Rok
2018 leden
![]() P. Rudolecký zemřel ve Znojmě, v ulici "U Domoviny" č. 15. Kněz a národní buditel. Je po něm pojmenovaná jedna z ulic ve Znojmě. Viz také: Osobnosti - Josef Rudolecký
![]() Generální představená sester boromejek (t.j. "Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského") zemřela v klášteře na Hradišti u Znojma. Onemocněla zhoubným nádorem na plicích a je pohřbena na řádovém hřbitově na Hradišti. V roce 1996 byl zahájen proces jejího svatořečení, který stále probíhá. V roce 2014 uznal papež František její heroické ctnosti a prohlásil ji za "Ctihodnou". Viz také: Ctihodná matka Marie Vojtěcha Hasmandová
![]() 31. ledna 1818 byl ve Vídni popraven loupežník Jan Jiří Grasel, literární hrdina řady knih, povídek, pověstí i lidových písní. Loupil také na Znojemsku. Jeho jméno, v rakouské výslovnosti znějící "grázl", zobecnělo v češtině i němčině. Stalo se synonymem pro loupežníka, banditu, darebáka a zločince. únor
![]() Narodil se 6. února 1878 ve Svatoslavi u Tišnova. Po absolvování brněnského učitelského ústavu, přesněji c. k. českého ústavu pro vzdělání učitelů (1897), kde jej pro prehistorii zainteresoval jeden z profesorů – výkonný archeolog-amatér Josef Hladík – nastoupil službu čekatele učitelství na venkovské škole v Hostimi na Moravskobudějovicku. Po dvou letech získal vysvědčení učitelské způsobilosti a od roku 1900 byl ustanoven jako podučitel na přifařené škole v Boskovštejně. S výjimkou let první světové války, kdy zastupoval – sám nevoják – mobilizované učitele na okolních školách, zůstal boskovštejnské škole věrný až do svého penzionování v roce 1930; od roku 1922 byl jejím řídícím učitelem. V roce 1916 si dal F. Vildomec, tehdy již známý archeolog, postavit na konci Boskovštejna rodinnou vilku. V tomto domě strávil s rodinou – s výjimkou let 1930-1938, kdy žili ve Znojmě – celý svůj dlouhý život. Prestiž F. Vildomce jakožto badatele-vlastivěda a archeologa byla z počátku vázána na spolupráci s J. Palliardim, po jeho smrti (1922) pak rostla z výsledků jeho samostatné práce. František Vildomec zemřel v ústraní svého boskovštejnského sídla dne 3. listopadu 1975 ve věku nedožitých 98 let.
Feifalik byl také jedním z badatelů, kteří označovali Rukopis královédvorský za padělek. Své zjištění o rukopisu pak uveřejnil v roce 1860 v knize "Über die Könighofer Handschrift" (O rukopise Královédvorském). Tímto však upadl v nemilost české veřejnosti, až mu nakonec bylo znemožněno publikovat v jediném českém vědeckém periodiku - Časopise Musea království Českého.
![]() František Vácslav Peřinka byl historik, autor svazků Vlastivědy Moravské (okresy Znojmo, Vranov, Jaroslavice a jiné). Viz také: Osobnosti - František Vácslav Peřinka březen
duben
![]() květen
červen
červenec
![]() Po teologických studiích byl 6. června 1868 vysvěcen na kněze. V Římě získal doktorát kanovnického práva a stal se blízkým spolupracovníkem papeže Pia IX. a následně i Lva XIII. V roce 1881 ale onemocněl a vrátil se na Moravu do Černé hory – a 1884 odešel tentokrát do teplé a úrodné oblasti Božic-Českých Křídlovic nedaleko Znojma, kde získal faru. K jeho největším počinům patří stavba kláštera „Maria Hilf“ v Božicích. viz také: Osobnosti - Maxmilian Thaddäus Mayer
viz také:
Osobnosti - Herbert Felix
srpen
![]() Syn malíře miniatur a také profesora na znojemské ženijní akademii Matěje Adolfa Charlemonta. Už jako chlapec pomáhal v práci svému otci. Studoval u Engerthse a Makarta, v jehož ateliéru pracoval od roku 1870. Působil v Italii a ve Francii ale také v Liberci. Byl přítelem tamějšího textilního továrníka Heinricha Liebiga. Celá řada jeho obrazů se nachází v Liberecké oblastní galerii "Lázně".
![]() Emeritní učitel dějepisu a češtiny, spisovatel, básník, překladatel, regionální badatel, člen mnoha znojemských spolků. Jiří Svoboda učil dějepis srdcem, sepsal také řadu znojemských a regionálních pověstí a vzkřísil pověst o Hroznové koze. Upozornil na významné regionální osobnosti, např. továrníka-okurkáře Herberta Felixe, učitele a kněze Johanna Gregora Mendela a jeho působení ve Znojmě, také na pozapomenutý pobyt polských vlastenců v 19. století ve Znojmě a jejich „Polský kámen“ i mnoho dalších. Přeložil povídky Antona Vrbky, básně Josefa Bergmanna, knihu Charlese Sealsfielda a Adolfa Foyta. Je členem Okrašlovacího spolku, spolku přátel Hroznové kozy, Mezinárodní společnosti Ch. Sealsfielda a dalších sdružení. Ze tří manželství má 7 synů. K jeho 65. narozeninám před 10 léty mu Okrašlovací spolek ve Znojmě udělil Ocenění za dlouholetou literární a překladatelskou činnost.
