Okrašlovací
spolek ve Znojmě
P a m ě ť m í s t a
Zdroje vody pro
město Znojmo
Úvod
Město Znojmo bylo zbudováno na vysunutém skalním
ostrohu,téměř 100 metrů nad úrovní řeky Dyje,
současně leží i v teplé a suché oblasti,
navíc ve srážkovém stínu
Českomoravské vrchoviny. Průměrné množství
srážek je tak extrémně nízké.Proto bylo
zásobování města vodou už od
nejstarších dob velkým problémem a často
tato situace limitovala počet obyvatel
a omezovala další růst města. Obtíže s vodou
jsou často zmiňovány v různých dobových
zprávách. Lidé si opatřovali vodu jednak z řeky
Dyje,kde se napájel i dobytek a ve městě kopali studny. K řece
se chodilo přes tzv.“Napajedelskou bránu“ neboli
„Tränktor“, o níž je první zmínka
v roce 1272 v souvislosti s mostem přes Dyji. Kopec má ale
převýšení přes 60 metrů, proto
bylo nošení vody značně namáhavé.
První zmínka o městském vodovodu je z roku 1390 u
kláštera klarisek.
Studny, kašny a fontány
Důležitými zdroji vody byly studny.Nejstarší
z nich je asi na nádvoří znojemského hradu a po
vzniku města jsou to zejména studny v klášterech
– zmínky jsou o studni kláštera
dominikánů (ten byl založen asi roku 1290) a v
klášteře klarisek (založen roku 1274,dnes neexistuje).
Zde byla studna hluboká 18 sáhů, z toho 12 sáhů ve
skále ( l sáh je 1,896 metru,t.j.hloubka přes
34 metrů!). Mimo město těsně u hradeb, byla nejstarší
studna v oblasti dnešních Městských
lázní. Anton Vrbka v roce 1926 popisuje, že je zde v
dolní části dvoupodlažního sklepa studna, ke
které vedou gotické točité schody. Byla tehdy
součástí Spitzerova lihovaru – ten koncem
2.světové války dostal zásah bombou a byl zbořen.
Další studna v těchto místech – u
Horní brány – byla zřízena v roce 1660
městem na nátlak obyvatel. Existovala v hradebním
příkopu,u mostku spojujícího barbakán a
vnitřní průchod Horní brány. Nad studnou byl
připevněn 2 metry dlouhý řetěz k uvázání
kozy ke spásání trávy kolem studny. Ani
tato studna se nedochovala.
První kašna
se ve městě objevila v roce 1563 u kostela
sv.Mikuláše.Bylo to možné proto,že již začal
lépe fungovat městský vodovod.
Postupně byly vybudovány 3 jímky v prameništi v
Příměticích a odtud byla voda vedena dřevěnými
trubkami do města. Část vody dostával podle smlouvy
znojemský hrad. Ještě v roce 1564 ale bylo
množství vody pro hrad jen 1,5 m3 za den, přesto byly
časté spory o přerušení její
dodávky.První datovaný spor byl zaznamenán
v roce 1468 a ukončen byl až v roce 1710. Kašny byly zprvu
dřevěné, podobně jako potrubí. V roce 1566 vybudoval
Kilian Stoberle za 16 říšských tolarů kašnu
„Kilián“ na Horním náměstí.
V roce 1589 byla obnovena již shnilá kašna na
Dolním náměstí.Přesto zde vydržela jen 24 let.
Byla postavena 1565 Jiřím Wintrem a pak obnovena Jakubem
Mullnerem za 134 zlatých.Ten postavil v r.1599 i novou
kašnu na Horním náměstí za 144
zlatých.
Kamenné kašny jsou zde až od roku 1723.Byly již
zdobeny,často sochami svatých:na Horním
náměstí sv.Václavem
od sochaře Michala Mandlíka z konce 17. století (dnes na
Václavském náměstí ve Znojmě), na
kašně uprostřed Dolního náměstí
stál sv.Jan Nepomucký
(dnes je socha u zdi kapucínského
kláštera.Od konce 19.století nejméně do
1.světové války zde byla umístěna secesní
mísa z pálené hlíny a v ní
stojící žena s džbánem od znojemské firmy
Heinrich Kallab.
