Rok
2018 leden
P. Rudolecký zemřel ve Znojmě, v ulici "U Domoviny" č. 15. Kněz a národní buditel. Je po něm pojmenovaná jedna z ulic ve Znojmě. Viz také: Osobnosti - Josef Rudolecký
Generální představená sester boromejek (t.j. "Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského") zemřela v klášteře na Hradišti u Znojma. Onemocněla zhoubným nádorem na plicích a je pohřbena na řádovém hřbitově na Hradišti. V roce 1996 byl zahájen proces jejího svatořečení, který stále probíhá. V roce 2014 uznal papež František její heroické ctnosti a prohlásil ji za "Ctihodnou". Viz také: Ctihodná matka Marie Vojtěcha Hasmandová
31. ledna 1818 byl ve Vídni popraven loupežník Jan Jiří Grasel, literární hrdina řady knih, povídek, pověstí i lidových písní. Loupil také na Znojemsku. Jeho jméno, v rakouské výslovnosti znějící "grázl", zobecnělo v češtině i němčině. Stalo se synonymem pro loupežníka, banditu, darebáka a zločince. únor
Narodil se 6. února 1878 ve Svatoslavi u Tišnova. Po absolvování brněnského učitelského ústavu, přesněji c. k. českého ústavu pro vzdělání učitelů (1897), kde jej pro prehistorii zainteresoval jeden z profesorů – výkonný archeolog-amatér Josef Hladík – nastoupil službu čekatele učitelství na venkovské škole v Hostimi na Moravskobudějovicku. Po dvou letech získal vysvědčení učitelské způsobilosti a od roku 1900 byl ustanoven jako podučitel na přifařené škole v Boskovštejně. S výjimkou let první světové války, kdy zastupoval – sám nevoják – mobilizované učitele na okolních školách, zůstal boskovštejnské škole věrný až do svého penzionování v roce 1930; od roku 1922 byl jejím řídícím učitelem. V roce 1916 si dal F. Vildomec, tehdy již známý archeolog, postavit na konci Boskovštejna rodinnou vilku. V tomto domě strávil s rodinou – s výjimkou let 1930-1938, kdy žili ve Znojmě – celý svůj dlouhý život. Prestiž F. Vildomce jakožto badatele-vlastivěda a archeologa byla z počátku vázána na spolupráci s J. Palliardim, po jeho smrti (1922) pak rostla z výsledků jeho samostatné práce. František Vildomec zemřel v ústraní svého boskovštejnského sídla dne 3. listopadu 1975 ve věku nedožitých 98 let.
Feifalik byl také jedním z badatelů, kteří označovali Rukopis královédvorský za padělek. Své zjištění o rukopisu pak uveřejnil v roce 1860 v knize "Über die Könighofer Handschrift" (O rukopise Královédvorském). Tímto však upadl v nemilost české veřejnosti, až mu nakonec bylo znemožněno publikovat v jediném českém vědeckém periodiku - Časopise Musea království Českého.
František Vácslav Peřinka byl historik, autor svazků Vlastivědy Moravské (okresy Znojmo, Vranov, Jaroslavice a jiné). Viz také: Osobnosti - František Vácslav Peřinka březen
duben
květen
červen
červenec
Po teologických studiích byl 6. června 1868 vysvěcen na kněze. V Římě získal doktorát kanovnického práva a stal se blízkým spolupracovníkem papeže Pia IX. a následně i Lva XIII. V roce 1881 ale onemocněl a vrátil se na Moravu do Černé hory – a 1884 odešel tentokrát do teplé a úrodné oblasti Božic-Českých Křídlovic nedaleko Znojma, kde získal faru. K jeho největším počinům patří stavba kláštera „Maria Hilf“ v Božicích. viz také: Osobnosti - Maxmilian Thaddäus Mayer
viz také:
Osobnosti - Herbert Felix
srpen
Syn malíře miniatur a také profesora na znojemské ženijní akademii Matěje Adolfa Charlemonta. Už jako chlapec pomáhal v práci svému otci. Studoval u Engerthse a Makarta, v jehož ateliéru pracoval od roku 1870. Působil v Italii a ve Francii ale také v Liberci. Byl přítelem tamějšího textilního továrníka Heinricha Liebiga. Celá řada jeho obrazů se nachází v Liberecké oblastní galerii "Lázně".
Emeritní učitel dějepisu a češtiny, spisovatel, básník, překladatel, regionální badatel, člen mnoha znojemských spolků. Jiří Svoboda učil dějepis srdcem, sepsal také řadu znojemských a regionálních pověstí a vzkřísil pověst o Hroznové koze. Upozornil na významné regionální osobnosti, např. továrníka-okurkáře Herberta Felixe, učitele a kněze Johanna Gregora Mendela a jeho působení ve Znojmě, také na pozapomenutý pobyt polských vlastenců v 19. století ve Znojmě a jejich „Polský kámen“ i mnoho dalších. Přeložil povídky Antona Vrbky, básně Josefa Bergmanna, knihu Charlese Sealsfielda a Adolfa Foyta. Je členem Okrašlovacího spolku, spolku přátel Hroznové kozy, Mezinárodní společnosti Ch. Sealsfielda a dalších sdružení. Ze tří manželství má 7 synů. K jeho 65. narozeninám před 10 léty mu Okrašlovací spolek ve Znojmě udělil Ocenění za dlouholetou literární a překladatelskou činnost.
Od srpna 1993 chodí každý měsíc poutníci k obnovené kapli Panny Marie Bolestné nad Popicemi. První taková pouť po r. 1989 se uskutečnila 14. srpna 1993. Poutníci šli část cesty bosí, jako výraz pokání a nesli velký kříž. Obnovenou kapli vysvětil biskup Lobkowitz. Postupně byla u kaple vyvrtána studna (1995), obnoveno několik chátrajících soch při poutní cestě a na Kraví hoře umístěna v r. 2004 cenná barokní socha Panny Marie „Útočiště hříšníků“ od G. A. Heinze. To vše se dělo z iniciativy znojemského děkana Mons. Jindřicha Bartoše a „Nadace pro obnovu církevních památek děkanství znojemského“. Pouť k 25. výročí se konala 12. 8. 2018. Další pouti budou opět v měsíčních intervalech, vždy v neděli po 13. dni v měsíci.
Viz také: Pamět
místa - okupace srpen
1968
září
říjen
Jaroslavice, Miroslav, Moravský Krumlov, Vranov n. D. a další rozsáhlé části znojemského pohraničí byly, na základě mnichovské dohody, obsazeny armádou Německé třetí říše. Znojmo samotné bylo obsazeno 9.10.1938.
listopad
Pracovník ve školství a kultuře na Znojemsku, redaktor časopisu "Od Horácka k Poddyjí. prosinec
přesné datum není známo |
||||||
Rok
2019 leden
Významný znojemský hudebník, člen profesionálního Symfonického a divadelního orchestru (1942-1944), člen Jihomoravského kvarteta (1945-1955), smyčcového a klavírního tria a dirigent Symfonického orchestru ve Znojmě. Hudební pedagog, vyučoval hře na housle, ředitel (1959-1980) na Hudební škole ve Znojmě a pedagog na Střední pedagogické škole, kde vyučoval hru na housle a komorní hru (1980-1983. únor
viz Osobnosti: Anton Hübner březen
Na jeho rodném domě ve Znojmě byla odhalena pamětní deska v květnu 2009. Viz článek: „Malíř Oskar Pafka „
Po vzniku samostatné ČSR vznikl k 31. 3. 1919 i „Odbor KČST Znojmo“ s 99 členy. Ten volně navázal na práci již dříve existující znojemské sekce ÖTC (Österreichische Touristenklub – Sektion Znaim). Tenkrát u jejího zrodu stál i znojemský „Zalesňovací a okrašlovací spolek“ a sekce byla založena 7. 3. 1883. Nejznámějším a nejaktivnějším předsedou KČT Znojmo v nové republice se stal od 23. 1. 1921 ředitel měšťanské školy Karel Zobal, který tuto funkci zastával až do své smrti v roce 1937. viz také - Osobnosti Znojemska: Karel Zobal *) karikatura od Ondřeje Sekory květen
Oskar Pafka 1933 20. května letošního roku si připomeneme 110 let od svatořečení sv. Klementa Maria Hofbauera, který se narodil v česko-německé rodině v Tasovicích, kde při křtu získal jméno Jan. Ve Znojmě se učil pekařskému řemeslu v pekárně mistra Dobeše a později v louckém klášteře pracoval jako pekař a navštěvoval klášterní školu zdejších premonstrátů. Dlouhá a složitá cesta ke kněžství a řeholnímu životu a následná horlivá apoštolská činnost ho zavedly do mnoha evropských zemí; působil na území dnešního Česka, Rakouska, Polska, Itálie, Německa a Švýcarska. Klement Maria Hofbauer byl svatořečen 20. května 1909 papežem Piem X. v Římě. Slavnosti se zúčastnili oba moravští biskupové – arcibiskup olomoucký František Bauer a biskup brněnský Pavel Huyn – a okolo tři sta poutníků z Moravy v čele se zemským hejtmanem hrabětem Ottem Serenyiem.
Zde je také v kryptě kostela pohřben. viz Osobnosti: Jiří Antonín Heinz červen
Viz článek: “Za Antonem Vrbkou„ a některé další v „Paměti místa“.
viz také - Paměť místa: Na náměstí znovu roste skautská lípa Skauti slaví stovku i výstavou červenec
Viz článek:“Příspěvek k historii bitvy u Znojma 1809“ v „Paměti místa“ srpen
Začínal jako spolupracovník novin, nejen jako recenzent a pisatel různých článků a glos, ale současně i jako ilustrátor. V letech 1952-1957 studoval u prof. O. Nejedlého v Praze. Je nositelem několika vyznamenání doma (medaile O. Březiny, M. Švabinského) i v zahraničí. Čestný občan Hlubokých Mašůvek (1981). Těžištěm jeho tvorby je krajinomalba. Viz Osobnosti: Antonín František Stehlík září
viz také - Osobnosti Znojemska: Polesný Karel - Paměť místa: Znojemské gymnásium slavilo 100 let říjen
Viz recenze:“Sto let farního kostela Konice“ listopad
V listopadu 2019 tomu bude již 100 let, co byl proveden zápis do nově založené české hudební školy ve Znojmě. Datum „listopad 1919“ je proto považovat za počátek českého hudebního školství ve Znojmě v nově vzniklé samostatné republice. Tato škola se po roce provizorního vyučování přestěhovala do budovy dnešního Státního okresního archivu na dnešním Divišově náměstí, kde již v době od roku 1857 až do počátku 1. světové války sídlila „Städtische Musikschule“, jedna z prvních hudebních škol v c.k. monarchii. Od jejího založení až do roku 1902 stál v jejím čele vídeňský rodák, dirigent, skladatel a houslista Heinrich Fiby. Je zajímavé, že v době tzv. I. republiky až do počátku II. Světové války existovala paralelně i německá hudební škola v budově Německého domu (později PDA, hotel Znojmo, sídlo ČS a.s. a dnes ve vlastnictví města Znojma). Pokud bychom se chtěli vrátit ještě hlouběji do historie, bylo by třeba si připomenout i církevní hudební školu, která vznikla koncem 17. století v premonstrátském klášteře v Louce u Znojma a existovala až do zrušení kláštera v rámci tzv. josefinských reforem na sklonku 18. století. Poté se výuka hudby částečně přenesla ke sv. Mikuláši, a do dominikánského kláštera ve Znojmě. O provozování a výuku světské hudby se již od vlády Marie Terezie starali též tzv. „turnéři“ (borci), kteří v roce 1846 založili městskou kapelu znojemských ostrostřelců. viz také: Paměť místa *) Hned za vstupními dveřmi ZUŠ na Roosveltově ulici ve Znojmě je na pravé stěně umístněna jeho plastika hrajících a zpívajících andělů.