Od srpna 1993 chodí každý měsíc poutníci k obnovené kapli Panny Marie Bolestné nad Popicemi. První taková pouť po r. 1989 se uskutečnila 14. srpna 1993. Poutníci šli část cesty bosí, jako výraz pokání a nesli velký kříž. Obnovenou kapli vysvětil biskup Lobkowitz. Postupně byla u kaple vyvrtána studna (1995), obnoveno několik chátrajících soch při poutní cestě a na Kraví hoře umístěna v r. 2004 cenná barokní socha Panny Marie „Útočiště hříšníků“ od G. A. Heinze. To vše se dělo z iniciativy znojemského děkana Mons. Jindřicha Bartoše a „Nadace pro obnovu církevních památek děkanství znojemského“. Pouť k 25. výročí se konala 12. 8. 2018. Další pouti budou opět v měsíčních intervalech, vždy v neděli po 13. dni v měsíci.
září
říjen
Jaroslavice, Miroslav, Moravský Krumlov, Vranov n. D. a další rozsáhlé části znojemského pohraničí byly, na základě mnichovské dohody, obsazeny armádou Německé třetí říše. Znojmo samotné bylo obsazeno 9.10.1938.
listopad
![]() Pracovník ve školství a kultuře na Znojemsku, redaktor časopisu "Od Horácka k Poddyjí. prosinec
přesné datum není známo |
||||||
Rok
2019 leden
![]()
![]() Významný znojemský hudebník, člen profesionálního Symfonického a divadelního orchestru (1942-1944), člen Jihomoravského kvarteta (1945-1955), smyčcového a klavírního tria a dirigent Symfonického orchestru ve Znojmě. Hudební pedagog, vyučoval hře na housle, ředitel (1959-1980) na Hudební škole ve Znojmě a pedagog na Střední pedagogické škole, kde vyučoval hru na housle a komorní hru (1980-1983. únor
![]() viz Osobnosti: Anton Hübner březen
![]() Na jeho rodném domě ve Znojmě byla odhalena pamětní deska v květnu 2009. Viz článek: „Malíř Oskar Pafka „
Po vzniku samostatné ČSR vznikl k 31. 3. 1919 i „Odbor KČST Znojmo“ s 99 členy. Ten volně navázal na práci již dříve existující znojemské sekce ÖTC (Österreichische Touristenklub – Sektion Znaim). Tenkrát u jejího zrodu stál i znojemský „Zalesňovací a okrašlovací spolek“ a sekce byla založena 7. 3. 1883. Nejznámějším a nejaktivnějším předsedou KČT Znojmo v nové republice se stal od 23. 1. 1921 ředitel měšťanské školy Karel Zobal, který tuto funkci zastával až do své smrti v roce 1937. viz také - Osobnosti Znojemska: Karel Zobal *) karikatura od Ondřeje Sekory květen
![]() Oskar Pafka 1933 20. května letošního roku si připomeneme 110 let od svatořečení sv. Klementa Maria Hofbauera, který se narodil v česko-německé rodině v Tasovicích, kde při křtu získal jméno Jan. Ve Znojmě se učil pekařskému řemeslu v pekárně mistra Dobeše a později v louckém klášteře pracoval jako pekař a navštěvoval klášterní školu zdejších premonstrátů. Dlouhá a složitá cesta ke kněžství a řeholnímu životu a následná horlivá apoštolská činnost ho zavedly do mnoha evropských zemí; působil na území dnešního Česka, Rakouska, Polska, Itálie, Německa a Švýcarska. Klement Maria Hofbauer byl svatořečen 20. května 1909 papežem Piem X. v Římě. Slavnosti se zúčastnili oba moravští biskupové – arcibiskup olomoucký František Bauer a biskup brněnský Pavel Huyn – a okolo tři sta poutníků z Moravy v čele se zemským hejtmanem hrabětem Ottem Serenyiem.
Zde je také v kryptě kostela pohřben. viz Osobnosti: Jiří Antonín Heinz červen
![]() Viz článek: “Za Antonem Vrbkou„ a některé další v „Paměti místa“.
