Zalesňovací a
okrašlovací spolek ve Znojmě 1878 - 1945
Od počátku
19.století se romanticky založená část
znojemských měšťanů snažila vytvářet
okolo zastaralé středověké pevnosti města Znojma
pás estetické zeleně. Odpovídalo to
dobovým představám o podobě krajiny. Do budoucna
se ukázala tato snaha jako velmi
šťastná, neboť historické centrum
města zůstalo dodnes odděleno od moderní zástavby
vhodným odpočinkovým prostorem. V
návaznosti na tyto smělé projekty (1804 -
parkové aleje podél městských hradeb,
1824 - Karolinina brána, 1875 - Rajská zahrada;
vstup do Gránického údolí z
ulice Přemyslovců aj.) dospěli znojemští
občanští romantici k závěru,
že jejich ušlechtilým zahradním a
krajinným snahám je třeba dát
oficiální organizační
rámec. V roce 1877 proto vzniká
myšlenka vytvořit znojemský
Okrašlovací a zalesňovací spolek. Jeho
stanovy byly zadány 4.června 1878 a schváleny
výnosem moravského
místodržitelství 4.července 1878.
První valná hromada znojemského
Okrašlovacího a zalesňovacího spolku
se konala 5.srpna 1878. V tomto období
šlo převážně o německé
společenství, byť česká jména se
v zahradních a krajinných
snahách ve Znojmě objevují
zvláště v první polovině 19.
století také. Tento stav lze vysvětlit dvěma
základními aspekty. Členství
v Okrašlovacím spolku bylo
elitní, spojené
s mecenášskými povinnostmi i
vysokými členskými finančními
příspěvky, což často nebylo v možnostech
mnohých českých obyvatel Znojma. Druhé
vysvětlení je ryze politické: Od roku 1867, kdy
došlo k rakousko - uherskému
vyrovnání, jež ignorovalo české
požadavky, se začaly vztahy mezi Čechy a Němci rapidně
zhoršovat. Tyto nacionalistické
vášně byly často i uměle podsouvány až
vnucovány občanským vrstvám, což se
projevilo i ve Znojmě. Kromě toho zde působil silný vliv
nedaleké rakouské metropole.
Znojemští občanští
romantici totiž budovali zahradní a krajinné
úpravy nejenom pro sebe, ale také proto, aby do
Znojma přilákali solventní
návštěvnickou klientelu, což samozřejmě
přinášelo ekonomický efekt. Vyjdeme li
z toho, že solventní
návštěvnická klientela byla hlavně
německá z Vídně i jiných
větších měst, lze takto ve Znojmě, alespoň
částečně vysvětlit německou orientaci.
Okrašlovací spolek ve Znojmě se zasloužil o
zalesnění holých skal v
bližším i
vzdálenějším okolí města,
vybudoval cesty a odpočinková místa. Svou
pozornost vždy zaměřoval také na ochranu přírody
a ptactva, stejně jako se snažil prospívat včelařům a
chovatelům bource morušového. Zřídil
překrásná vyhlídková
místa, a tím za šedesát let
své existence výrazně přispěl ke
zkrášlení města i jeho
okolí. Ale také pro rozvoj turistiky toho vykonal
nemálo. Zřídil ukazatele cest a staral se o
značkování cest. Ve městě i v okolí
založil sady, například zahradu
tehdejšího měšťanského
spolku (Domeček?) a dále vysadil stromy kolem
mikulášského a michalského
kostela, na Kopalově náměstí, na Neustiftu, u
bývalého rybníčku Rossschwemme, na
Drážní ulici, na Napajedlech, na
starém dobytčím trhu, podél cesty do
Lesek a k Steidlově továrně a další až
do Dobšic, na Vídeňské ulici, na
Burgbregu, na Soudním vrchu, v
Gránicích, na Velké i Malé
Kraví hoře (Městský lesík) na
vojenské střelnici v Podyjí, v Mločím
údolí a u Suchohrdel. Zřídil
nádherné cesty v Gránicích
a v Mločím údolí. Když roku 1887
zničil lesní požár porost na
levobřežním svahu Gránického
údolí, spolek jej opět zalesnil, upravil zde
cesty a pěšiny, položil mosty a lávky, a proměnil
tak celé údolí v místo
vhodné k procházkám i k odpočinku. To
bylo možné zejména po roce 1889, kdy byla odtud
přeložena vojenská střelnice na Sextenberg
(Načeratický kopec) a spolek vykoupil od drobných
vlastníků pozemky na dně údolí. Pan
Kerneker daroval spolku své louky, které ležely v
tomto prostoru.