V pátek večer, 17. listopadu 1989, byli surově zbiti studenti v Praze na Národní třídě. Policejní jednotky je oblíčily a i přes pokřik "Máme holé ruce" byly použity pendreky. To odstartovalo další masové protesty obyvatel a změny, vedoucí k pádu komunistického režimu. Ve Znojmě se události rozjížděly pomalu, ale stávka dne 27. 11. 1989 už dokázala zaplnit celé dolní náměstí. Po 30ti letech proběhlo ve městě několik vzpomínkových akcí, besed, a také Happening na Komenského náměstí, kterého se uúčastnilo asi tisícovka lidí se svíčkami a klíči. viz také - Paměť místa: Oslavy 30. výročí sametové revoluce O sametové revoluci sametové Fotografie z listopadoých oslav přesné datum není známo
|
||||||
|
||||||
Rok 2021 leden
V lednu 1991 se ing. Jindřich Kania iniciativně ujal vydávání měsíčního zpravodaje „Život farností Znojma“. Tuto práci dělal celých 25 let, pak to po něm převzali mladší a tento farní zpravodaj vychází dosud, pravidelně již celých 30 let. Znojemský farní zpravodaj si za uplynulá tři desetiletí získal skvělé renomé. Všichni farníci a další čtenáři zde najdou přehledný informační servis o bohoslužbách a dalších akcích, zajímavá duchovní zamyšlení i střípky z historie. Já osobně jsem zpravodaj objevil někdy v jeho prvním desetiletí díky babičce. Seriál o církevních památkách Znojma a okolí z pera již zvěčnělých pánů Karla Fily a Václava Pavlíka nemá dodnes konkurenci a zapsal se zlatým písmem do dějin znojemské historiografie. Přeji Životu farností Znojma další úspěšné roky a jeho redaktorům hodně zdaru. Pán Bůh oplať! Jiří Kacetl, Život farností Znojma, 1/2021 Viz též: Jindřich Kania
Karel Krafka byl spoluzakladatel
Janáčkova kvarteta, kde
hrál 30 let na vzácné violoncello,
které
vyrobil r. 1707 Santo Seraphino. Byl také
protifašistický bojovník.
viz paměť místa: - Skládali pro Znojmo
6. ledna 1871 se ve Znojmě
narodil malíř Alexander Pock. Byl
také členem "Svazu
výtvarných umělců Jižní Moravy"
(SVUJM)
SVUJM
viz
také osobnost: Alexander PockPrell, Přeček, Pafka, Budík, Wiehar, Nestarowitschová, Pock, Zemina (zleva)
7.
ledna 2021 oslavil 50. narozeniny znojemský jáhen
Willi
Türk. Narodil se v Boskovicích. Po studiu na
Konzervatoři
Brno absolvoval Teologickou fakultu v Olomouci. Svěcení pro
trvalý diakonát přijal v roce 2006. Je
vedoucí
schóly u Sv. Mikuláše a
působí jako pedagog
v oblasti hudby.
Studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1978 - 1979), 1979 - 1984 studium na Pedagogické fakultě MU v Brně, obor výtvarná výchova + český jazyk a literatura, malba, 1984 - 1986 doktorské studium na MU v Brně. Byla učitelkou výtvarné výchovy na Gymnáziu a SPgŠ ve Znojmě, členkou znojemského uměleckého sdružení "Meandr". Své díla vystavovala ve Znojmě, Vyškově, Novém Městě n. M., Žďáře n. Sáz., Vamberku, Retzu.
Muzikolog a organizátor hudebního života, profesor hudební vědy a vedoucí Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, v roce 1969 založil časopis Opus musicum a stal se jeho prvním šéfredaktorem. Vzdělání: 1950-1954 Gymnázium Znojmo, 1954–1959 hudební věda na FF MU, zde získal tituly: PhDr. (1966), CSc. (1990), docent (1990), profesor (1994) pocty: Cena rektora MU za vynikající vědecké dílo (1998), Cena Adalberta Stiftera za rozvoj česko-německých vztahů (1998), Jmenován členem-korespondentem Rakouské akademie věd
V roce 1891 se v Pavlicích narodil sochař Karel Pokorný. Božena Němcová (autor K. Pokorný - 1955) viz také osobnosti: Karel Pokorný
viz paměť místa: - Skládali pro Znojmo
V letech 1705–1714 byl varhaníkem ve Znojmě. Zajišťoval hudbu v kostele u sv. Mikuláše. Udával slohový ráz znojemského hudebního baroka. 20. dubna 1714 se stal varhaníkem v chrámu sv. Jakuba v Brně, kde působil až do své smrti v roce 1741. Komponoval ve stylu vídeňského baroka. Byl rovněž významným hudebním pedagogem. Z jeho žáků vynikl zejména varhaník a skladatel Jan Brixides. Na kůru kostela sv. Jakuba bylo nalezeno několik chrámových skladeb pro sóla, sbor, malý orchestr a varhany. Největší z těchto děl je Requiem, které také zaznělo v den pohřbu skladatele 28. ledna 1741. únor
Narodil se jako syn lobkovického archiváře 14. 6. 1874 v Roudnici nad Labem. Stal se profesorem vídeňské univerzity a zakladatelem moderního směru dějin umění. Jeho příručka „Katechismus der Denkmalpflege“ se stala prvním shrnutím zásad památkové disciplíny jako vědeckého oboru. Zemřel 8. 2. 1921 v Hrušovanech nad Jevišovkou. Na místním hřbitově zdobí jeho hrob krásný kovový rokokový kříž.
archeologem z Boskovštejna. Jejich společný a nejvýznamější objev se týká tzv. moravské malované keramiky, nalezené ve čtvti Novosady ve Znojmě. Další lokality, které prozkoumali, jsou např. Starý zámek v Jevišovicích, neolitické sídliště u Boskovštejna a jiné. Archeologická sbírka je součástí sbírek Moravského zemského muzea v Brně. V letech 1893 až 1900 byl také redaktorem „Časopisu vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci“. Zemřel 12. 3. 1922 v Moravských Budějovicích.
Peter Alexander, vlastním
jménem Peter
Alexander Ferdinand Maximilian Neumayer, žil od
roku 1941 ve Znojmě, kde navštěvoval gymnasium, na
kterém v roce 1944 i maturoval.
Byl velmi úspěšným zpěvákem, pianistou, hercem, parodistou a moderatorem-bavičem. V druhé polovině 20.století patřil k nejúspěšnějším umělcům svého žánru. Byl jediným německy zpívajícím umělcem, jehož jméno se 60 let nepřetržitě objevovalo v hitparádách. . Jeho matka pocházela z Plzně. březen
Hluboké Mašůvky A.F. Stehkík 1987 Viz Osobnosti:: Antonín František Stehlík
P.Matyasko
byl iniciativním členem O.S., kam vstoupil v r. 1996. Byl i
zakládajícím členem „Spolku
Přátel
Hroznové kozy“, který zde navazuje na
dávné tradice, spojené s
vinohradnictvím v
oblasti Znojemska a části Dolního Rakouska. Vedl
fotografickou kroniku akcí „Hroznové
kozy“.
Pro O.S. připravil úspěšnou výstavu
fotografii o
zaniklých mlýnech v oblasti
„Devíti
mlýnů“, která však byla,
bohužel, už jeho
poslední.
Viz: "Vzpomínka Na Pavla Matyaska"
Nové logo NPP
Z
nařízení
vlády ČR č. 164/1991 vznikl 20. 3. 1991
Národní
park Podyjí. Je z našich
národních parků
nejmenší, jen 63 km2, ale nikoliv méně
populární. Ve stejný den vznikl i
Národní park Šumava“,
náš
největší národní park.
Provázely ho
ale časté problémy, např. s těžbou dřeva, s
přístupem návštěvníků do
jednotlivých zón NP aj. Za 30 let se tam
vystřídalo už 10 ředitelů.Ředitelem Správy NP Podyjí je od vzniku NP Podyjí stále ing. Tomáš Rothröckl. To svědčí, mimo jiné, o jeho dobrých manažerských schopnostech a promyšlené dlouhodobé koncepci rozvoje tohoto území. Blíže - různé články v „Paměti krajiny“ a v rubrice "Výročí“: „20 let“ a „25 let" NP Podyjí“.
Byl také tvůrcem české basklarinetové školy – v letech 1974 až 1979 vyučoval hru na tento nástroj na Státní konzervatoři v Praze. Viz také: „Skládali pro Znojmo“ v rubrice „Paměť místa“. duben
květen
Ve svých dokumentárních filmech propagoval rodné město s jeho historií a regionálními tradicemi. V roce 2019, při 14. ročníku udílení „Ocenění Okrašlovacího spolku ve Znojmě“ obdržel toto Ocenění za celoživotní propagaci Znojma ve svých dokumentárních filmech. červen
viz také osobnosti: Karel Polesný
signatura J.W.
Obec
Modra je známá svojí malovanou
keramikou. To vedlo
i zdejšího rodáka Alexandra Waltera ke
studiu
slovenské lidové majoliky v Modre, pak vystudoval
Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni a
nakonec
Vysokou školu výtvarných
umění v Bratislavě
v ateliéru akademického sochaře profesora Kostky.