viz také - Paměť místa: Na náměstí znovu roste skautská lípa Skauti slaví stovku i výstavou červenec
![]() Viz článek:“Příspěvek k historii bitvy u Znojma 1809“ v „Paměti místa“ srpen
![]() Začínal jako spolupracovník novin, nejen jako recenzent a pisatel různých článků a glos, ale současně i jako ilustrátor. V letech 1952-1957 studoval u prof. O. Nejedlého v Praze. Je nositelem několika vyznamenání doma (medaile O. Březiny, M. Švabinského) i v zahraničí. Čestný občan Hlubokých Mašůvek (1981). Těžištěm jeho tvorby je krajinomalba. Viz Osobnosti: Antonín František Stehlík září
![]() ![]() ![]() viz také - Osobnosti Znojemska: Polesný Karel - Paměť místa: Znojemské gymnásium slavilo 100 let říjen
Viz recenze:“Sto let farního kostela Konice“ listopad
V listopadu 2019 tomu bude již 100 let, co byl proveden zápis do nově založené české hudební školy ve Znojmě. Datum „listopad 1919“ je proto považovat za počátek českého hudebního školství ve Znojmě v nově vzniklé samostatné republice. Tato škola se po roce provizorního vyučování přestěhovala do budovy dnešního Státního okresního archivu na dnešním Divišově náměstí, kde již v době od roku 1857 až do počátku 1. světové války sídlila „Städtische Musikschule“, jedna z prvních hudebních škol v c.k. monarchii. Od jejího založení až do roku 1902 stál v jejím čele vídeňský rodák, dirigent, skladatel a houslista Heinrich Fiby. Je zajímavé, že v době tzv. I. republiky až do počátku II. Světové války existovala paralelně i německá hudební škola v budově Německého domu (později PDA, hotel Znojmo, sídlo ČS a.s. a dnes ve vlastnictví města Znojma). Pokud bychom se chtěli vrátit ještě hlouběji do historie, bylo by třeba si připomenout i církevní hudební školu, která vznikla koncem 17. století v premonstrátském klášteře v Louce u Znojma a existovala až do zrušení kláštera v rámci tzv. josefinských reforem na sklonku 18. století. Poté se výuka hudby částečně přenesla ke sv. Mikuláši, a do dominikánského kláštera ve Znojmě. O provozování a výuku světské hudby se již od vlády Marie Terezie starali též tzv. „turnéři“ (borci), kteří v roce 1846 založili městskou kapelu znojemských ostrostřelců. viz také: Paměť místa *) Hned za vstupními dveřmi ZUŠ na Roosveltově ulici ve Znojmě je na pravé stěně umístněna jeho plastika hrajících a zpívajících andělů.
![]() V pátek večer, 17. listopadu 1989, byli surově zbiti studenti v Praze na Národní třídě. Policejní jednotky je oblíčily a i přes pokřik "Máme holé ruce" byly použity pendreky. To odstartovalo další masové protesty obyvatel a změny, vedoucí k pádu komunistického režimu. Ve Znojmě se události rozjížděly pomalu, ale stávka dne 27. 11. 1989 už dokázala zaplnit celé dolní náměstí. Po 30ti letech proběhlo ve městě několik vzpomínkových akcí, besed, a také Happening na Komenského náměstí, kterého se uúčastnilo asi tisícovka lidí se svíčkami a klíči. viz také - Paměť místa: Oslavy 30. výročí sametové revoluce O sametové revoluci sametové Fotografie z listopadoých oslav přesné datum není známo
|
||||||
|
||||||
Rok 2021 leden
![]() V lednu 1991 se ing. Jindřich Kania iniciativně ujal vydávání měsíčního zpravodaje „Život farností Znojma“. Tuto práci dělal celých 25 let, pak to po něm převzali mladší a tento farní zpravodaj vychází dosud, pravidelně již celých 30 let. Znojemský farní zpravodaj si za uplynulá tři desetiletí získal skvělé renomé. Všichni farníci a další čtenáři zde najdou přehledný informační servis o bohoslužbách a dalších akcích, zajímavá duchovní zamyšlení i střípky z historie. Já osobně jsem zpravodaj objevil někdy v jeho prvním desetiletí díky babičce. Seriál o církevních památkách Znojma a okolí z pera již zvěčnělých pánů Karla Fily a Václava Pavlíka nemá dodnes konkurenci a zapsal se zlatým písmem do dějin znojemské historiografie. Přeji Životu farností Znojma další úspěšné roky a jeho redaktorům hodně zdaru. Pán Bůh oplať! Jiří Kacetl, Život farností Znojma, 1/2021 Viz též: Jindřich Kania
![]() Karel Krafka byl spoluzakladatel Janáčkova kvarteta, kde
hrál 30 let na vzácné violoncello, které
vyrobil r. 1707 Santo Seraphino. Byl také
protifašistický bojovník.
![]() viz paměť místa: - Skládali pro Znojmo
![]() 6. ledna 1871 se ve Znojmě narodil malíř Alexander Pock. Byl také členem "Svazu výtvarných umělců Jižní Moravy" (SVUJM)
![]() SVUJM
viz také osobnost: Alexander PockPrell, Přeček, Pafka, Budík, Wiehar, Nestarowitschová, Pock, Zemina (zleva)
![]() 7.
ledna 2021 oslavil 50. narozeniny znojemský jáhen Willi
Türk. Narodil se v Boskovicích. Po studiu na Konzervatoři
Brno absolvoval Teologickou fakultu v Olomouci. Svěcení pro
trvalý diakonát přijal v roce 2006. Je vedoucí
schóly u Sv. Mikuláše a působí jako pedagog
v oblasti hudby.