V roce 1970 byl na vrchol kašny umístěn nevzhledný
kamenný „květináč“ a od r.2000 je zde
(úředně nepovolená) plastika rytíře Rolanda z
ateliéru bratří Pátých – kopie sochy
z tržiště na Horním náměstí z roku 1728
(originál je v lapidariu znojemského hradu).
Kašna v ulici Antonínské s plastikou sv.Antonína Paduánského
byla zrušena v 19.století a socha nyní
zdobí roh této ulice na domě č.2.Rovněž byla
zrušena kašna V Jirchářích před domem č.9 a
její plastika sv.Floriána
zdobí cestu v kopci v Konicích. Kašna na
Václavském (dříve Otakarově) náměstí
byla zřízena až v 19.století, kdy byl zbořen kostel
sv.Petra a Pavla před zrušeným klášterem
klarisek. Původně v ní stála plastika ženy, ale již za
první republiky byla vratká a dne xx.xx. 192x. ji o
přestávce pobořil nezbedný syn školníka
Otakarovy školy, žák Růžička. Keramická socha se
pádem roztříštila. Po různých
diskusích ji městská rada nahradila barokní sochou
sv.Václava ze zrušené kašny na
Horním náměstí a rozhodla i o
přejmenování na Václavské
náměstí.
Také na Novosadech vzniklo několik kašen.Na
tehdejší Okružní ulici (před dnešní
zdravotní školou na křižovatce ulic Havlíčkova a
Jana Palacha) stála kašna s hlavou panovníka Přemysla Otakara II..
Byla poblíž socha sv.Anny Samotřetí.Kašna byla již
za první republiky odklizena a busta zdobí
nádvoří znojemského hradu. Socha sv.Anny byla
zrestaurována v r.2008-2009.
Některé kašny měly výzdobu jen
jednoduchou,například piniovou šišku na (dnes
neexistující) kašně před dominikánskou
farou nebo podobnou i na ulici Horní České před domem
č.16. Kamenné šišky jsou nyní v
depozitáři Jihomoravského muzea ve Znojmě. Před
Dolní branou, u bývalé ledkárny, na
místě budovy dnešního soudu stávala
kašna s kamennou koulí na vysokém soklu.
Kašna na Magdalénském náměstí (dnes
náměstí Armády) měla ve svém středu pěknou
barokní sochu sv.Magdalény a stála zde až do roku 1897. Plastika je teď v lapidáriu hradu.
V Dolní palku se zachovala pěkná secesní fontána
s plastikami čtyř delfínů, stříkajících
vodu a chlapcem s vodotryskem na vrcholu od firmy na
šamotové výrobky Heinrich Kallab. Stejná,
jen bez chlapečka, je v parku lechovického zámku. Obě
fontány byly vyrobeny v letech 1893 až 1895. Nyní jsou
památkově chráněné.
Malá fontánka vznikla i v Jubilejním parku v
r.1928 a v sedmdesátých letech 20.století
také dvě malé fontány v sídlišti
Pražská od sochaře Huberta Prümmera.Ten později
odešel ze Znojma do Kopřivnice, kde se stal designerem v Tatře.
Jedna z nich – s kovovou labutí ještě existuje na
horním konci tohoto sídliště.
Také fontána v parku na Máchově
náměstí má novodobý původ – je od
ing.Blanky Rudolfové z osmdesátých let
20.století.
Na Horním náměstí byla v
sedmdesátých letech 20.stol.vybudována
velká okrouhlá kašna, kterou měly zdobit plastiky
delfínů.To se však nestalo a v rámci velké
rekonstrukce náměstí v letech 2008 až 2009 byla
zrušena a náměstí bylo dosti bezduchým
způsobem zadlážděno.
Zůstalo také zcela bez vodního prvku.Po
stížnostech občanů zde měla být umístěna
kovová pseudomoderní kašna výšky 2,5
metru (!) ,symbolizující královskou korunu z
dílny brněnského architekta Gryma,autora celé
rekonstrukce. Tu však veřejnost zavrhla.
Další drobné kašny – bez vody –
jsou také v hradebním příkopu jako součást
bývalé „Cesty slávy“ a na
nádvoří znojemského hradu.