Alexander Walter zakotvil ve Znojmě, kde se také oženil. Ve svém domě přímo u řeky Dyje má svoji výtvarnou dílnu. Zabývá se keramikou komorní i monumentální. Měl řadu svých samostatných výstav v ČR (naposledy velkou výstavu v Bechyni) na Slovensku, v Rakousku, Belgii, v Itálii a v dalších evropských zemích. Je členem znojemské výtvarné skupiny „Meandr“, vzniklé v roce 2007 a jeho díla nechybí na žádné jejich výstavě. Drobnější i větší keramickou plastiku najdeme na různých místech Znojma (např. v Základní umělecké škole ve Znojmě) i ve sbírkách soukromých sběratelů. červenec
Věnoval
se zejména populární hudbě,
nejznámější je asi
televizní pořad
„Vysílá studio A“ nebo
trojdílný televizní seriál
z roku 1968
„Píseň pro Rudolfa Třetího“.
srpen
2. 8. 1961 zemřel ve Znojmě
Josef Auer, archivář (narozený 23. 5. 1888 v
Příměticích u Znojma)
Podrobněji
viz v rubrice Osobnosti
září
Znojemský malíř, oceněný Cenou města Znojma, která mu byla udělena za dlouhodobou významnou propagaci města Znojma v oblasti kultury. Pavel David maluje již od dětství, jeho oblibou jsou znojemské interiéry a znojemská panoramata. Je členem výtvarné skupiny MEANDR.
27. 9. 1921 se v Boskovštějně, v rodině významného archeologa narodil syn Vědomil, který se stal archeologem, učitelem historie a nakonec ředitelem Jihomoravského muzea ve Znojmě. Má zásluhu např. o znovunalezení busty Charlese Sealsfielda a její umístění na hradním nádvoří. Podrobněji viz v rubrice Osobnosti
30. 9. 1941 byl v Brně v Kounicových kolejích popraven Rudolf Melkus za ilegální protinacistickou činnost. V meziválečném období pracoval ve Znojmě jako geometr, nakreslil první barevný český plán Znojma. Byl činný v Klubu československých turistů a ve skautském hnutí. Podrobněji viz v rubrice Osobnosti říjen
Je autorem pohádek, fejetonů a drobnějších próz. Ceněny jsou zejména jeho literární práce ze života učitele. Učil na školách ve Znojmě, Kuchařovicích, Tvořihrázi a v Horních Dunajovicích. Jedna ze znojemských ulic nese jeho jméno.
listopad
Více na našem webu : Hugo Lederer - osobnost Znojemska
prosinec
Malíř, učitel výtvarné výchovy. V mládí pobýval v Paříži. Učil na znojemských školách a na gymnasiu také zeměpis, matematiku, rýsování a deskriptivní geometrii. Je znám především svými překrásnými akvarely Znojma a jeho okolí, velkým množstvím kreseb, linorytů, olejů ale i jiných výtvarných technik nejen u nás ale i v zahraničí.
Hrát na housle se učil u tehdejšího učitele na hudební škole Karla Urbánka, klavírní hru studoval soukromě u učitelky Fukačové. Jako dirigent byl Josef Nechvátal dlouholetý a obětavý vedoucí „Pěveckého sboru Vítězslava Nováka“, který byl ve Znojmě založen Albertem Pekem už v roce 1920.
Sv. Klement Maria Hofbauer, tasovický rodák, patron měst Vídně a Varšavy, redemptorista. Blíže viz v rubrice Osobnosti Znojemska.
30.
12. 1951 se ve Zlíně narodila Lenka Fialová,
loutkoherečka, výtvarnice a disidentka, která
musela za
normalizace opustit vlast. Žila v Rakousku. V té době
spolupracovala s RFE Mnichov. Po sametové revoluci se
vrátila zpět. Je členkou Okrašlovacího
spolku ve
Znojmě a členkou znojemské výtvarné
skupiny
MEANDR. Měla řadu výstav u nás i v
zahraničí.
Ve Znojmě bydlel u Horního náměstí, v tzv. Valdštejnském paláci, kde využíval i služby astrologa.
Seznam duchovních v Brněnské diecezi 1847
|
||||||
Rok
2022 leden
J. Winterhalder sen. - socha
Davida, klášter Hradisko
Významný
barokní sochař, který po studiích v
Mnichově a ve Vídni, po studijních pobytech v
Solnohradu a Drážďanech, pracoval převážně na
Moravě, v Hradisku u Olomouce, v Náměšti nad Oslavou, v Uherském Brodě, v Hustopeči na Bečvou a v Brně. Po roce 1750 se usídlil ve Znojmě, zde vytvořil jedinečnou barokní kazatelnu v Mikulášském kostele, kazatelnu v Dominikánském kostele a tamtéž poboční oltář sv. Dominika.
únor
Miloslav Smutný je rodákem z jižních Čech, z Jindřichova Hradce. Narodil se zde 2. února 1912. V roce 1930 absolvoval Odbornou keramickou školu v Bechyni. Po sedmiletém působení na Liberecku odešel do Znojma, kde od roku 1937 působil jako keramik u známé znojemské firmy „Keramia Sláma“. Ta byla po 2. světové válce znárodněna a splynula v roce 1948 s Keramickými závody Znojmo. Zde se pak Miloslav Smutný uplatnil jako hlavní výtvarník. Pracoval tam až do svého důchodu. Vytvořil v Keramických závodech řadu návrhů užitkové, figurální i ozdobné keramiky. Mnoho z nich je v soukromých sbírkách, některé vlastní i místní muzeum. Kromě toho navrhl etiketu „Sládka Hostana“ na znojemském pivu Hostan. Nesmazatelně se ale zapsal do historie města jako hlavní výtvarník a návrhář některých kostýmů pro Znojemské historické vinobraní, vytvořené v polovině šedesátých let 20. století Františkem Koukalem. Vinobraní pak proslavilo město Znojmo daleko za hranicemi regionu. Miloslav Smutný se už nedožil „sametové revoluce“, zemřel ve Znojmě na jaře 29. března 1989.
Blíže o něm: viz Osobnosti Znojemska.
Ke stoletému výročí jeho narození (a dalších čtyř znojemských umělců) byla v roce 2012 ve znojemském Domě umění otevřena zdařilá výstava „5x100“ a roku 2020 o něm a jeho tvorbě vyšla velká a zasvěcená monografie „Lidé a koně“ z pera Petra Kmoška. březen
Před
10ti lety, ke 100. výročí jeho
narození,
umístil Okrašlovací spolek na domě na
Masarykově
náměstí, kde s rodinou bydlel, pamětní
desku.
Jeho hrob na znojemském městském hřbitově máme v úmyslu, ve spolupráci s vedení města a se souhlasem jeho dcery, vyhlásit jako hrob nadační. Blíže o J. T. Fischerovi v naší rubrice „Osobnosti“.
Proslavil
se v r. 1888, spolu s Františkem Vildomcem,
nálezem tzv.
moravské malované keramiky na
předměstí Znojma.
Blíže o něm v naší rubrice „Osobnosti“.
Po
celou dobu první republiky byl ředitelem hudební
školy ve Znojmě, navíc byl i skladatelem. Mimo
jiné uměl hrát na dudy, nahrál několik
dudáckých skladeb v rozhlasu a na desky.
Blíže o něm v naší rubrice „Osobnosti“.
duben
Oční
lékař
MUDr. Karel Fila byl rodákem z Vysočiny, přišel
do Znojma
po 2. světové válce a postupně si
oblíbil město i
s jeho historií. Měl spoustu zájmů, mimo
badatelskou
činnost zejména filatelii.
Byl také několik let členem Okrašlovacího spolku ve Znojmě. Zemřel na Květnou neděli 1. dubna 2007. Okrašlovací spolek mu udělil in memoriam „Ocenění“ za jeho badatelskou činnost, kterou činil ve prospěch města a regionu. Blíže viz Osobnosti
Dne
9. dubna 1992 byly příslušným odborem
Ministerstva vnitra ČR schváleny stanovy
občanského sdružení -
Okrašlovacího spolu ve Znojmě.
Zakládajících členů bylo tehdy šest a programově navazovali na činnost bývalého Zalesňovacího a okrašlovacího spolku ve Znojmě zaniklého v roce 1938. Dnes má spolek kolem 30 členů a bohatou činnost - dokumentovanou zápisy ze schůzí i na našich webových stránkách. Logo spolku vytvořila v roce 2000 naše - již zesnulá členka ing. arch. Blanka Rudolfová.
Na
slavnostní schůzi ZOS ve Znojmě dne 24.
dubna 1922 mu
byl udělen tento diplom čestného
členství a
zároveň byl po něm pojmenován i pramen
pitné vody
v Gránicích.
květen
Malé
smutné výročí: Před 220 roky, 22.
května 1802,
vypukl na znojemském Dolním
náměstí
velký požár. Zachvátil domy č. 2, 3 a
4, a to v 10
hodin dopoledne, v čase,
Panika byla tak veliká, že se prchající dav začal v úzkých ústupových uličkách tlačit, v bývalé "Pfortně" (Prostřední bráně), u dnešní Nové lékárny, došlo i k případu ušlapání několika osob, náměstí bylo plné trhovců a jejich zákazníků. (Jiří Kacet
Narozen 22. 5. 1902 ve
Znojmě. Po vystudování filosofické fakulty se na
radu Jiřího Mahena stal knihovníkem a to se stalo jeho
celoživotním posláním. Za okupace se mu podařilo v
Praze zachránit několik cenných soukromých
knihoven před zničením. Své celoživotní
zkušenosti shrnul v roce 1967 do publikace
„Knihovnická kronika“. Byl posléze
jmenován zasloužilým pracovníkem kultury. Zemřel v
rodném Znojmě 20. 3. 1983.
červen
Slavnostního otevření se zúčastnili např. zemský hejtman Dolního Rakouska S. Ludwig, rakouský velvyslanec v ČR Karl Peterlik, za Znojmo starosta Jan Hart a přednosta OÚ Znojmo ing. V. Pospíchal. Již v r. 1992 knihovna participovala na znojemském mezinárodním sympoziu u příležitosti 200 let od narození spisovatele Ch. Sealsfielda, v dalších letech to byly přednášky a autorská čtení, různé výstavy a exkurze. Často se ve Znojmě objevovala česko-rakouská herečka Zdenka Procházková, Dieter Kaufmann nebo Milan Ráček. Z našich zase Jiří Svoboda nebo Věra Mašková. Jedna z výstav představovala slavné Čechy nebo pětici „Znojmáků“: Klementa M. Hofbauera, Gregora Mendela, Marii Ebner von Eschenbach, Ch. Sealsfielda a Bruno Kreiskyho. V ČR je osm podobných česko-rakouských knihoven.
18. 6. 1942 zahynul v Praze při přestřelce s nacisty v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje účastník operace Anthropoid (atentátu na protektora R. Heydricha) Adolf Opálka. Opálka se narodil 4. 1. 1915 v blízkých Rešicích u Moravského Krumlova. Při hrdinném boji v pražském kostele mu bylo pouhých 27 let. Pro hrdinný, i když marný boj parašutistů je nyní v českém kalendáři tento den uveden jako „Den hrdinů druhého odboje".
Blíže viz v naší rubrice: „Osobnosti Znojemska“. červenec
Narodil
se 20. 7. 1822 v Hynčicích u Nového
Jičína. V
letech 1849 až 1850 učil na znojemském německém
gymnasiu
(dnes Obchodní akademie na ulici Přemyslovců ve Znojmě).