![]() Studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1978 - 1979), 1979 - 1984 studium na Pedagogické fakultě MU v Brně, obor výtvarná výchova + český jazyk a literatura, malba, 1984 - 1986 doktorské studium na MU v Brně. Byla učitelkou výtvarné výchovy na Gymnáziu a SPgŠ ve Znojmě, členkou znojemského uměleckého sdružení "Meandr". Své díla vystavovala ve Znojmě, Vyškově, Novém Městě n. M., Žďáře n. Sáz., Vamberku, Retzu.
![]() Muzikolog a organizátor hudebního života, profesor hudební vědy a vedoucí Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, v roce 1969 založil časopis Opus musicum a stal se jeho prvním šéfredaktorem. Vzdělání: 1950-1954 Gymnázium Znojmo, 1954–1959 hudební věda na FF MU, zde získal tituly: PhDr. (1966), CSc. (1990), docent (1990), profesor (1994) pocty: Cena rektora MU za vynikající vědecké dílo (1998), Cena Adalberta Stiftera za rozvoj česko-německých vztahů (1998), Jmenován členem-korespondentem Rakouské akademie věd
![]() V roce 1891 se v Pavlicích narodil sochař Karel Pokorný. ![]() Božena Němcová (autor K. Pokorný - 1955) viz také osobnosti: Karel Pokorný
![]() viz paměť místa: - Skládali pro Znojmo
V letech 1705–1714 byl varhaníkem ve Znojmě. Zajišťoval hudbu v kostele u sv. Mikuláše. Udával slohový ráz znojemského hudebního baroka. 20. dubna 1714 se stal varhaníkem v chrámu sv. Jakuba v Brně, kde působil až do své smrti v roce 1741. Komponoval ve stylu vídeňského baroka. Byl rovněž významným hudebním pedagogem. Z jeho žáků vynikl zejména varhaník a skladatel Jan Brixides. Na kůru kostela sv. Jakuba bylo nalezeno několik chrámových skladeb pro sóla, sbor, malý orchestr a varhany. Největší z těchto děl je Requiem, které také zaznělo v den pohřbu skladatele 28. ledna 1741. únor
![]()
![]()
![]() Narodil se jako syn lobkovického archiváře 14. 6. 1874 v Roudnici nad Labem. Stal se profesorem vídeňské univerzity a zakladatelem moderního směru dějin umění. Jeho příručka „Katechismus der Denkmalpflege“ se stala prvním shrnutím zásad památkové disciplíny jako vědeckého oboru. Zemřel 8. 2. 1921 v Hrušovanech nad Jevišovkou. Na místním hřbitově zdobí jeho hrob krásný kovový rokokový kříž.
![]() archeologem z Boskovštejna. Jejich společný a nejvýznamější objev se týká tzv. moravské malované keramiky, nalezené ve čtvti Novosady ve Znojmě. Další lokality, které prozkoumali, jsou např. Starý zámek v Jevišovicích, neolitické sídliště u Boskovštejna a jiné. Archeologická sbírka je součástí sbírek Moravského zemského muzea v Brně. V letech 1893 až 1900 byl také redaktorem „Časopisu vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci“. Zemřel 12. 3. 1922 v Moravských Budějovicích. ![]()
![]() Peter Alexander, vlastním jménem Peter Alexander Ferdinand Maximilian Neumayer, žil od roku 1941 ve Znojmě, kde navštěvoval gymnasium, na kterém v roce 1944 i maturoval.
Byl velmi úspěšným zpěvákem, pianistou, hercem, parodistou a moderatorem-bavičem. V druhé polovině 20.století patřil k nejúspěšnějším umělcům svého žánru. Byl jediným německy zpívajícím umělcem, jehož jméno se 60 let nepřetržitě objevovalo v hitparádách. . Jeho matka pocházela z Plzně. březen
![]() ![]() Hluboké Mašůvky A.F. Stehkík 1987 Viz Osobnosti:: Antonín František Stehlík
![]() P.Matyasko
byl iniciativním členem O.S., kam vstoupil v r. 1996. Byl i
zakládajícím členem „Spolku Přátel
Hroznové kozy“, který zde navazuje na
dávné tradice, spojené s vinohradnictvím v
oblasti Znojemska a části Dolního Rakouska. Vedl
fotografickou kroniku akcí „Hroznové kozy“.
Pro O.S. připravil úspěšnou výstavu fotografii o
zaniklých mlýnech v oblasti „Devíti
mlýnů“, která však byla, bohužel, už jeho
poslední.
Viz: "Vzpomínka Na Pavla Matyaska"
![]() Nové logo NPP
Z
nařízení
vlády ČR č. 164/1991 vznikl 20. 3. 1991 Národní
park Podyjí. Je z našich národních parků
nejmenší, jen 63 km2, ale nikoliv méně
populární. Ve stejný den vznikl i
Národní park Šumava“, náš
největší národní park. Provázely ho
ale časté problémy, např. s těžbou dřeva, s
přístupem návštěvníků do
jednotlivých zón NP aj. Za 30 let se tam
vystřídalo už 10 ředitelů.Ředitelem Správy NP Podyjí je od vzniku NP Podyjí stále ing. Tomáš Rothröckl. To svědčí, mimo jiné, o jeho dobrých manažerských schopnostech a promyšlené dlouhodobé koncepci rozvoje tohoto území. Blíže - různé články v „Paměti krajiny“ a v rubrice "Výročí“: „20 let“ a „25 let" NP Podyjí“.
