Okrašlovací spolek ve Znojmě
P a m ě ť m í s t a
ZNOJEMSKÝ HRAD - 2011
Pravěk
Mimořádná poloha
nad soutokem Gránického potoka a řeky Dyje poskytla
vhodné prostředí pro člověka již ve 4.
tisíciletí př. Kr. Z mladší doby
bronzové (1300-1100 př. Kr.) pochází
významný nález depotu 70 kusů bronzových
hřiven.
Hrad knížat znojemských z rodu Přemyslovců (konec 11. – 12. stol.)
Ostroh byl zřejmě
prastarým kultovním místem a nebylo
náhodné, že v 2. polovině 11. století si jej
vybral moravský a později český kníže
Konrád I. a jeho syn Litolt jako místo pro stavbu
nového dřevěno-hlinitého hradu. Až do té doby
spravovali moravští Přemyslovci znojemský kraj z
nedalekého Hradiště sv. Hippolyta. Nový hrad byl
obranyschopnější a lépe střežil starou kupeckou
cestu, vedoucí z Rakous přes Kraví horu a
údolí Dyje na sever. Čestnou pozici uprostřed hradu
zaujala hradní rotunda Panny Marie, později sv. Kateřiny s
unikátní freskovou výzdobou. V 1. polovině 12.
století hrad trpěl spory mezi českými a moravskými
Přemyslovci. V té době se zde nacházela mincovna, v
níž byly raženy mince znojemského údělného
kní¬žectví. Hrad byl rezidenčním sídlem
moravských markrabí Konráda Oty a Vladislava
Jindřicha, kteří hrad přestavěli do kamenné podoby a
zpevnili silnými zdmi a netradiční osmibokou věží
(tzv. Loupežnická věž, r. 1892 se zřítila).
Královský hrad na okraji královského města (13. – 17. století)
Po zániku
znojemského knížectví koncem 12. století
spravovali hrad purkrabí, později královští
hejtmani. Král Přemysl Otakar I. založil na předpolí
hradu v letech 1222-12226 první institucionální
město na jižní Moravě. Hrad byl místem častých
návštěv českých panovníků, kteří
tudy projížděli při svých cestách z Čech do
Rakous, a místem mnohých diplomatických
jednání. Král Jan Lucemburský zde
například v roce 1335 provdal nejmladší dceru Annu
za rakouského vévodu Otu IV. Veselého. V době
husitských bouří byl znojemský hrad pevnou oporou
krále a později císaře Zikmunda Lucemburského,
který zde v roce 1437 umírá. Od 2. poloviny 15.
století je však hrad často panovníkem
zastavován a poté zpět vykupován. V letech
1529-1530 zde pobývala královna Marie, vdova po
Ludvíku Jagelonském. O pár let později, v době
zesíleného tureckého nebezpečí, byl hrad
shledán ve velmi špatném stavu, a proto na
příkaz moravského zemského sněmu opraven a
zesílen. Po potlačení stavovského
povstání byl hrad v roce 1621 zkonfiskován
zástavnímu držiteli Vilému z Roupova. Po
požáru v roce 1630 byl sice jako zemská pevnost
částečně opraven, přesto jeho význam a údržba
rychle upadaly.
Zrušení a rozdělení hradu (18. – 19. století)
Koncem 17. století byl
znojemský hrad napůl v ruinách. Dekretem císaře
Josefa I. z roku 1709 byla zadní část hradu
věnována jako léno hrabatům z Deblína.
Přední část hradu s rotundou, Loupežnickou věží a
maštalemi koupili znojemští měšťané,
kteří zde v roce 1720 založili pivovar.
Deblínové
nechali starý hradní palác za příkopem
zbořit a místo něj v letech 1711 -1721 postavit nový
barokní zámek s čestným dvorem
obráceným do údolí Dyje. Vstupní
sál zámku vyzdobil freskami Jan Michael Fisée
(1686 - 1732). Ve špaletách oken jsou zobrazeny
portréty českých panovníků a v medailonech pod
kopulí habsburští panovníci od 15.
století. Postavy žen v kopuli představují Alegorii
Svornosti a Slávy zemí Koruny české. Když v roce
1784 hrabě Josef z Deblína zemřel bez mužského dědice,
připadl zámek zpět císaři. Inventář byl
záhy rozprodán a prázdná
zámecká budova pak po celé 19. století
sloužila jako občasná kasárna a vojenský
špitál.
Hrad jako muzeum a pivovar
Mezi roky 1910 až 1922 byla
celá budova deblínského zámku
adaptována pro výstavní účely
městského muzea (dnes ve správě Jihomoravského
muzea ve Znojmě). Výroba piva v přední části hradu
byla v první dekádě 21. století postupně
utlumována a pivovar nakonec odprodán městu (2010). Město
Znojmo je tedy dnes vlastníkem celého areálu
znojemského hradu.
Znojemský hrad - pohled z ulice Přemyslovců
| zpátky | úvod | další |