kontinuity, konec
všech dobrých i špatných let
prožitých v Konici, v mikrosvětě každodenních
velkých i malých starostí a radostí.
Historie 20. století jižní Moravy a tedy i Konice je
poznamenána hlubokou nedůvěrou dvou etnik,
odrážející poznámku N. Machiavelliho:
„Když v důsledku náhod vznikne situace, že lid nikomu
nedůvěřuje, protože byl v minulosti lidmi nebo okolnostmi podveden,
potom je to pro tento národ nezadržitelná cesta do
pekel". Historická dogmata 20. století jsou současně
polopravdy a pololži. Nemají za následek prasklou
přehradní hráz, havarující letadlo nebo
špatný televizní signál, ale
nacionálním jedem otrávené duše.
Domnívám se, že během 20. století došlo ke
zničení mechanizmů spojujících současné
poznatky se zkušenostmi dřívějších
generací. Většina současných mladých
lidí žije ve stavu permanentní přítomnosti a
chybí jim organické spojení s vlastní
minulostí. Historické polopravdy a pololži přestaly
mít pro ně význam a to umožňuje jejich dlouhodobé
přetrvávání. Nezájem o
pravdivější poznání historie by pak mohl
být klíčem k nežádoucímu návratu
vlády Velkého bratra („Kdo ovládá
minulost, ovládá i budoucnost"; G. Orwell, 1984). I proto
tato publikace.
Mé vlastní životní osudy, emigrace,
dlouholetý pobyt v cizině a opětná reemigrace, změny
etnického i jazykového prostředí, mě dovedly k
přesvědčení, že základním kamenem každého
úspěchu jednotlivce i celé společnosti je
především osobní angažovanost, tak jak
vyplývá z hesla J.F. Kennedyho „Neptej se co může
pro tebe udělat stát, ale zeptej se, co ty můžeš udělat
pro stát". Proto něco dělej.
Předložená publikace o Konici není historickou
studií, ale jen pokusem o objasnění pohnutek,
které vedly k osídlení této malé
lokality a přinést poznatky, které omezí
tradované pololži. Text poznámek k historii Konice je
rozdělen do tří kapitol. První kapitola se věnuje
globálním, sociálně politickým
podmínkám, které určovaly život ve velkém
společenství národů rakousko-uherského
císařství. Druhá kapitola je věnována obci
Konice a třetí osudům jedné konkrétní
usedlosti, vlastněné nepřetržitě po dobu 208 let rodinou
Fastenbauerů, která vzbudila můj zájem.
Ve svých poznámkách vycházím z
přesvědčení, že historie není pouhý soubor
letopočtů, ale že má sociální charakter, že je
těsně propojena s životy lidí, s podmínkami k životu v
té které oblasti. Proto je pozornost věnována i
cenám zboží a služeb, které musely zajistit
návratnost investice.
Předložený text také vyjadřuje můj obdiv ke všem
těm lidem v dávné minulosti. K našim předchůdcům,
kteří se kdysi lopotili se 14 metrů dlouhými
trámy, pracně je dopravovali nevím jak a nevím
odkud, aby z nich vybudovali 11 metrů vysokou střechu stodoly.
Také vyslovuje obdiv těm lidem, kteří vyhloubili deset
metrů pod povrchem země celkem 1000 kubických metrů sklepů v
době, kdy kladka a páka byly jedinými
známými nástroji mechaniky.
České a německé vydání textu je mým
osobním příspěvkem k zahájení dosud
neexistujícího dialogu nových občanů Znojemska s
potomky bývalých obyvatel Konice. Je pokusem ulomit hroty
téměř sto let trvající nedůvěry a
podezřívavosti a umožnit společné
vzpomínání nad starými alby, poslouchat
vyprávění o tom, jak co kdysi bylo, kde co rostlo, kde se
scházeli milenci a začít se společně domlouvat, kam
půjdeme na dobrý pohárek.
Pojďte si povídat. Začněme.
Pohled na Konici kolem roku 1937 archiv M. Klimtová
© Jiří G.K. Ševčík, Praha 2009