![]() Byl také tvůrcem české basklarinetové školy – v letech 1974 až 1979 vyučoval hru na tento nástroj na Státní konzervatoři v Praze. ![]() Viz také: „Skládali pro Znojmo“ v rubrice „Paměť místa“. duben
květen
![]()
![]() Ve svých dokumentárních filmech propagoval rodné město s jeho historií a regionálními tradicemi. V roce 2019, při 14. ročníku udílení „Ocenění Okrašlovacího spolku ve Znojmě“ obdržel toto Ocenění za celoživotní propagaci Znojma ve svých dokumentárních filmech. červen
![]() viz také osobnosti: Karel Polesný
![]() signatura J.W.
![]() Obec
Modra je známá svojí malovanou keramikou. To vedlo
i zdejšího rodáka Alexandra Waltera ke studiu
slovenské lidové majoliky v Modre, pak vystudoval
Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni a nakonec
Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě
v ateliéru akademického sochaře profesora Kostky.
Alexander Walter zakotvil ve Znojmě, kde se také oženil. Ve svém domě přímo u řeky Dyje má svoji výtvarnou dílnu. Zabývá se keramikou komorní i monumentální. Měl řadu svých samostatných výstav v ČR (naposledy velkou výstavu v Bechyni) na Slovensku, v Rakousku, Belgii, v Itálii a v dalších evropských zemích. Je členem znojemské výtvarné skupiny „Meandr“, vzniklé v roce 2007 a jeho díla nechybí na žádné jejich výstavě. Drobnější i větší keramickou plastiku najdeme na různých místech Znojma (např. v Základní umělecké škole ve Znojmě) i ve sbírkách soukromých sběratelů. červenec
![]() Věnoval
se zejména populární hudbě,
nejznámější je asi televizní pořad
„Vysílá studio A“ nebo
trojdílný televizní seriál z roku 1968
„Píseň pro Rudolfa Třetího“.
![]() srpen
![]() 2. 8. 1961 zemřel ve Znojmě Josef Auer, archivář (narozený 23. 5. 1888 v Příměticích u Znojma)
Podrobněji viz v rubrice Osobnosti
září
![]() Znojemský malíř, oceněný Cenou města Znojma, která mu byla udělena za dlouhodobou významnou propagaci města Znojma v oblasti kultury. Pavel David maluje již od dětství, jeho oblibou jsou znojemské interiéry a znojemská panoramata. Je členem výtvarné skupiny MEANDR.
![]() 27. 9. 1921 se v Boskovštějně, v rodině významného archeologa narodil syn Vědomil, který se stal archeologem, učitelem historie a nakonec ředitelem Jihomoravského muzea ve Znojmě. Má zásluhu např. o znovunalezení busty Charlese Sealsfielda a její umístění na hradním nádvoří. Podrobněji viz v rubrice Osobnosti
![]()
![]() 30. 9. 1941 byl v Brně v Kounicových kolejích popraven Rudolf Melkus za ilegální protinacistickou činnost. V meziválečném období pracoval ve Znojmě jako geometr, nakreslil první barevný český plán Znojma. Byl činný v Klubu československých turistů a ve skautském hnutí. Podrobněji viz v rubrice Osobnosti říjen
![]() Je autorem pohádek, fejetonů a drobnějších próz. Ceněny jsou zejména jeho literární práce ze života učitele. Učil na školách ve Znojmě, Kuchařovicích, Tvořihrázi a v Horních Dunajovicích. Jedna ze znojemských ulic nese jeho jméno.
listopad
![]() Více na našem webu : Hugo Lederer - osobnost Znojemska
![]()
![]() prosinec
![]() Malíř, učitel výtvarné výchovy. V mládí pobýval v Paříži. Učil na znojemských školách a na gymnasiu také zeměpis, matematiku, rýsování a deskriptivní geometrii. Je znám především svými překrásnými akvarely Znojma a jeho okolí, velkým množstvím kreseb, linorytů, olejů ale i jiných výtvarných technik nejen u nás ale i v zahraničí.
![]() Hrát na housle se učil u tehdejšího učitele na hudební škole Karla Urbánka, klavírní hru studoval soukromě u učitelky Fukačové. Jako dirigent byl Josef Nechvátal dlouholetý a obětavý vedoucí „Pěveckého sboru Vítězslava Nováka“, který byl ve Znojmě založen Albertem Pekem už v roce 1920.
![]() Sv. Klement Maria Hofbauer, tasovický rodák, patron měst Vídně a Varšavy, redemptorista. Blíže viz v rubrice Osobnosti Znojemska.
![]() 30.