Poté odešel do Brna, kde na zahradě
augustiniánského kláštera
(na
dnešním Mendlově náměstí)
prováděl
pokusy s hrachorem a stanovil základní
genetické
zákony. Zemřel 6. 1. 1884 v Brně.
K. Černý napsal několik knih s různou tématikou. Zemřel ve Znojmě 29. 1. 1996. Blíže viz v naší rubrice „Osobnosti Znojemska“.
Loupežnická věž a Mauralova zimní pivovarská restaurace. Snímek kolem roku 1880. Raně
středověká (nikoliv románská) věž
chránila
přístup do znojemského hradu a s
loupežníky neměla
nic společného. Tradovalo se také, že kdo chtěl
vejít do hradu, musel znát heslo,
které znělo
„Mi to znojmo“ („Je mi to
známo“.) Odtud
prý vznikl název města Znojma. Je to
však
nesprávný výklad, Znojmo je od
staroslovanského „znojit“, tj.
„pálit“ (od Slunce) nebo také
„znojný kraj“ tj.
„vyprahlý kraj“.
V 19. století získal pozemky na hradě znojemský podnikatel T. Maural a začal zde stavět pivovar. V důsledku stavebních prací se pak náhle zřítila uvedená věž, padla na vedlejší domek hlídače a zabila celou rodinu. Věž se zřítila krátce po odjezdu vídeňské komise, která konstatovala její dobrý technický stav. 130 let od této nešťastné události. Blíže viz v naší rubrice „Paměť místa“. srpen
Pečeť Vladislava Jindřicha Byl druhorozený syn Vladislava II. a jeho druhé manželky Judity Durynské. Český kníže v roce 1197 (Vladislav III., v latinských listinách Heinricus a markrabě moravský (1192–1194 a 1197–1222). Na Moravě vládl dohromady (s přestávkou) 27 let. Znojmo bylo jeho sídelním městem, respektive zdejší hrad. Zde si vydržoval dvůr, na kterém měl podobné úředníky, jako tehdejší knížata. Dle Zlaté buly sicilské z roku 1212 byla Morava zřejmě Vladislavovi Jindřichovi Morava svěřena jako říšské léno do dědičného držení. V Mariazellu nechal postavit románskou kapli (pravděpodobně 1200), z vděčnosti za uzdravení z těžké nemoci. Jeho největším zásluhou byla vnitropolitická stabilita Moravy. Čechy a Morava se tak změnily de facto na diarchii. Původní údělná Morava se proměnila v markrabskou Moravu a konstituovala se jako země.
Josef Foerster se v roce 1879 přestěhoval k dalšímu synovi, Karlovi do Znojma, kde působil jako skladatel - zejména chrámové hudby. V r. 1883 s ním pak odešel natrvalo do Moravských Budějovic. Tam ještě vyučoval hře na klavír, hrál na housle a dále skládal. Zemřel ve svých 88 letech, 28. 8. 1892 a byl pohřben na (bývalém) hřbitově před gymnasiem v Mor. Budějovicích. Tiskem vyšly dvě jeho pohřební písně, ale v Národním muzeu v Praze je velká rukopisná pozůstalost, ze které badatele a hudebníky zajímají hlavně jeho Requiem – je jich celkem 23 (!). V majetku rodiny je navíc „Česká mše za zemřelé“ pro smíšený sbor a varhany. Syn Karel byl až do roku 1920, kdy odešel do důchodu, ředitelem kůru v Moravských Budějovicích. říjen
vedoucí ústavu výtvarné tvorby 15111 na Fakultě architektury ČVÚT. Blíže, viz v naší rubrice „Osobnosti Znojemska“. listopad
Ve dnech 3. až 4. 11. 2012 byla, i přes důrazné protesty obyvatel Znojma, vykácena celá střední alej, jdoucí městem jako vzrostlá páteřní zeleň mezi gymnasiem a hradbami. Brněnský architektonický ateliér „Tišnovka“ doporučil dosadit po této „holoseči“ na stejné místo javor horský, i když je v nížině nepůvodním druhem. Proto se také alej napoprvé neujala a uschla. Byla pak vysazena znovu, opět těmito stromy. Následná mimořádná a intenzivní péče umožnila přežití těchto stromů i v horkém a suchém podnebí Znojma.
Stanislav Krátký byl významnou osobností tzv. skryté církve, která působila u nás za totality v padesátých a potom v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století. Nebylo to bez prozrazení a následné šikany nebo uvěznění. Také Stanislav Krátký byl politickým vězněm a byl později tajně vysvěcen na biskupa římskokatolické církve. V letech 1956 - 1958, byl kaplanem v Žeroticích, a 1977 až 1999 spravoval farnost v Hrádku u Znojma.
V dalších letech několik členů fotoklubu úspěšně absolvovalo Krajskou školu fotografie v Brně a Institut výtvarné fotografie na Horní Bečvě. K většímu oživení práce klubu došlo po roce 1990 zapojením do dvou mapových okruhů (Blatenská růže a Vysočina) a vytvářením kontaktů s fotokluby z rakouského Hollabrunnu a holandského Harderwijku, včetně pořádání vzájemných setkání a výstav.
12.
listopadu 1882 se sešli členové
občanského spolku
a pozvaní hosté ve vestibulu nového
spolkového domu, vyzdobeném exotickými
rostlinami,
aby se zúčastnili slavnostního aktu
uložení
posledního kamene, který byl
naplánován na
10. hodinu.
V určený čas vystoupili předseda občanského spolku, pan městský radní a poslanec zemského sněmu Johann Haase, a přivítal společnost, načež pan architekt Slowak mu, s krátkým projevem, předal klíče od domu.
Referoval o tom týdeník „Znojemsko“ dne 24. 11. 1982. Z článku je cítit normalizační duch tehdejší doby, ale pro vystižení celkové atmosféry osmdesátých let jsme ho použili. Článek je podepsán novinářskou zkratkou -mh- : „Pátek 19. listopadu 1982 se stal významným dnem nejen pro sportovce okresu, ale pro všechny občany okresního města. Nestává se totiž každý den, aby byl předán do užívání takový objekt, jako nová sportovní hala. Krátce před 15. hodinou se shromažďují před halou občané, zvesela vyhrává pionýrská dechovka. Blíží se slavnostní okamžik… Vedoucí tajemník OV KSČ Zdeněk Rada spolu s poslancem ČNR a předsedou ČÚV ČSTV Miroslavem Hlaváčkem přestřižením pásky předal sportovní halu do užívání…. Moderně řešená, vkusně vybavená, zapadá sportovní hala velmi dobře do celého areálu TJ Znojmo. Na hrací ploše 48 x 24 metrů lze provozovat všechny druhy sálových míčových sportů. V hledišti může zasednout 420 diváků. Součástí areálu jsou kromě šaten a sociálního zařízení i posilovna a místnost pro masáže. S výstavbou objektu, který má hodnotu přes 16 milionů korun bylo započato v roce 1979 podle návrhu ing. Arch. J. Siegela z pražského Stavoprojektu – generálního projektanta…“
Asi nejznámějším kostelním obrazem ve Znojmě bude milostný obraz zvaný „Panna Marie Pomocnice křesťanů“ na sloupu bočního oltáře sv. Liboria na pravé straně lodi kostela dominikánů na ulici Dolní České. Je to kopie staroboleslavské plastiky, tzv. „Paladia (ochránkyně) země České“. Obraz věnoval roku 1676 kostelu Ondřej Kachel, znojemský řemeslník. Při modlitbách věřících před obrazem se začala množit zázračná uzdravení, a tak v dubnu 1722 přišla do kostela církevní komise, aby vše přešetřila. Do té doby bylo zapsáno a přezkoumáno 245 vyslyšení a zázraků. Tak mohl olomoucký biskup Hannibal von Schrattenbach vydat dne 23. listopadu 1722 dekret, kterým byl tento obraz, nyní zvaný milostný obraz „Panny Marie Pomocnice křesťanů“ uznán za zázračný a kostel Povýšení sv. Kříže se tím stal znojemským poutním místem. Pro obraz byl vybrán křesťanský svátek Narození Panny Marie, který římskokatolická církev slaví každoročně 8. září. Blíže, viz v naší rubrice „Paměť místa“
Narodil
se 25. 11. 1912 ve Znojmě. Na Akademii výtvarných
umění v Praze se stal žákem Otakara Španiela. Ve
Znojmě se po válce věnoval keramice, ale zejména proslul
jako medailér. Pracoval také jako sochař,
známá je jeho busta Prokopa Diviše v
parčíku před znojemským archivem. Zemřel v pouhých
44 letech 7. 3. 1957. Jeho hrob na znojemském hřbitově byl v
roce 2023 prohlášen za nadační hrob.
Blíže, viz v
naší rubrice „Osobnosti
Znojemska“.
prosinec
Malíř Josef Růžička se ve své tvorbě soustředil na motivy z města Znojma a blízkého okolí, zvláště z Kraví hory. Město i okolní přírodu velmi dobře znal, vždyť se zde narodil a celý život tady žil a tvořil. Velkou sbírku jeho obrazů vlastní rodina MUDr. Karla Fily, který mu, jako oční lékař, zachránil v šedesátých letech 20. století zrak – úspěšně u něj operoval šedý zákal. Růžičkovy obrazy vlastní další nespočet znojemských patriotů ve svých soukromých sbírkách. Blíže, viz v naší rubrice „Osobnosti Znojemska“. přesné datum není známo
Přesto se Zalesňovací a okrašlovací spolek ve Znojmě, vzniklý v r. 1878, rozhodl, že tuto oblast vysází stromy, neboť souvislých lesů a lesíků bylo na Znojemsku velmi málo. Ke své práci přikročil v roce 1892. Přesné datum není známo, ale můžeme předpokládat, že to bylo na jaře. Hlavními iniciátory výsadky byli členové spolku lesmistr Brosch, nadlesní Lerch a lesmistr Bayer. Později se do Znojma přistěhoval lesní pojezdný Piwetz a aktivně se k nim přidal. Členové spolku vysazovali hlavně duby, později i jiné dřeviny. Městský lesík je také protkán vhodně koncipovanými cestami a cestičkami. Postupně se stal, pro svoji blízkost městu, oblíbeným cílem pěších nedělních výletů Znojmáků. Po roce 1990 ale začal trpět neúdržbou, některé stromy začaly usychat a objevila se spousta náletových dřevin. Proto vedení města rozhodlo o jeho revitalizaci. Ta probíhá v současné době a je rozdělena do tří etap. Náš Okrašlovací spolek práce v Městském lesíku pečlivě sleduje a vytvořili jsme na naších webových stránkách pro tento účel vlastní rubriku (viz: Městský lesík), kde mohou zájemci postup prací sledovat.
|
||||||
Rok 2023 leden
Blíže viz v rubrice „Paměť místa“ (článek Zastavení slavných ve Znojmě).