Městské vodovody
Nejstarší zmínka o vodovodu ve městě je z roku
1390: existoval (nebo měl existovat) u společné zdi
kláštera klarisek a židovské čtvrti.
Bližší údaje nejsou.
Další zmínka je z roku 1468: do města byla přiváděna voda z pramenů u Přímětic
a část vody z tohoto zdroje byla vedena do znojemského
hradu.V tomto roce vznikl spor o dodávky vody na hrad.
Další podobný spor byl v r.1550 a ten se
táhl až do roku 1564. Přitom požadavek hradu byl
minimální: 24 věder vody za den (t.j.asi 1,5m3). Město
pak z nařízení císaře Maxmiliána
dodávalo do hradu vodu za úplatu. To byly v
Příměticích již tři studny – prameny
dodávající vodu do městského vodovodu.
Ale ani to stále nestačilo.
V r.1561 bylo použito modřínů k vodovodním trubkám
vedoucím od Kamenného mlýna u Dyje (pod hradem) do
města. Musela se překonat výška asi 70 metrů.Vydrželo
toto dřevené výtlačné zařízení tlak
vody? Asi to nefungovalo. Podrobnější zpráva
chybí.
Po uvedených sporech s hradem byl od roku 1564 ustanoven
dohlížitel vodovodu Matěj Puchner za plat 24 zlatých
ročně. V roce 1624 přišli do Znojma jezuité a snažili se
získat vodu z městského vodovodu.Proto se asi začali
podílet i na úpravách tzv. „Jezuitského vodovodu“.
V r.1670 se našla na poli klarisek bílá
hlína (kaolín?), takže trubky se už mohly pálit z
této hlíny.
Začátkem 18.století byl objeven nový pramen na
Znojemském návrší a byl hned zapojen do
městského vodovodu. Pro zásobování města
pitnou vodou však byl rozhodující počin
zahájení budování tzv. „citonického vodovodu“
v roce 1841. Město tehdy mělo 6 tisíc obyvatel a vody bylo
citelně málo, zvlášť v období sucha, např.
v roce 1801 nebo v zimě, kdy vodovod občas zamrznul, jako třeba už v
roce 1689. Citonický vodovod byl dokončen v r.1843 a
dodával denně asi 82m3 vody. Prameniště bylo v oblasti
pramenů Gránického potoka u Bezkova. U Citonic byla
vybudována i soustava rybníků
(„Rybníčky“) jako zásobárna vody pro
období sucha.
Část potrubí byla dřevěná,z borovice (3209
sáhů), část z pálené hlíny (956
sáhů) a nejkratší část byla ze železa (160
sáhů). Potrubí bylo vloženo do hloubky pěti stop (1 stopa
je asi 30cm) proti zamrzání. Část byla
řešena jako akvadukt k přemostění strže za Cínovou
horou.
Přesto vznikl v r.1857 opět nedostatek vody, ani v řece jí nebylo dost, byla jen nad splavy.
Proto byl do Znojma pozván roku 1862 proslulý hydrolog
abbé Richard a doporučil rekonstrukci citonického
vodovodu.Ten byl obnovován i v roce 1881 na návrh ing.Burgharta, tomu bylo uděleno i čestné občanství města.
Citonický vodovod
má tři prameny:
Altmanův pramen u Bezkova,odtud se vede voda ke sběrné studni nad Citonicemi.
Do ní vede i voda z dalších pramenů v lese Smoha (za Citonicemi podél silnice na Vranov) a souhrnně se nazývají Citonický pramen.
Pod Cínovou horou vodovod přijímá vodu z
Jezuitského pramene. Sběrná studna u Citonic je o 47
metrů výše než nádrž na Pražské
ulici,jedná se tedy o tzv. gravitační vodovod.
Přímětický vodovod
měl postupně již čtyři prameny:
Přímětický, Fukačův, Vespasiánův a pramen Podyjí.
Voda vede přímo do vodovodní sítě ve městě, neboť
ulice Pražská je výše než prameny v
Příměticích.