Pět cest v
Gránicích bylo pojmenováno po
zasloužilých mužích
Okrašlovacího spolku. Byli to Brosch, Haberler,
Kerneker, Lerch a Oborny. O nejnovější cestu se
zasloužil 24. pěší pluk, a proto nese jeho
jméno. Útulna (Ochranná chata) v
Gránicích je pojmenována po Gottfriedu
Tkanym. Rovněž v Městském lesíku stojí
prostorná útulna. Je pojmenována po
svém staviteli Schweierhoferovi.
Dřívější
Císařský kámen v Městském
lesíku byl věnován zasloužilému členu
Hochbergerovi. V horní části Gránic
byl zřízen Piwetzův pramen.
V roce 1919 do Znojma
přichází poměrně mladý
český lesní inženýr Jakub Jiral -
v této době mu bylo 35 let. Předsedou
znojemského Okrašlovacího a
zalesňovacího spolku byl starší Němec
Robert Mayer, ale v roce 1921 se do popředí
dostává taktéž
starší Němec Johann Muck - v tomto roce
mu bylo 73 let. V roce 1921 byla na tyto dva muže vložena
nebývalá zodpovědnost. Šlo o to zda
znojemský Okrašlovací a
zalesňovací spolek bude logicky česko-německý, či
bude v rámci Československé republiky
dále živořit v nacionální
separaci. Iniciativní byl Jakub Jiral a úspěch
slavil jeho smysl pro diplomacii a dobrá znalost němčiny. Na
první pohled dělila oba muže velká propast -
jednak věková, jednak názorová. Oba
byli vlastenci, jenže jeden německý a druhý
český. Jeden v dobrém a s
nostalgií vzpomínal na
mocnářství a nedůvěřoval nové
republice, druhý považoval mocnářství
za poraženého zkostnatělého nepřítele
a republiku za naplnění mnohaletých
národních ambicí. Jak je tedy
možné, že tito dva muži, po nepochybně složitých
jednáních, si dokázali dne 11.dubna
1921 podat ruce na znamení dohody, že
Okrašlovací a zalesňovací spolek ve
Znojmě bude česko-německý. Bylo to nepochybně
demokratické prostředí první
Československé republiky, což sehrálo svou roli.
Druhým důvodem bylo, že oba muži byli vzdělané a
kultivované osobnosti. Třetím důvodem bylo, že
našli společné téma -
znojemské parky, lesoparky a krajinu. Tímto
krokem, doslova skutečným česko německým mostem,
tedy nikoliv pouze politicky deklarovaným, začala
další etapa nebývalých
tvůrčích parkových, lesoparkových a
krajinných aktivit, žel ve Znojmě poslední.
Hned první česko
německá realizace byla z několika aspektů vskutku
symbolická. Společným
úsilím se konečně naplnila stará
realizační ambice a podařilo se vybudovat technicky
náročnou cestu spojivší
znojemské Karolíniny sady
v dyjském údolí
s lesoparkem Podhradí
v Gránickém údolí.
Stalo se tak v roce 1923 a společné česko
německé dílo bylo pojmenováno po
předsedovi Okrašlovacího a
zalesňovacího spolku Muckova cesta.