Dne
15. ledna 1963 zemřel ve Znojmě kněz Josef Rudolecký (1880
– 1963). Dlouhé roky byl farářem v
Únanově
(éd r. 1910 do r. 1945). Zorganizoval zde český
vlastenecký tábor lidu, jako člen čs.
strany
lidové založil tělovýchovný spolek
Orel a byl
členem Besedy Znojemské. Zde se věnoval zejména
výuce na hudební nástroje pro
chudé děti.
Po válce byl farářem u sv.
Mikuláše ve
Znojmě (kde v r. 1905 začínal jako kaplan). V r. 1952
důrazně
protestoval proti bourání kaple na
Mariánském náměstí ve Znojmě.
Podrobněji viz v rubrice „Osobnosti Znojemska“.
21.
ledna 1988 zemřela v klášteře na
Hradišti u Znojma
generální představená kongregace
Milosrdných sester sv. Karla Boromejského
(boromejek)
Matka Marie Vojtěcha Hasmandová (1914 až 1988). V roce 2014
uznal papež František její heroické
ctnosti a
prohlásil ji za ctihodnou. Dále
probíhá
proces jejího blahořečení.
Je pohřbena uprostřed „svých“ sester na hřbitově nedaleko kláštera na Hradišti u Znojma. Blíže o ní v rubrice „Osobnosti Znojemska“.
Johann
Gottfried Seume byl německý
spisovatel, básník a cestovatel.
Nejjvíce je
známý pro svou "Procházku do
Syrakus".
Seume
se narodil v roce 1763 jako syn chudého rolníka a
bývalého bednáře Andrease Seumeho a
také matka Regina Liebingová
pocházela z rolnické rodiny.
Studoval teologii na univerzitě v Lipsku v roce 1780/81, a v letech 1789 až 1792 zde pokračoval ve studiích konkrétně práva, filozofie, filologie a historie. Studium završil magisterským titulem, kvalifikoval se jako profesor a poté pracoval jako hospodářský správce, stejně jako během studií. Od roku 1797 Seume pracoval až do své první velké túry (1801) v Grimmě jako korektor pro svého přítele, vydavatele Georga Joachima Göschena. Počínaje prosincem roku 1801, podnikl dvě velké cesty, které ho zavedly do velkých částí Evropy. Ve své první cestě Seume v letech 1801/1802 cestoval z Lipska do Syrakus. Na zpáteční cestě 1802 z Itálie Seume cestuje přes Švýcarsko, Paříž, Štrasburk, Frankfurt a Výmar. Celkem urazil kolem 6.000 km, a z toho většinu překonal pěšky. Po návratu do Lipska pracoval jako spisovatel a vyučoval jazyky jako soukromý učitel. Svou cestu do Syrakus popisuje v cestopisu "Spaziergang nach Syrakus" (Procházka do Syrakusy). O Znojmu se zmiňuje ve dvou kapitolách. "Von Prag nach Znaym" (Z Prahy do Znojma) a "Von Znaym nach Wien" (Ze Znojma do Vídně). Druhá cesta ho zavedla do Ruska, Finska a Švédska v letech 1805/1806. V posledních letech jeho života se Seumeho finanční situace zhoršila. Kromě onemocnění noh, postihlo Seumeho v roce 1808 těžké onemocnění ledvin a močového měchýře, ze kterého se již nikdy nezotavil. Když se problém s nohami zlepšil, rozhodl se pro lázeňskou lečbu. Seume doufal, že se vyléčí v lázních v českých Teplicích, půjčil si peníze a odjel do lázní, kde však deset dní po příjezdu zemřel. Byl pohřben na místním hřbitově. únor
Feifalik byl také jedním z badatelů, kteří označovali Rukopis královédvorský za padělek. Své zjištění o rukopisu pak uveřejnil v roce 1860 v knize "Über die Könighofer Handschrift" (O rukopise Královédvorském). Tímto však upadl v nemilost české veřejnosti, až mu nakonec bylo znemožněno publikovat v jediném českém vědeckém periodiku - Časopise Musea království Českého.
březen
Knižní
díla: „Rakousko, jaké je“,
„Kniha o kajutě“, „Tokeah a
Bílá Růže“ a
další. Jeho totožnost byla odhalena až po smrti.
Ve Znojmě má dvě bysty (na hradě a v parku, kde byla položena 3.3.2013 kytice).
spolku ve Znojmě. I když nebyl narozen přímo ve Znojmě, dětství a mládí prožil zde a cítíl se zde doma.
Pavel.
Matyasko byl dlouholetým aktivním členem
Okrašlovacího spolku ve Znojmě. Jeho aktivity ale
významně zasahovaly i do jiných
kulturních
oblastí. Byl jedním ze zakladatelů
„Přátel
Spolku Hroznové kozy“,
existujícího dodnes,
výtvarníkem první podoby
Hroznové kozy,
zapáleným fotografem a obdivovatelem a znalcem
krás Podyjí.
Dokázal také jako pedagog úspěšně vést svoje venkovské žáky k vnímání kulturních hodnot a tvořit s nimi neobyčejná výtvarná dílka. Jeho náhlý odchod byl pro kulturní život regionu velkou ztrátou. Viz "Vzpomínka Na Pavla Matyaska"
Významný sochař počátečního historismu. K jeho nejdůležitějším dílům patří jezdecké sochy velkovévody Karla a prince Evžena Savojského ve Vídni, bána Josipa Belačiče v Záhřebu, socha lva v Aspernu (Vídeň 22). Také socha Niké ve Znojmě (Památník Karla Kopala na Komenského náměstí) je jeho prací.
Jan Valík se narodil jako jeden z pěti sourozenců dne 24. 3. 1923 v Horní Bobrové na Vysočině. Vyrůstal v nedalekém Křižanově v partě muzikantů, s nimiž ve svých šestnácti letech začal hrát na trumpetu a posléze se stal také dirigentem velké křižanovské dechovky. Studoval na gymnáziu ve Velkém Meziříčí, následně byl přijat na brněnskou konzervatoř. Studium zakončil absolutoriem dirigentského oddělení. V roce 1951 nastoupil jako učitel do Lidové školy umění v Ořechově u Brna. Současně pokračovalo jeho působení v Československém rozhlasu Brno, kde už v průběhu studií na konzervatoři figuroval jako externí režisér hudby. V roce 1960 se přestěhoval do Znojma, kde pracoval jako učitel v Lidové škole umění a založil zde žákovský orchestr. V té době začala také jeho spolupráce s Jihomoravským divadlem ve Znojmě. Samostatnou kapitolou jeho života byla dechovka, kterou měl vždycky rád a zůstal jí věrný. Založil proto Znojemskou třináctku, kterou čtyřicet let vedl. Úspěchy slavila rovněž v zahraničí. Jan Valík stál rovněž u zrodu Znojemského historického vinobraní, jehož autorem a zakladatelem byl František Koukal. Právě na jeho přání zkomponoval slavnostní fanfáry, které se staly nedílnou součástí znojemského vinobraní pořádaného dle původního scénáře autora. Po odchodu do muzikantského důchodu shrnul své celoživotní působení v oblasti hudby těmito slovy: "Nejvíce mě těší ta léta obyčejné radosti z muziky, z každé povedené skladby a jsem taky rád, že jsem mohl taky já něco muzice dát a snad být trochu i příkladem pro ostatní kapely". Po boku své ženy Ludmily se dožil třiadevadesáti let.
duben
Jiří Jaroš, rodák z Velkého Meziříčí byl velitelem pluku ve Štefánikových kasárnách ve Znojmě (dnes již neexistují, stávaly na dnešní Jarošově ulici). Za okupace se stal krajským velitelem ilegální protinacistické organizace „Obrana národa“ a byl posléze zatčen gestapem. Při výslechu nikoho ze svých spolubojovníků neprozradil, i u soudu při stuttgartské věznici se choval statečně. 6. 4. 1943 byl ve Stuttgartu popraven . Viz také „Osobnosti Znojemska“.
Johann
Bernhard Fischer, od roku 1696 Fischer von Erlach,
známý
také jako Fischer von Erlach starší
(narozen 20.
července 1656 ve Štýrském Hradci;
zemřel 5. dubna
1723 ve Vídni), byl rakouský barokní
architekt a
otec Josepha Emanuela Fischera von Erlach. Jeho otec Johann Baptist
Fischer byl sochař a první učitel Johanna Bernharda. Jeho
matka
Anna Maria byla v prvním manželství
provdána za
sochaře Sebastiana Erlachera. Johann Bernhard přidal toto
jméno
(bez posledních dvou písmen) k
rodovému
jménu Fischer u příležitosti jeho nobilitace.
Poté, co se Johann Bernhard poprvé vyučil sochařem v dílně svého otce Johanna Baptista Fischera ve Štýrském Hradci, odešel ve věku 14 nebo 15 let do Říma. Pravděpodobně zde pobýval od roku 1670/71 do roku 1686. Fischer von Erlach je jedním z vynikajících architektů své doby, ale v rakouské architektuře zůstává jedinečný, a to nejen pro své klasické zaměření. Jeho formální jazyk je klidný a monumentální – ornamenty ustupují v pozadí důrazu na architektonickou harmonii. Díla (výběr) Jízdárna pro zámek Lednice na Moravě. „Síň předků“ Althanů ve Vranově nad Dyjí Česká dvorní kanceláře ve Vídni Kostel sv. Karka Boromějského ve Vídni
19. 4. 1923 se v Medlicích narodil Josef Nechvátal, klavírista a dlouholetý sbormistr znojemského „Pěveckého sdružení Vítězslava Nováka“. Byl také pedagogem na Lidové škole umění ve Znojmě. Zemřel v našem městě 26. 12. 2001. květen
Herbert
Felix, znojemský podnikatel –
„okurkový
král“ a protifašistický
bojovník,
čestný občan města Znojma.
Blíže viz v „Osobnosti Znojemska“
Lubo
Kristek, sochař, výtvarník, performer,
který
si kromě rodného Brna, kde netradičně ozdobil svůj
dům,
oblíbil i Znojemsko, konkrétně
Podhradí nad
Dyjí.
Zde pořádal poblíž zříceny místního hradu své nezapomenutelné performance. Svým uměním často provokuje. Tak se to před nedávnem stalo i ve Vranově nad Dyjí. Znojmo-Louka, levý břeh Dyje, součást Kristkovy Podyjské glyptotéky, nese název "Vysvobození z útrap"
V Zalesňovacím a okrašlovacím spolku byl dlouholetým jednatelem a 24. dubna 1922 byl jmenován i jeho čestným členem Viz také: Osobnosti Znojemska.
Miloslav Trmač, pedagog, regionální badatel, učil v Kravsku na základní škole, Studoval zeměpis a dějepis, ale dějepis učit nesměl. To si vynahrazoval vlastivědným bádáním. Viz také: Osobnosti Znojemska. červen
Lesní
inženýr ing. Jakub Jiral přišel po
první světové válce do Znojma a stal
se prvním Čechem – jednatelem v původně
německém Okrašlovacím spolku.