Tyto vodovody dodávaly 2,5 litrů vody za vteřinu.To stačilo
obyvatelům města do počtu asi 22 tisíc. Další
rozvoj města za první republiky vyžadoval i další
pitnou vodu.Uvažovalo se, jako již několikrát (r.1873 a 1926) o
pramenech v Hodonicích.
Nakonec byl zrekonstruován užitkový vodovod z
mlýnského náhonu Kamenného mlýna
jako výtlačný vodovod.
Voda byla do města tlačena pístovými čerpadly
vodní turbíny.Od r.1891 zde pracoval i parní
stroj. V roce 1929 byla instalována tzv.
centrifugální čerpadla na elektromotor a v roce 1931 byl
pro horní oblast města, zvláště pro novou
Masarykovu kolonii přistavěn druhý výtlačný řad,
jdoucí Gránicem pod „Kolonkou“ nahoru do
města.
Vodovod z Hodonic
byl uskutečněn až po 2.světové válce a na
náměstí Republiky na okraji parku byla zbudována
architektonicky zdařilá nová čerpací stanice
vedoucí vodu do horní části města.
S výstavbou velkých potravinářských
závodů, zvl. podniku Fruta – Znojmia na
Dobšické ulici bylo nutno rozšířit
přívod vody ke konzervárně. Uvažovalo se o vedení
z Vranovské přehrady, ale nakonec zvítězila varianta vystavění přehrady na pitnou vodu
přehrazením údolí přímo pod Znojmem.Vody
pak už bylo dost, byla však zničena nádherná
údolní krajina s říční plovárnou a
oblíbeným hostincem “Pod Obří
hlavou“ (dříve Rabštejn – Rabenstein) i s
výletní cestou do Trauznic. Zaplavení bylo
dokončeno v roce 1966.
Koncem šedesátých let také zmizely stojany
a pumpy na pitnou vodu ze znojemských ulic a
náměstí,neboť velká čistička vody na
Pražské ulici začala dodávat vodu potrubím do
všech domů a objektů ve městě.
Jezuitský vodovod
Tzv.“jezuitský vodovod“je podzemní
štola,vysekaná ve skále vnitřního města v
hloubce asi 7 až 9 metrů a jeho vznik můžeme klást už k
začátku 14.století. Zásoboval domy v
uličních čarách vodou a současně sloužil k
odvodňování přebytečné spodní vody.
Trasa jezuitského vodovodu je někde dosti klikatá, zřejmě
pro špatnou orientaci kopáčů, pracujících
ručně při sporém osvětlení olejovými lampami
a dorozumívajících se hlavně klepáním na stěnu štoly.
Přesto je možno vysledovat jeho hlavní průběh:vede od cisterny
(studny) před jezuitskou kolejí (dnešní budova
Státního okresního archivu) směrem k poště
na Horním náměstí, pak zhruba jižním směrem
po spádu dolů okrajem náměstí, křižuje ulici
Kovářskou i Kramářskou a vede k rohu ulice
Zámečnické a Dolního náměstí. Odtud
opět po spádu k jihu při okraji tohoto náměstí k
Vlkově věži.Zde se otáčí doprava mezi domy a hradby a
jeho voda nakonec vytéká prudkou strání do
řeky Dyje.
Za působení jezuitů ve Znojmě (od roku 1624) byl
zrekonstruován do dnešní podoby, ale že je
starší dokládá nápis s letopočtem 1490 ve štole pod Horním náměstím.
Vodu bere z tzv. “Jezuitského pramene“
za Cínovou horou nad Znojmem.Tento pramen byl v roce 1843
připojen k citonickému vodovodu. Jezuitský vodovod
má
i několik pramenů v oblasti tzv.Horního předměstí nad Horní branou.
Na Horním náměstí přibíral další vodu z podzemních rybích sádek,
které byly vybudovány jako podzemní prostory pro
uchování čerstvých ryb před dnešními
domy č.17 a č.18 na východní straně
náměstí.Sádky braly odtokovou vodu z kašny
a odváděly ji do štoly jezuitského
vodovodu.Sádky ani kašna dnes již neexistují.
Při vyústění štoly na Dolním (dnes
Masarykově) náměstí do ní přitékala
další voda, a to z vodovodu dominikánského
kláštera.Ten měl jednak vlastní studnu, jednak
bral vodu z přívodu jdoucí ulicí Horní
Českou.