Roku 1922 přispěl
Okrašlovací spolek k obnovení
rozhledny na Králově stolci. Německou loajalitu a dobrou
spolupráci s Čechy, alespoň ve
společenství občanských romantiků, dokladuje
v roce 1928 vybudování dlouhé
Jubilejní cesty - k desátému
výročí existence první
Československé republiky. Tato cesta
začíná na protáhlé
pravidelné plošině podél
Gránického potoka a po
dílčím serpentinovém
stoupání končí na staré
hradišťské silnici. Asi od místa
serpentinového stoupání pokračovala do
příkrého svahu serpentinová
pěšina, která se těsně pod
klášterním zdivem na
Hradišti dělila na větev k farnímu a
poutnímu kostelu sv. Antonína
Paduánského a větev
směřující k silničce na
Hradiště.
V roce 1938
plánoval znojemský česko německý
Okrašlovací a zalesňovací spolek
zřízení botanické zahrady
vzácné podyjské květeny
v Gránickém údolí
pod hradem na místě ovocné zahrady a
přilehlých plochách i části ostrožny
s názvem Kroko. Vzhledem k již
pokročilé roční době byly tyto práce
odloženy na jaro roku 1939. Čeští a
němečtí občanští romantici
možná tvrdošíjně věřili, že botanickou
zahradu založí. Neblahý temný
dějinný čas se ale začal naplňovat a 9. října
1938 Znojmo obsadila fašistická vojska. Nastala
období, která nepřála
spolkovým aktivitám občanských
romantiků. Ještě v roce 1938 ze Znojma
odešla značná část Čechů a po roce
1945 téměř všichni Němci. Jejich
velkolepé parkové, lesoparkové a
krajinné dílo, které
nejdříve zvláště Němci a později i
Češi budovali od 1804, tedy 135 let, bylo na
tragickém konci. Po krátké
poválečné iluzi, navíc stačilo jen
nemnoho roků k rozsáhlému
zanedbání a devastaci dlouho
budovaného „rodinného
stříbra“ českého i německého
Znojma. Ani s odstupem času nelze změnit dějiny česko
německých vztahů, které žel vždy neměly
nastíněná pozitiva
vytvářená občanskými romantiky, ale
byly naopak mnohdy značně nepříznivé až velmi
tragické. Se zarůstajícími
německými hroby ale mizelo a bylo neobjektivně
zastíráno vědomí o kulturní
a tvůrčí dimenzi tohoto dějinného
soužití. Ovšem i další osud
mnohých českých občanských romantiků
byl velmi neblahý. Lze to jej dokladovat na
životním osudu lesního rady pana Ing. Jakuba
Jirala. Po nacistické okupaci byl ihned propuštěn
ze služeb města Znojma a opustil obsazené
pohraničí. V roce 1942 byl dokonce zatčen gestapem,
vyslýchán a vězněn, kdy byla záminkou
jeho sbírka historických zbraní a
údajná politická nespolehlivost. Život
mu do značné míry zachránila
dobrá znalost němčiny. Jen na poměrně krátkou
dobu se po II. světové válce ve Znojmě
vrátil ke své původní
práci. Akční výbor
Národní fronty navrhl
pensionování Jakuba Jirala již 25.
února 1948, propuštěn byl 26. února
1948 a oznámení obdržel 27. února
1948. Později přišel o svůj znojemský dům i
sbírku historických zbraní.
Horší ale možná bylo vědomí
bezmocnosti při pohledu na ničené mnoho let
budované zahradní hodnoty, včetně
nutné ztráty iluzí z doby
krátce poválečné.
Předsedové:
- 1878 - 1886 Johann
Haase
- 1886 - 1895 Ferdinand
Kerneker
- 1895 - 1898 Romuald
Hochberger
- 1898 - 1902 Leopold
Ritter von Haberler
- 1902 - 1905 Fritz
Schneider
- 1905 - 1921 Robert
Mayr
- 1921 - 1929 Johann
Muck, Jakub Jiral (jednatel)
- 1930 - 1934 Josef
Mareš
- 1935 - 1938 Jakob Křepinský
Literatura:
Ant. Vrbka, Gedenkbuch der Stadt Znaim, 1927
Kozdas, J. a kol., 200 let městských
alejí a parků ve Znojmě, Znojmo 2004
|