Jeho zásluhou se tento spolek dále rozvíjel a dobře spolupracoval se znojemskými Němci.Ing. Jiral obdržel in memoriam Ocenění současného Okrašlovacího spolku ve Znojmě. červenec
Miniatura v erbovní listině vydané Fridrichem III. Habsburským Český král a moravský markrabě
Ferdinand II. Habsburský vydal po vojenském vítězství nad českými a moravskými
stavy v bitvě na Bílé hoře v roce 1620 nová zemská zřízení, a sice 10. května
1627 pro Čechy a o rok později 10. května 1628 pro Moravu. Na základě myšlenky
o propadlých právech stavů byla tato zřízení vydána bez jejich souhlasu,
z panovníkovy pravomoci.
Po teologických studiích byl 6. června 1868 vysvěcen na kněze. V Římě získal doktorát kanovnického práva a stal se blízkým spolupracovníkem papeže Pia IX. a následně i Lva XIII. V roce 1881 ale onemocněl a vrátil se na Moravu do Černé hory – a 1884 odešel tentokrát do teplé a úrodné oblasti Božic-Českých Křídlovic nedaleko Znojma, kde získal faru. K jeho největším počinům patří stavba kláštera „Maria Hilf“ v Božicích. viz také: Osobnosti - Maxmilian Thaddäus Mayer
Herbert
maturoval na znojemské reálce a pak pokračoval ve studiu
na vídeňské Vysoké škole ekonomické.
V rodině Felixových se mluvilo německy a česky, Herbert se
později naučil švédsky, anglicky a částečně
francouzsky. Po ukončení studií, v zastoupení
rodinné firmy Löw & Felix, cestoval po Evropě, kde měl
zajistit rozšíření vývozu okurek. Ve
Švédsku se tak seznámil s Kerstin Cruickshank, s
kterou se roku 1937 oženil, svatba byla ve Znojmě. V roku 1938, po
nástupu Hitlera k moci, se rozhodl, že se vrátí se
zpět do Švédska – do Göteborgu. Chtěl
vzít s sebou i rodiče, ti ale odmítli ze Znojma
odejít. Zde Herbert uzavřel smlouvu na výrobu
sladkokyselých okurek a jiné zeleniny a stal se ředitelem
továrny ve městě Eslöw. Podnik začal velice prosperovat
– Felix zde totiž uplatnil rodinný recept a vytvořil ve
Švédsku typickou chuť „znojemských (ale
nyní švédských) okurek“, podnik
dostal později jméno Felix AB (AB – akciová
společnost).
viz také: Osobnosti - Herbert Felix
Viz také: Osobnosti - Růžena Svobodová
Učitel
dějepisu na znojemském gymnaziu, vlastivědný
pracovník, divadelní ochotník,
předseda Muzejní rady ve Znojmě,
iniciátor vyhlášení Městské památkové reservace Znojma, zachránce Kopalova pomníku v padesátých letech 20.století. Viz také: Osobnosti - Jakub Trnka srpen
Znojemský deník (Znaimer Wochenblatt) - 10. 08. 1878 Současný Okrašlovací spolek se snaží navázat na tuto přerušenou tradici. Při oslavě třiceti let svého založení jsme se sešli v historických prostorách pivovarské hradní restaurace, kde jsme – mimo jiné - vzpomenuli na svého předchůdce.
Zahájení
stavby v lednu 1930. Síla zdi v základu 41,74m, v
koruně 7m. Délka zdi v
základu 126m,v koruně 290,40m. Výška zdi
nad základem 53m, nad dnem 47,12m. Cena stavby 130 mil. Kčs
(samotná hráz 86 mil. Kčs). Délka jezera 30 km k
jezu v Podhradí nad Dyjí, plocha 760 ha, objem
122,66 mil m3. Lodní doprava od
roku 1934, první loď
„J.Máša“, její
první plavba 10.7.1934.
(Údaje jsou čerpány z knihy „Vranovská přehrada“, autor M.Vaněk, vyd. Sursum, 2012).
Učitel dějepisu a češtiny, historik, překladatel z němčiny, člen Okrašlovacího spolku ve Znojmě a mnoha dalších místních sdružení. Obdržel Ocenění Okrašlovacího spolku. září
5. 9. 1843 se v Martínkově u Moravských Budějovic narodil Václav Kosmák, budoucí kněz a spisovatel. Své povídky uveřejňoval jako sociální vhledy do života obyčejných lidí a nazýval to „Kukátky“. Největší vliv měl na něj v brněnském semináři František Sušil, kněz, spisovatel a sběratel lidových písní. Václav Kosmák svoje povídky uveřejňoval zejména v časopisech Obzor a Moravská orlice. Literárních Kukátek je téměř nepočítaně, zaplňují dvě desítky knih (např. Hájovna u sv. Majdaleny, Dobrá rada, Mateřídouška a mnoho dalších). „Kukátkář“ Václav Kosmák zemřel 15. 3. 1898. Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně, v rodném Martínkově má umístěnou pamětní desku. Viz také naše rubrika „Osobnosti“.
Je zakladatelem
Znojemského historického
vinobraní (první vinobraní s
historickým průvodem krále Jana
Lucemburského se odehrálo v
září 1966, a mělo velký
úspěch). Z politických důvodů bylo omezeno zprvu
jen na Znojemské hodokvasy na hradě a nakonec
úplně zrušeno. V roce 1991 tuto tradici
obnovil nový organizátor Vladislav
Rakušan.
Viz také naše rubrika „Osobnosti“.
V noci z 28. na 29. září 1938 byla v sále mnichovské hudební školy podepsána tzv. Mnichovská dohoda, která přikazovala Československé republice odstoupení pohraničních oblastí s více než 50 procenty německého obyvatelstva. Toto území připadlo Německé říši. Dohodu podepsaly dva fašistické státy: Německo (Hitler), Itálie (Mussolini) a dva demokratické státy, které měly Československo ochránit: Francie (Daladier) a Velká Británie (Chamberlain). Touto tzv. Mnichovskou dohodou ztratila naše republika 41 O95 km2 území a 4 879 000 obyvatel. Také Znojmo a část Znojemska připadla Říši. Území bylo přičleněno k „Ostmark“ (tj. bývalému Rakousku) do župy Niederdonau.
Chamberlain
Daladier
Hitler
Mussolini
říjen
Na základě Mnichovské dohody připadla velká část Znojemska Německé říši. Bylo zabráno také město Znojmo. Už od 6. října 1938 začalo české obyvatelstvo utíkat ze Znojma do vnitrozemí. 7. října zasedala městská rada, v čele ještě se starostou Valentinem Skurským. Po obsazení Znojma mělo vedení města přejít do rukou prvního místostarosty dr. Ericha Haaseho. Obsazování města wehrmachtem začalo již dopoledne v neděli 9. října 1938, kdy německá letadla oblétávala město, hlavně nádraží. Na příkaz dr. Haaseho zněly kostelní zvony. Odpoledne začaly přes hranici přicházet dvě kolony německých vojsk. U Hatí je vítal dr. Haase a krajský vedoucí NSDAP dr. Kottek se svým zástupcem Felixem Bornemannem. Ti hned vyvrátili hraniční sloup u Hatí. Této skupině wehrmachtu velel generál Bayer. Druhý proud pod velením generála Feuersteina prošel kolem zdemolované celnice u Hnanic, kde je vítali příslušníci Freikorpsu. Oba proudy se spojily u Oblekovic a pokračovaly do Znojma Vídeňskou třídou. Zde je již vítaly zástupy nadšených znojemských Němců. S vojáky přišlo do Znojma i gestapo, které obsadilo vilu bývalého starosty Mareše. Ten se již před tím odstěhoval do vnitrozemí. Také znojemská kasárna byla předána bez jediného výstřelu. Odpoledne se zaplnilo Dolní náměstí, přejmenované na Adolf Hitler Platz. Vystoupil zde s děkovným projevem dr. Haase a po něm měl hlavní projev dr. Seys-Inquart, říšský místodržící. (Tento rodák ze Stonařova byl po válce norimberským soudem odsouzen k trestu smrti.) Večer se konal pochodňový průvod. Již den před tím, 8. října, bylo obsazeno Hrušovansko. Odtržené Znojemsko bylo připojeno k župě Niederdonau. A už 10. října byly hranice do vnitrozemí uzavřeny a hlídány. U Znojma byla hraniční závora u Přímětic. 26. října navštívil Znojmo i Hitler, před tím si ještě prohlédl vyklizené hraniční bunkry. Město bylo vyzdobeno prapory s hákovými kříži. Horní náměstí ve Znojmě začalo nést název Konrad Henlein Platz a Rašínova třída (dnes 17.listopadu) byla přejmenována na třídu Hermanna Göringa. Hitler také nechal vyměnit znojemského starostu dr. Haaseho za „muže čisté rasy“, Rudolfa Urbana z Jaroslavic, člena SA.
V Šatově měla jednopatrová budova školy celkem 4 učebny, tělocvičnu, stálé jeviště, čítárnu, dva kabinety, dílnu, sborovnu a byt pro správce školy. Při škole bylo hřiště a krásná zeleninová a ovocná zahrada. Slavnostního otevření se zúčastnila téměř celá zdejší česká menšina. Správcem školy (tj. řídícím učitelem) byl ustanoven učitel Josef Dorotík. V Dobšicích byla česká menšinová škola slavnostně otevřena na státní svátek nové republiky dne 28. října 1923. Slavnosti se zúčastnilo na 5 tisíc Čechů, také z blízkých obcí Nového Šaldorfa, Šatova a dalších. Řídícím učitelem byl jmenován Cyrill Černošek. Učit se zde začalo od 1. listopadu 1923. Do 1. a 2. třídy sem bylo zapsáno celkem 25 českých chlapců a 23 děvčat. Škola byla rovněž jednopatrová, s bytem pro správce školy. Dnes zde sídlí Obecní úřad obce Dobšice.