12. 1951 se ve Zlíně narodila Lenka Fialová,
loutkoherečka, výtvarnice a disidentka, která musela za
normalizace opustit vlast. Žila v Rakousku. V té době
spolupracovala s RFE Mnichov. Po sametové revoluci se
vrátila zpět. Je členkou Okrašlovacího spolku ve
Znojmě a členkou znojemské výtvarné skupiny
MEANDR. Měla řadu výstav u nás i v zahraničí.
![]() Ve Znojmě bydlel u Horního náměstí, v tzv. Valdštejnském paláci, kde využíval i služby astrologa.
![]() Seznam duchovních v Brněnské diecezi 1847
![]()
![]() Blíže viz v rubrice „Paměť místa“ (článek Zastavení slavných ve Znojmě).
|
||||||
Rok
2022 leden
![]() J. Winterhalder sen. - socha Davida, klášter Hradisko
Významný
barokní sochař, který po studiích v
Mnichově a ve Vídni, po studijních pobytech v
Solnohradu a Drážďanech, pracoval převážně na
Moravě,
v Hradisku u Olomouce, v Náměšti nad Oslavou, v Uherském Brodě, v Hustopeči na Bečvou a v Brně. Po roce 1750 se usídlil ve Znojmě, zde vytvořil jedinečnou barokní kazatelnu v Mikulášském kostele, kazatelnu v Dominikánském kostele a tamtéž poboční oltář sv. Dominika.
![]() únor
![]() Miloslav Smutný je rodákem z jižních Čech, z Jindřichova Hradce. Narodil se zde 2. února 1912. V roce 1930 absolvoval Odbornou keramickou školu v Bechyni. Po sedmiletém působení na Liberecku odešel do Znojma, kde od roku 1937 působil jako keramik u známé znojemské firmy „Keramia Sláma“. Ta byla po 2. světové válce znárodněna a splynula v roce 1948 s Keramickými závody Znojmo. Zde se pak Miloslav Smutný uplatnil jako hlavní výtvarník. Pracoval tam až do svého důchodu. Vytvořil v Keramických závodech řadu návrhů užitkové, figurální i ozdobné keramiky. Mnoho z nich je v soukromých sbírkách, některé vlastní i místní muzeum. Kromě toho navrhl etiketu „Sládka Hostana“ na znojemském pivu Hostan. Nesmazatelně se ale zapsal do historie města jako hlavní výtvarník a návrhář některých kostýmů pro Znojemské historické vinobraní, vytvořené v polovině šedesátých let 20. století Františkem Koukalem. Vinobraní pak proslavilo město Znojmo daleko za hranicemi regionu. Miloslav Smutný se už nedožil „sametové revoluce“, zemřel ve Znojmě na jaře 29. března 1989.
![]() Blíže o něm: viz Osobnosti Znojemska.
![]() Ke stoletému výročí jeho narození (a dalších čtyř znojemských umělců) byla v roce 2012 ve znojemském Domě umění otevřena zdařilá výstava „5x100“ a roku 2020 o něm a jeho tvorbě vyšla velká a zasvěcená monografie „Lidé a koně“ z pera Petra Kmoška. březen
![]() Před
10ti lety, ke 100. výročí jeho narození,
umístil Okrašlovací spolek na domě na Masarykově
náměstí, kde s rodinou bydlel, pamětní desku.
Jeho hrob na znojemském městském hřbitově máme v úmyslu, ve spolupráci s vedení města a se souhlasem jeho dcery, vyhlásit jako hrob nadační. Blíže o J. T. Fischerovi v naší rubrice „Osobnosti“.
![]() Proslavil
se v r. 1888, spolu s Františkem Vildomcem, nálezem tzv.
moravské malované keramiky na předměstí Znojma.
Blíže o něm v naší rubrice „Osobnosti“.
![]() Po
celou dobu první republiky byl ředitelem hudební
školy ve Znojmě, navíc byl i skladatelem. Mimo
jiné uměl hrát na dudy, nahrál několik
dudáckých skladeb v rozhlasu a na desky.
Blíže o něm v naší rubrice „Osobnosti“.
![]() duben
![]() Oční lékař
MUDr. Karel Fila byl rodákem z Vysočiny, přišel do Znojma
po 2. světové válce a postupně si oblíbil město i
s jeho historií. Měl spoustu zájmů, mimo badatelskou
činnost zejména filatelii.
Byl také několik let členem Okrašlovacího spolku ve Znojmě. Zemřel na Květnou neděli 1. dubna 2007. Okrašlovací spolek mu udělil in memoriam „Ocenění“ za jeho badatelskou činnost, kterou činil ve prospěch města a regionu. Blíže viz Osobnosti
![]() Dne
9. dubna 1992 byly příslušným odborem
Ministerstva vnitra ČR schváleny stanovy
občanského sdružení -
Okrašlovacího spolu ve Znojmě.
Zakládajících členů bylo tehdy šest a programově navazovali na činnost bývalého Zalesňovacího a okrašlovacího spolku ve Znojmě zaniklého v roce 1938. Dnes má spolek kolem 30 členů a bohatou činnost - dokumentovanou zápisy ze schůzí i na našich webových stránkách. Logo spolku vytvořila v roce 2000 naše - již zesnulá členka ing. arch. Blanka Rudolfová.
