Okrašlovací
spolek ve Znojmě
P
a m ě ť m í s t a
Slovo úvodem: Město Znojmo se ve své
dřívější podobě, a to až do
příchodu Hitlera, vyvíjelo kontinuálně
a jeho obyvatelstvo bylo relativně stálé, rodiny
a rody si udržovaly svoji rodinnou a historickou tradici a paměť.
Tím se také udržovala i paměť tohoto města a kraje.
V
létě 1938 však začalo před Hitlerem
utíkat nejprve židovské obyvatelstvo (z
nejznámějších např. podnikatel Herbert Felix),
ti, co nechtěli nebo nestačili utéci, byli nakonec
deportováni do koncentračních táborů,
kde byli takřka všichni zavražděni, takže po válce již znojemská židovská
obec nebyla obnovena. Za své vzala i znojemská
synagoga.
Před Hitlerem, po zabrání tzv. Sudet, tedy i
Znojma a jeho okolí, v říjnu 1938
utíkalo nebo bylo vysídlováno i
obyvatelstvo, hlásící se k
české národnosti (mezi
nejznámější patří např.
bývalý český starosta města JUDr.
Josef Mareš s rodinou).
Po
prohrané válce se karta obrátila a nyní bylo odsunuto zase
německé obyvatelstvo ze Sudet (tedy i ze Znojemska), majetky
zabaveny a předány dosídlencům z
vnitrozemí republiky, ale i obyvatelům z jiných
států (např. Rumunům apod.). Ti zhusta neměli k tomuto kraji
žádný vztah a ani si ho nestačili za jednu
generaci vytvořit.
Paměť místa tak byla přetržena po druhé.
Krátce potom došlo k znárodnění, spojeném s likvidací podnikatelů a
živnostníků. Po únoru 1948, po nástupu
komunistů k moci , proběhla první velká
poválečná vlna emigrace.
Po srpnu 1968 druhá velká vlna emigrace. Tím se zpřetrhala
většina vazeb mezi rodinami, sousedy a známými a
začala se úplně vytrácet historická paměť
místa. Navíc komunisté neměli zájem
připomínat prosperující masarykovskou první
republiku, natož Rakousko-Uhersko, proto historii všemožně
překrucovali a zamlčovali. Na školách se dějiny učily ve
stylu vítězné komunistické strany a o
místní historii byl zájem minimální.
Byly však i vyjímky: můžeme připomenout
středoškolského učitele dějepisu Jakuba Trnku.
Další podstatnou věcí začala časem být i
jazyková bariéra. Na školách se povinně
učila zejména ruština a těch, kteří aktivně znali
němčinu (kterou se dřív ve Znojmě běžně mluvilo a psalo) rychle
ubývalo. Tak bylo stále méně lidi, kteří by
mohli a chtěli číst ve starých, německy psaných
novinách (Znaimer Wochenblatt a další) a vznikala
tím další bílá a
prázdná místa v historii zdejšího
kraje.
Bylo dobrým počinem Okresního archivu ve Znojmě, že od
80-tých let 20. století začal vydávat tzv. Ročenku (nyní Sborník),
kde profesionální i amatérští
nadšenci mohli publikovat výsledky svých
historických místních bádání.
Tím jsou tyto publikace cenné a nenahraditelné až
do dnešní doby.
Také Okrašlovací spolek ve Znojmě si uvědomil
přetrženou historii našeho kraje a rozhodl se všemožně
usilovat o nápravu současného stavu.
Protože náš kraj byl vždy dvojjazčný, podporuje
náš člen Ing. Karel Fiala již několik let
vydávání česko-německého časopisu "Okno - Fenster",
kde jsou v obou jazycích, různé články o historii
i současnosti našeho a přilehlého rakoukého
regionu.
Rovněž založil ediční řadu "Opera Znoymensia"
("Díla znojemská"), začal vydávat překlady autorů
působících ve Znojmě a
píšících převážně německy.
Okrašlovací spolek nyní na svých
internetových stránkách uvádí
samostatnou kapitolu "Paměť místa".
Chceme zde čtenářům postupně přibližovat méně
známé úseky z historie našeho města a
kraje, buď jako překlady původních (zvl. německých)
prací a článků nebo naše
originální badatelské práce.
Přivítáme samozřejmě i příspěvky od kohokoliv, kdo
má rád naše město a region a chce oživit paměť
tohoto místa. Přivítáme i jakékoliv
kritické nebo upřesňující připomínky k
uváděným textům, vzpomínky pamětníků,
fotografie, dokumenty apod.
Začínáme - jak jinak - stručnou historií
našeho předchůdce, Zalesňovacího a
okrašlovacího spolku ve Znojmě, jak ji popsal Anton Vrbka
v Kronice města Znojma z roku 1927.
Mudr. Lubomír Černošek,
předseda Okrašlovacího spolku ve Znojmě.
Březen 2009