Podrobný plán celého vodovodu je uložen v
Jihomoravském muzeu a ve Státním okresním
archivu ve Znojmě.
Zásobování vodou na Hradišti u Znojma
Klášter Louka, ležící u řeky Dyje nikdy
nedostatek vody neměl. Opačná byla situace
kláštera křížovníků na Hradišti,
vybudovaného na původním osídlení 100 metrů
nad řekou naproti Znojmu.Tam se musela voda dovážet a patřilo to
k nepříjemným robotním povinnostem
poddaných křížovnického proboštství,
zvl. z Mašovic, Bezkova, Popic a Havraníků. To
však vedlo často k tomu, že se nemohli sami dobře postarat o
svá hospodářství. Dlouhé roky se usilovně
hledal pramen.
Obrat nastal v roce 1658, kdy probošt Thomas de Sclessin
objevil pramen na poli za dnešní hájenkou v
gránickém lese. Pak už se vedla voda dřevěným
potrubím, dlouhým přibližně tři tisíce sáhů
(asi 5,7 km) přímo do kláštera. Z kašny
umístěné v proboštské budově byla voda
rozváděna na hospodářský dvůr, do zahrady
a také do kašny s vodotryskem v poustevně pod
kaplí sv.Antonína Paduánského.
Odpadová voda byla vyvedena podzemní štolou do
městečka. K zachycení vody přetékající z
kašny bylo ve skále vytesáno brouzdaliště
12 x 8 sáhů ( t.j. 23x15 metrů). V polích byl založen
rybníček, který zavlažoval chmelnici a sloužil i jako
zásobárna vody v době sucha. Ten dodnes existuje a žije v
něm i kriticky ohrožený čolek dravý. V severní
části klášterní budovy nad dveřmi se
zachoval oslavný nápis nápis na počest této
události pro Thomase de Sclessin a také nápis na
jižním průčelí, poeticky vyjadřující radost
všech obyvatel Hradiště. Český překlad
latinského nápisu zní:
„Vlna spěchá prvními skoky sem v tato místa,
aby nejprve svlažila rty svému objeviteli proboštu
Tomáši ze Sclessinu.“
Vodovod byl roku 1909 zmodernizován a v roce 1929 byl postaven
veřejný vodovod s čerpací stanicí v
Gránicích.
Zpracoval:
dr.L.Černošek, květen 2013
fotoalbum studánek
Znojemska
fotoalbum kašen
Znojemska
Prameny
a literatura
Scheuer,Ervín: Zásobování města Znojma vodou
od nejstarších dob. In:Ročenka SOkA,1988, str. 29-39
Šmerda,Jaroslav: Počátek a konec citonického
vodovodu. In:Studánky Znojemska,publikace, vydal Okrašlovací spolek ve Znojmě
v r.2003
Bouda,Otto: Sádky na Horním náměstí ve Znojmě.
In:Sborník SOkA,2007,stř.90-91
Kacetl,Jiří
(redakce),Fila,Karel(překlad):Kronika Hradiště u Znojma (sepsal Eduard Sládek a
A.K.Fischer).Vydal Okrašlovací spolek ve Znojmě v roce 2011. Zvl.str. 90-116
Soukromý archiv Otto Boudy a Lubomíra
Černoška.
Další
dokumentace
Fotografie historických kašen (sbírka Josefa
Vlasáka)
Fotografie historických pump a pítek (sbírka
Miloslavy Klimtové)
Fotografie cisteren-studní (Otto Bouda)
Dokumentace k původní kašně na Otakarově
náměstí (Otto Bouda)
Dokumentace na obnovu kašny a historické pumpy
(ateliér bratrů Pátých)
Dokumentace zamýšlené pseudomoderní kašny na
Horním náměstí(noviny Znojemský týden)
Fotografie fragmentů soch z lapidaria
znojemského hradu(Otto Bouda,Lubomír Černošek)
Fotografie z vycházky do lesa
Smoha,rybník Skalka,pramen Rušlem v Citonicích (Karel Jakl, Lubomír
Černošek)