![]() Na
slavnostní schůzi ZOS ve Znojmě dne 24. dubna 1922 mu
byl udělen tento diplom čestného členství a
zároveň byl po něm pojmenován i pramen pitné vody
v Gránicích.
květen
![]() Malé
smutné výročí: Před 220 roky, 22. května 1802,
vypukl na znojemském Dolním náměstí
velký požár. Zachvátil domy č. 2, 3 a 4, a to v 10
hodin dopoledne, v čase,
Panika byla tak veliká, že se prchající dav začal v úzkých ústupových uličkách tlačit, v bývalé "Pfortně" (Prostřední bráně), u dnešní Nové lékárny, došlo i k případu ušlapání několika osob, náměstí bylo plné trhovců a jejich zákazníků. (Jiří Kacet
![]() červen
Slavnostního otevření se zúčastnili např. zemský hejtman Dolního Rakouska S. Ludwig, rakouský velvyslanec v ČR Karl Peterlik, za Znojmo starosta Jan Hart a přednosta OÚ Znojmo ing. V. Pospíchal. Již v r. 1992 knihovna participovala na znojemském mezinárodním sympoziu u příležitosti 200 let od narození spisovatele Ch. Sealsfielda, v dalších letech to byly přednášky a autorská čtení, různé výstavy a exkurze. Často se ve Znojmě objevovala česko-rakouská herečka Zdenka Procházková, Dieter Kaufmann nebo Milan Ráček. Z našich zase Jiří Svoboda nebo Věra Mašková. Jedna z výstav představovala slavné Čechy nebo pětici „Znojmáků“: Klementa M. Hofbauera, Gregora Mendela, Marii Ebner von Eschenbach, Ch. Sealsfielda a Bruno Kreiskyho. V ČR je osm podobných česko-rakouských knihoven.
![]() 18. 6. 1942 zahynul v Praze při přestřelce s nacisty v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje účastník operace Anthropoid (atentátu na protektora R. Heydricha) Adolf Opálka. Opálka se narodil 4. 1. 1915 v blízkých Rešicích u Moravského Krumlova. Při hrdinném boji v pražském kostele mu bylo pouhých 27 let. Pro hrdinný, i když marný boj parašutistů je nyní v českém kalendáři tento den uveden jako „Den hrdinů druhého odboje".
Blíže viz v naší rubrice: „Osobnosti Znojemska“. červenec
![]() Narodil
se 20. 7. 1822 v Hynčicích u Nového Jičína. V
letech 1849 až 1850 učil na znojemském německém gymnasiu
(dnes Obchodní akademie na ulici Přemyslovců ve Znojmě).
Poté odešel do Brna, kde na zahradě
augustiniánského kláštera (na
dnešním Mendlově náměstí) prováděl
pokusy s hrachorem a stanovil základní genetické
zákony. Zemřel 6. 1. 1884 v Brně.
![]() K. Černý napsal několik knih s různou tématikou. Zemřel ve Znojmě 29. 1. 1996. Blíže viz v naší rubrice „Osobnosti Znojemska“.
![]() Loupežnická věž a Mauralova zimní pivovarská restaurace. Snímek kolem roku 1880. Raně
středověká (nikoliv románská) věž chránila
přístup do znojemského hradu a s loupežníky neměla
nic společného. Tradovalo se také, že kdo chtěl
vejít do hradu, musel znát heslo, které znělo
„Mi to znojmo“ („Je mi to známo“.) Odtud
prý vznikl název města Znojma. Je to však
nesprávný výklad, Znojmo je od
staroslovanského „znojit“, tj.
„pálit“ (od Slunce) nebo také
„znojný kraj“ tj. „vyprahlý kraj“.
V 19. století získal pozemky na hradě znojemský podnikatel T. Maural a začal zde stavět pivovar. V důsledku stavebních prací se pak náhle zřítila uvedená věž, padla na vedlejší domek hlídače a zabila celou rodinu. Věž se zřítila krátce po odjezdu vídeňské komise, která konstatovala její dobrý technický stav. 130 let od této nešťastné události. Blíže viz v naší rubrice „Paměť místa“. srpen
![]() Pečeť Vladislava Jindřicha Byl druhorozený syn Vladislava II. a jeho druhé manželky Judity Durynské. Český kníže v roce 1197 (Vladislav III., v latinských listinách Heinricus a markrabě moravský (1192–1194 a 1197–1222). Na Moravě vládl dohromady (s přestávkou) 27 let. Znojmo bylo jeho sídelním městem, respektive zdejší hrad. Zde si vydržoval dvůr, na kterém měl podobné úředníky, jako tehdejší knížata. Dle Zlaté buly sicilské z roku 1212 byla Morava zřejmě Vladislavovi Jindřichovi Morava svěřena jako říšské léno do dědičného držení. V Mariazellu nechal postavit románskou kapli (pravděpodobně 1200), z vděčnosti za uzdravení z těžké nemoci. Jeho největším zásluhou byla vnitropolitická stabilita Moravy. Čechy a Morava se tak změnily de facto na diarchii. Původní údělná Morava se proměnila v markrabskou Moravu a konstituovala se jako země.