Anton
Dominik Fernkorn. - návrh pomníku
16. října 1853 byl ve Znojmě na Kopalově
(dnes
Komenského) náměstí slavnostně odhalen
pomník plukovníka Karla Kopala, rodáka
ze
Ctidružic.O vybudování důstojného památníku se mezi Kopalovými přáteli začalo hovořit už v roce 1848. Nejprve to byly jen skromné úvahy, jako např. zřízení pamětní desky. Pak to měl být obelisk u Ctidružic, ale nakonec, po usilovné práci některých aktivních znojemských rodáků, zejména Matyáše Elsingera, vídeňského obchodníka, ale i dalších, třeba předsedy komitétu Doležala, se nakonec podařilo sehnat potřebnou částku, aby vznikl dnes všemi obdivovaný Kopalův památník. Na něj přispěli třeba polní maršál Radecký, ale rozhodující finanční podíl přišel od samotného císaře. Významný vídeňský sochař Anton Dominik Fernkorn zhotovil sochu Níké, celý návrh obelisku je od architekta Paula Sprengera. Bylo použito šest set kilogramů děloviny z ukořestněných sardinských kanónů, tento kov věnoval habsburský dům. Anganžoval se také hrabě Salm, majitel sléváren v Blansku. Náklady na slavnostní odhalení vyšplhaly na 5800 zlatých, ty uhradila znojemská radnice Na náměstí vznikly dvě tribuny, za město zde promluvil starosta Anton Buchberger, přítomen byl místodržitel Moravy hrabě Lažanský z Brna a vysocí vojenští představitelé. Ceremoniál zahájila mše svatá, sloužil děkan od sv. Mikuláše, oltář stál v průjezdu Císařské brány (dnes brána neexistuje). Pamětní listina byla uložena do skleněného pouzdra a vložena do základního kamene pomníku. 10. prapor polních myslivců zatroubil signál na stříbrný roh a pak už byl pomník slavnostně odhalen. Německé nápisy ale byly z pomníku sejmuty za 1. čsl. republiky, celý pomník měl být několikrát odstraněn, ale nepříznivá období vydržel. Po velkém úsilí, zejména dr. Kacetla, byly nápisy v 21. století vráceny zpět. Viz také naše rubrika „Paměť místa“ a „Osobnosti Znojemska“
21.10.1893 se v Poděbradech narodil Albert Pek, hudební skladatel a ředitel české hudební školy ve Znojmě. Viz také naše rubrika „Osobnosti“. listopad
13.11.1873
se v Příboře narodil Stanislav Marák,
okresní
školní inspektor, vlastivědný
pracovník,
redaktor časopisu „Od Horácka k
Podyjí“,
předseda prvorepublikového znojemského
stavebního
družstva, které stavělo v dnešní
lokalitě
Marákov.
Viz také naše rubrika "Osobnosti“
prosinec
Viz také naše rubrika "Osobnosti“
Za této situace Oskar Teufel se svými věrnými na nic nečekal a už den před tím, 15. 12. kolem půl čtvrté odpoledne odjel zvláštním vlakem do Retzu. Tam se dále snažil změnit poměry na jižní Moravě. 16. 12. dopoledne byla na znojemské radnici vyvěšena česká vlajka a české obyvatelstvo slavilo. Novým starostou města byl prozatímně jmenován dr. Veleba, po něm převzal město až do voleb v r. 1920 krajský úředník Michalica. Volby v roce 1920 vyhrál sociální demokrat JUDr. Josef Mareš. Stal se tak prvním českým starostou Znojma. přesné datum není známo
Viz rubriky „Osobnosti Znojemska“, „Paměť místa w-01“ a Paměť místa w-02“
1883 ukončila ve Vranově nad Dyjí provoz první keramická manufaktura na Znojemsku (byla založena v roce1798). Výrazně se zde uplatnil malíř keramiky Josef Doré. Továrna vyráběla tzv. vranovskou kameninu, velmipodobnou anglickému wedgwoodu.
|
||||||
Rok
2024 leden
Více: Osobnost J.G.Mendel. únor
Narodil
se v rodině drobného rolníka, Od roku 1897
navštěvoval znojemské gymnázium a po
maturitě studoval na vídeňské univerzitě.
Byl
středoškolským profesorem ve Vídni a
později ředitelem znojemského gymnázia.
Svá literární díla psal
částečně v dolnorakouském nářečí,
částečně ve spisovné němčině.
16. 2. 1904 se v Třebíči narodil Zdeněk
Řezníček, lyrik, překladatel a nakladatel. Psával
pod pseudonymem „Sid“. Po ukončení studií v
Třebíči dostal místo úředníka ve Znojmě.
Postupně si zde zřídil nakladatelství. Seznámil se
s Josefem Florianem z Nové Říše a následně
i s grafikem a básníkem Bohuslavem Reynkem z Petrkova u
Havlíčkova Brodu. Řezníček začal vydávat
některé jeho básně v ceněných
bibliofilských vydáních. Osobně se s Reynkem
seznámil na jeho „zámečku“ v Petrkově. Zde
poznal také jeho francouzskou manželku –
básnířku Suzanne Renaudovou.Napsal i několik divadelních her inspirovaných selským prostředím rodného kraje. K těmto hrám patří i hra o hroznové koze. Je nositelem titulu čestného občana města Znojma.
Za okupace odešel do Třebíče a po válce vydal Suzanne Renaudové některé její básně v překladu jejího manžela Bohuslava Reynka. Po Únoru 1948 mu ale komunisté jeho nakladatelství znárodnili. On se posléze odstěhoval do Prahy k dceři a jako lyrický básník se nadobro odmlčel. V Praze také 17. 4. 1975 zemřel. Viz i v rubrice „Osobnosti Znojemska“ a také „Paměti místa" „Petrkov na Vysočině a Znojmo – Suzanne Renaud a Zdeněk Řezníček“.
Prof. PhDr. Ing.Ladislav Tondl, DrSc. je český logik, sémantik, filozof, historik, teoretik vědy a VŠ profesor. V roce 1949 získal titul doktora filozofie a inženýra. Viz také naše rubrika "Osobnosti“ březen
Současně žije střídavě v Praze a v USA.
Protektorátní
prezident Emil Hácha a nacistický vůdce Adolf Hitler
|foto:Vojenský historický ústav
Wehrmachtu
pak nebyl kladen žádný odpor a už ve 13 hodin bylo
celé území (bývalé) republiky
obsazeno. Hitler navíc přijel na pražský hrad
ještě před Háchou, aby ho ještě více
pokořil. Slovensko se odtrhlo a vytvořilo fašistický
„Slovenský štát“.
Znojma a Znojemska se tyto události už vlastně netýkaly. Již v říjnu 1938 byly pohraniční oblasti s německou většinou (tzv. „Sudety“) odtrženy od republiky a staly se součástí „Třetí říše“. Znojmo bylo obsazeno 9. října 1938 (viz. loňská „Výročí“, říjen 1938) a sám Hitler navštívil Znojmo 26. října 1938.
í Generální představená sester boromejek (t.j. "Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského") zemřela v klášteře na Hradišti u Znojma. Onemocněla zhoubným nádorem na plicích a je pohřbena na řádovém hřbitově na Hradišti. V roce 1996 byl zahájen proces jejího svatořečení, který stále probíhá. V roce 2014 uznal papež František její heroické ctnosti a prohlásil ji za "Ctihodnou". Viz také: Ctihodná matka Marie Vojtěcha Hasmandová
Již na 1. června 1924 připravili místní sokolové a sokolky akci slavnostního kladení základního kamene své sokolovny. Tento červnový den se shromáždili před školou na Otakarově (dnes Václavském) náměstí a odtud došli k Besedě Znojemské na Masarykově náměstí. Zde převzal starosta znojemské sokolské jednoty JUDr. Vilém Veleba sokolský prapor a pak všichni ve slavnostních krojích prošli městem až na Okružní ulici k výkopu budoucí sokolovny. Sem vezli čtyři základní kameny a model sokolovny. Průvod čítal na 1500 osob a celé město bylo na nohou. Na staveništi se pronášely slavnostní projevy, zpíval pěvecký sbor „Vítězslav Novák“ - byla to velká událost pro celé město.
V šedesátých letech začal spolupracovat s Františkem Koukalem na scénáři pro Znojemské historické vinobraní a připravil návrhy více než stovky historických kostýmů. Vedl různé výtvarné kroužky, navrhoval také výzdobu obřadních síní. Pro znojemský pivovar navrhl na etiketu piva postavu sládka Hostana. Sametová revoluce se už nedožil, zemřel ve Znojmě 29. 3. 1989.
Přehrada sloužila a slouží k ochraně území kolem toku Jevišovky při velké vodě. Výpustěmi může protékat až 31 m3 vody za vteřinu. Už těsně před dokončením, v červnu 1897, při velkých srážkách zadržela vodu a ochránila tak úrodu v ceně asi 40 tisíc zlatých. Přehrada slouží svému účelu - a navíc i k rekreaci - bez větších oprav do dnešních dnů. duben
Johanna Niese
Divadelní studio Martiny Výhodové (DSMV) bylo založeno v roce 2013 profesionální herečkou paní Martinou Výhodovou. 10. dubnu 2014 byla uvedena historicky 1. divadelní hra souboru "Balada z hadrů" (Voskovec a Werich). Vzniklo pod křídly Základní umělecké školy Znojmo, vzhledem k tomu, že nové projekty začaly být stále větší a náročnější, převzalo si DSMV pod svá křídla SVČ Znojmo (bývalý Dům dětí a mládeže), pod jehož záštitou aktuálně působí. " Baladu z hadrů" a "Nebe na zemi" na jaře 2016 uvedlo DSMV i v Pražském divadle SEMAFOR. Viz také: Paměť místa
11.
4. 1934 začala pracovat vodní elektrárna nově
postavené Vranovské přehrady. Turbíny a
transformátory dodala Českomoravská Kolben – Daněk,
a.s. Blansko, generátory a rozvody zase Škodovy
závody Plzeň. Do konce roky 1934 vyrobila elektrárna již
765 492 kWh.
V roce 1898 přijal místo ředitele reálky v Lipníku nad Bečvou, kde působil až do svého odchodu do penze. V roce 1907 se vrátil zpět do Znojma, kde se stal členem Zalesňovacího a okrašlovacího spolku. Po jeho smrti byla v roce 1924 pojmenována jedna z cest v Gránicích jeho jménem. květen
26. 5. 1864 zemřel ve švýcarském Solothurnu spisovatel Charles Sealsfield. Narodil se v Popicích u Znojma 3. 3. 1793 jako Karl Postl. Viz také naše rubrika "Osobnosti“
Vyučovat se zde začalo 12. května 1924 a řídícím učitelem se stal František Bauer, kterého v roce 1925 vystřídal Karel Pevný. Do školy tehdy chodilo 140 žáků. V době 2. světové války sem byla ze Znojma (z Otakarova – Václavského náměstí) převedena měšťanská škola s českým vyučovacím jazykem, kam docházely děti z českých rodin ze Znojma (tehdy z Říše) i z blízkého okolí (z Protektorátu). Po válce byla škola, zejména v sedmdesátých letech 20. století, modernizována, a v letech 2012 – 13 rozšířena o mateřskou školu. V letech 1964 až 1995 zde byl ředitelem místní rodák, pan Zdeněk Adámek, který se nynějších oslav stoletého trvání školy ve dnech 24. a 25. května 2024 ve svých devadesáti letech osobně zúčastnil. V současné době školu navštěvuje pouze 25 dětí Na fasádě školy je také umístěna pamětní deska Ctiboru Čermákovi (odhalená v roce 1959), který školu za války navštěvoval (chodil sem ze Znojma), a který posléze padl v únoru 1945 jako „partyzán Boris“ při bojích s Němci na Valašsku v Ratiboři u Vsetína. červen
Kromě své pedagogické činnosti se intenzivně věnoval vlastivědnému bádání a poznávání historie Znojemska. To ho pak dovedlo až k práci ve znojemském muzeu, kde se od roku 1912 stal vrchním kustodem sbírek. Jedna z jeho prvních akcí bylo zřízení modelu Divišova bleskosvodu na hradním nádvoří. V roce 1920 se na znojemském hradě setkal s prezidentem Masarykem, který navštívil Znojmo. V roce 1925 Vrbka odchází ze školských služeb, práci muzejní a badatelské se ale věnuje dále. V ten stejný rok mu jeho příznivci umístili na Kraví hoře u Znojma, v místech, která si mimořádně oblíbil, pamětní „Vrbkův kámen“. Na konci života projevil mimořádnou statečnost, když v roce 1938 odmítl vydat z muzejních sbírek několik předmětů určených pro Adolfa Hitlera. Tento čin se ale zanedlouho projevil na jeho zdravotním stavu - již 2. června 1939 ve Znojmě umírá. O jeho hrob na louckém hřbitově nyní trvale pečují členové Okrašlovacího spolku ve Znojmě.