![]()
Josef Foerster se v roce 1879 přestěhoval k dalšímu synovi, Karlovi do Znojma, kde působil jako skladatel - zejména chrámové hudby. V r. 1883 s ním pak odešel natrvalo do Moravských Budějovic. Tam ještě vyučoval hře na klavír, hrál na housle a dále skládal. Zemřel ve svých 88 letech, 28. 8. 1892 a byl pohřben na (bývalém) hřbitově před gymnasiem v Mor. Budějovicích. Tiskem vyšly dvě jeho pohřební písně, ale v Národním muzeu v Praze je velká rukopisná pozůstalost, ze které badatele a hudebníky zajímají hlavně jeho Requiem – je jich celkem 23 (!). V majetku rodiny je navíc „Česká mše za zemřelé“ pro smíšený sbor a varhany. Syn Karel byl až do roku 1920, kdy odešel do důchodu, ředitelem kůru v Moravských Budějovicích. říjen
![]() vedoucí ústavu výtvarné tvorby 15111 na Fakultě architektury ČVÚT. Blíže, viz v naší rubrice „Osobnosti Znojemska“. listopad
![]()
![]() Stanislav Krátký byl významnou osobností tzv. skryté církve, která působila u nás za totality v padesátých a potom v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století. Nebylo to bez prozrazení a následné šikany nebo uvěznění. Také Stanislav Krátký byl politickým vězněm a byl později tajně vysvěcen na biskupa římskokatolické církve. V letech 1956 - 1958, byl kaplanem v Žeroticích, a 1977 až 1999 spravoval farnost v Hrádku u Znojma.
![]() V dalších letech několik členů fotoklubu úspěšně absolvovalo Krajskou školu fotografie v Brně a Institut výtvarné fotografie na Horní Bečvě. K většímu oživení práce klubu došlo po roce 1990 zapojením do dvou mapových okruhů (Blatenská růže a Vysočina) a vytvářením kontaktů s fotokluby z rakouského Hollabrunnu a holandského Harderwijku, včetně pořádání vzájemných setkání a výstav.
![]() 12.
listopadu 1882 se sešli členové občanského spolku
a pozvaní hosté ve vestibulu nového
spolkového domu, vyzdobeném exotickými rostlinami,
aby se zúčastnili slavnostního aktu uložení
posledního kamene, který byl naplánován na
10. hodinu.
V určený čas vystoupili předseda občanského spolku, pan městský radní a poslanec zemského sněmu Johann Haase, a přivítal společnost, načež pan architekt Slowak mu, s krátkým projevem, předal klíče od domu.
![]() Referoval o tom týdeník „Znojemsko“ dne 24. 11. 1982. Z článku je cítit normalizační duch tehdejší doby, ale pro vystižení celkové atmosféry osmdesátých let jsme ho použili. Článek je podepsán novinářskou zkratkou -mh- : „Pátek 19. listopadu 1982 se stal významným dnem nejen pro sportovce okresu, ale pro všechny občany okresního města. Nestává se totiž každý den, aby byl předán do užívání takový objekt, jako nová sportovní hala. Krátce před 15. hodinou se shromažďují před halou občané, zvesela vyhrává pionýrská dechovka. Blíží se slavnostní okamžik… Vedoucí tajemník OV KSČ Zdeněk Rada spolu s poslancem ČNR a předsedou ČÚV ČSTV Miroslavem Hlaváčkem přestřižením pásky předal sportovní halu do užívání…. Moderně řešená, vkusně vybavená, zapadá sportovní hala velmi dobře do celého areálu TJ Znojmo. Na hrací ploše 48 x 24 metrů lze provozovat všechny druhy sálových míčových sportů. V hledišti může zasednout 420 diváků. Součástí areálu jsou kromě šaten a sociálního zařízení i posilovna a místnost pro masáže. S výstavbou objektu, který má hodnotu přes 16 milionů korun bylo započato v roce 1979 podle návrhu ing. Arch. J. Siegela z pražského Stavoprojektu – generálního projektanta…“
![]() Asi nejznámějším kostelním obrazem ve Znojmě bude milostný obraz zvaný „Panna Marie Pomocnice křesťanů“ na sloupu bočního oltáře sv. Liboria na pravé straně lodi kostela dominikánů na ulici Dolní České. Je to kopie staroboleslavské plastiky, tzv. „Paladia (ochránkyně) země České“. Obraz věnoval roku 1676 kostelu Ondřej Kachel, znojemský řemeslník. Při modlitbách věřících před obrazem se začala množit zázračná uzdravení, a tak v dubnu 1722 přišla do kostela církevní komise, aby vše přešetřila. Do té doby bylo zapsáno a přezkoumáno 245 vyslyšení a zázraků. Tak mohl olomoucký biskup Hannibal von Schrattenbach vydat dne 23. listopadu 1722 dekret, kterým byl tento obraz, nyní zvaný milostný obraz „Panny Marie Pomocnice křesťanů“ uznán za zázračný a kostel Povýšení sv. Kříže se tím stal znojemským poutním místem. Pro obraz byl vybrán křesťanský sv&aa |