Viz také naše rubrika "Osobnosti“
Viz také naše rubrika "Osobnosti“
Třetího dne, 20. června 1924, se vydal se zastávkou v Pohořelicích do Znojma. Do města přijel automobilem od Vídeňské ulice o půl jedenácté dopoledne. Projel slavobránou pod železničním mostem a na náměstí Republiky ho uvítal český starosta Znojmě dr. Mareš a jeho německý zástupce dr. Fritz. Od dětí zde obdržel kytice květů. Oficiální uvítání se konalo na znojemském hradě, kde vyslechl české a německé proslovy představitelů města, a také český proslov starosty Hlubokých Mašůvek Prinze a německý proslov starosty Hevlína Brunnera. Muzejními expozicemi ho na hradě provedl kurátor sbírek Anton Vrbka. Ve 13 hodin následoval oběd v Besedě Znojemské. Předložili mu hovězí polévku se svítkem, hříbky na másle s jemným knedlíkem, svíčkovou se zeleninou a jako zákusek dort, zmrzlinu a kávu. Před 17tou hodinou TGM Znojmo opustil. V Dobšicích ho zastavily dvě děti, český chlapec (Čestmír Černošek) a německé děvčátko (Hedvika Steinová), kteří ho obdarovali košíkem třešní. Prezidenta všude zdravily špalíry obyvatelstva. Ze Znojma odjel TGM opět na zámek Židlochovice. 40 let od uvedení Výrovické nádrže do provozu (*27. 6. 1804 Výrovice)
27.
6. 1984 byla ve Výrovicích na řece Jevišovce
uvedena do provozu přehradní nádrž. Stavba této
přehrady byla zahájeno v říjnu 1979 a jejím
účelem bylo zajištění závlah na 2052 ha
polí, a také zajištění
minimálního průtoku v Jevišovce (50 l/s).
Hráz je zemní, maximální
výška je 16,7 m, délka 220 metrů a
šířka 5,4 metru. Zadržuje 4,23 milionů m3 vody.
Ochranná hráz na jejím konci
zachovává před zatopením zámecký
park v Plavči s cennými stromy a 21,5 ha pozemků pro
další zemědělské využití.
Generálním projektantem stavby se stal
„Hydroprojekt“, technologickou část strojně -
hydraulickou dodalo ČKD Blansko. Celkové náklady byly
40,472 milionů Kč. Okolí nádrže dnes slouží
také k rekreaci.červenec
Rakušané
ustupovali od Wagramu na Dunaji na Moravu a u Znojma byli dostiženi
prvosledem Francouzů. Rakušanům velel arcivévoda Karel a
opřel svoji obranu o hradby města Znojma. V průběhu bitvy se
vyznamenalo hlavně rakouské jezdectvo na křídlech. V
průběhu bitvy byla – hlavně palbou dělostřelectva –
úplně zničena obec Dobšice. Napoleon od druhého
dne velel svým vojskům na výšině u Suchohrdel.
Bitva se nevyvíjela dobře ani pro jednu stranu, proto se
Napoleon rozhodl jednat o příměří. Jednání
proběhla v Červeném dvoře u Suchohrdel. Tvrdé
podmínky vedly k okupaci Znojma a dalších
území Rakouské říše a později k tzv.
Schönbrunnskému míru. Tato bitva také
znamenala vzestup knížete Metternicha (stal se tehdy ministrem
zahraničních věcí).
parník „Mír“, ca. 1947 V
roce 1934 byla zahájena pravidelná lodní doprava
pro veřejnost na Vranovské přehradě. Jako první vyplula
na jezero 10. 7. 1934 loď „Máša“. O tento typ
výletů byl obrovský zájem, lodě jezdily až k hradu
Bítov i menší okruhy..
Zájem přetrvával také po válce, první loď která tehdy vozila zájemce, byl parník „Mír“, ještě s lopatkovým pohonem. V šedesátých letech, bylo zakoupeno několik moderních motorových výletních lodí z Maďarska. V devadesátých letech byla tato doprava přerušena kvůli ochraně vod. Nyní se na Vranov lodní doprava znovu vrací, ale jde to pomalu. Bývalá sláva je pryč.
14. 7. 1874 se v Roudnici nad Labem narodil Max Dvořák, pozdější historik a teoretik umění, profesor na univerzitě ve Vídni. Sepsal mimo jiné „Katechismus památkové péče. Je pohřben v Hrušovanech nad Jevišovkou, na hrobě má krásný rokokový kříž.
Po válce se obecní zastupitelstvo v Mašovicích rozhodlo zvěčnit jejich památku důstojným pomníkem. Na jaře 1924 byl ustanoven stavební výbor a stavbou mohyly se jmény padlých pověřilo třebíčského sochaře Eduarda Činčeru, který již před tím vytvořil podobné mohylové pomníky na Třebíčsku a na Znojemsku. Slavnostní odhalení pomníku se v obci uskutečnilo 20. července 1924.
28.
července 1914, měsíc od atentátu na arcivévodu
Františka Ferdinanda d Este, následníka
rakouského trůnu v Sarajevu, vyhlásil rakouský
císař František Josef I. dekretem „Mým
národům“ válku Srbsku. Vojáci
odjížděli na frontu zvesela, s tím, že tato válka
brzy skončí. Nikdo netušil, že vznikl
„dominový efekt“ ,a že do války se
zapojí prakticky celá Evropa a postupně i Japonsko a USA.
Válka trvala čtyři roky a skončila zánikem
Rakouska-Uherska, vznikem bolševického Ruska a
vytvořením nových národních států ve
střední Evropě.
srpen
V létě roku 1924 si Československo připomínalo 10. výročí od zahájení Velké války, která začala 28. 7. 1914. Válka stála každou obec desítky životů mladých mužů. Proto byly, zejména v roce 1924, při 10. výročí od vzniku války, stavěny válečné pomníky se jmény padlých. Nejinak tomu bylo i na Znojemsku. Loucký farář R. D. František Tretera sloužil
září
Othmar Faust - Swerak, Vřesoviště v Podyjí Otmar
Faust - Swerak byl absolventem znojemské Odborné
keramické školy a potom i Akademie
výtvarných umění ve Vídni, kde se naučil
bravurně zvládat techniku malby. Zabydlel se na Znojemsku a je
autorem řady krajinomaleb, zobrazujících Znojmo a
jeho okolí. Ve Znojmě také na počátku Velké
války zemřel.
říjen
Franz Tretera zemřel pět let před Antonem Vrbkou, 13. října 1934, ve své milované loucké farnosti. Je pohřben na louckém hřbitově, hned vedle hrobu Antona Vrbky. Jeho hrob je od roku 1998 prohlášen za hrob nadační.
listopad
Jeho aktivit si všiml také znojemský Okrašlovací spolek, který mu v roce 2024 předal veřejně ocenění.
Rudolf Jeínek
4.
11. 1824 byl slavnostně uložen základní
kámen s listinou do Karolíniny brány pod kostelem
sv. Mikuláše.
Obyvatelé města již poznali nefunkčnost středověkých
hradeb svírajících Znojmo a na několika
místech je probourali, aby si tím zpřístupnili
okolní přírodu k vycházkám.
Karolínina brána a pod ní vznikající
Karolíniny sady byly tehdy pojmenovány po manželce
rakouského císaře Františka I., po
císařovně Karolíně Bavorské. Stavba brány
se stala záležitostí celého města i okolí.
Historik Anton Hübner jmenuje jako nejzasloužilejší
budovatele krajského hejtmana Karla Czikana, krajského
inženýra Karla Budinského a faráře od sv.
Mikuláše pátera Jindřicha Suttera.
Znojemská měšťanka Anna Lauerová věnovala
část svého vinohradu pod hradbami, hrabě Stanislav
Mniszek z Vranova poskytl ploché kameny, hrabě Daun z
Bítova dodal zdarma vápno a znojemský
zednický mistr Anton Biegler byl dobrovolným a
bezplatným stavitelem brány. Nájemce pivovaru
Josef Gregor zase podněcoval stavební elán
pracovníků svými dodávkami piva.
Tyto a podobné občanské aktivity nakonec vedly v roce 1878 k založení znojemského Zalesňovacího a okrašlovacího spolku.
Viz také: Pozvánka na slavnost
† 31. 7. 1896 v Liliendorfu zemřel Jan Vlk, notář, český národní buditel a člen Okrašlovacího spolku Znojmo
Ale již v roce 1804 na této východní straně města vznikla promenáda, která byla postupně olemována stromy. Zakladatelem těchto městských alejí byl hauptman (tj. setník, kapitán) Ekart z 99. pluku v Louce. Pravidelné uspořádání Horní a Dolní aleje odpovídalo tehdejšímu klasicistnímu slohovému pojetí. Toto řešení navíc šťastně oddělilo historickou část města od vznikající Okružní třídy – prvního obchvatu města.
Foto: C.Stadler/Bwag CC BY-SA 4.0, Wikimedia Commons Na obou předmostích stojí budovy celnice. V r. 1937 byla do budovy celnice na moravské straně včleněna betonová pevnůstka čs. válečného opevnění. Most a hraniční přechod uzavřela po roce 1945 „železná opona“. Na moravské straně došlo dokonce k vytrhání dřevěných prken a trámů mostovky, které sahalo až do poloviny mostu. Po „sametové revoluci“ došlo k opravě a uvedení mostovky do původního stavu. Pak mohl být hraniční most dne 12. 4. 1990 znovu otevřen. Slavnostního otevření se zúčastnily stovky lidí na obou stranách hranice. V roce 2023 byl tento most prohlášen za kulturní památku, mimo jiné i proto, že nýtované funkční mosty se u nás i v Rakousku vyskytují jen ojediněle, a také kvůli pohnutým událostem ve 20. století. |
zpátky | úvod |